"Asi ve stodesátém patře Světového obchodního střediska byla restaurace, která se jmenovala Windows on the World, Okna do světa. Výhled z ní byl děsivý, ale nebyl vidět svět, jen Manhattan. Je však paradoxem, že místo, odkud zmizelo Světové obchodní středisko, se stalo pro Spojené státy oknem do světa. Američané pohlížení na toto prázdné místo a uvědomují si, že jsou součástí celého světa a představa amerického společenství, izolovaného od světa, je pryč," vysvětloval v rozhovoru Martin Amis a pokračoval:

"Amerika byla vždycky o sobě přesvědčená, že je dobrá. Amerika je dobrá a hodná, protože je americká. Pro Američany je nyní nesmírně bolestné si uvědomovat, že jsou po světě široce nenáviděni a že pro to existují důvody.

Když flirtují američtí politikové s obrazem Winstona Churchilla, znamená to, že se octli ve velkých nesnázích. Je to pokus vnutit světu univerzální legitimitu, kterou zjevně Amerika v tuto chvíli nemá. Američanům bude trvat možná sto let, než se vyrovnají s šokem z 11. září. Nyní jsme svědky toho, že Američané bojují s pokušením iracionality."

V další části rozhovoru mluvil Martin Amis o své knize o Stalinovi a poukázal na to, že světová levice dosud řádně neodsoudila jeho zločiny. Saddám Husajn se podle Amise modeluje přímo podle Stalina, dokonce má i stejný knír. Saddám Husajn vytvořil v Iráku obdobnou sekularistickou diktaturu, jakou vytvořil v Rusku Stalin.

Posměch, vyjadřovaný Georgi Bushovi mladšímu a výsměch jeho [nízké] inteligenci vyvolává ve společnosti všude lehce smích. Je to však podle Martina Amise důsledkem snobského postoje a určité mocenské závisti, že "tito primitivové jako Bush nyní mají moc, kterou jsme dříve měli my". Je to, jak na to poukazuje Tony Blair, nekonstruktivní.