-
12. 11. 2007
/
"Neonacisté" a záchodový dědek
8. 11. 2007 /O fenoménu českého kutilství a rekvalifikované radosti
29. 10. 2007 /Vyšel Sborník literárního, výtvarného a divadelního kritika Bohumila Polana
22. 10. 2007 /O plnosti a prázdnotě
10. 10. 2007 /Rozhodně nikdo jiný někde jinde se nemá lépe než já!
4. 10. 2007 /Z duševní bolesti dítěte se přece může vyvinout hluboký psychický problém, to byste chtěl?
1. 10. 2007 /To není bolest, děti, co cítíte, je vám jen smutno...
24. 9. 2007 /Je život skutečně jen přesný součet náhod? Aneb reflexe dokumentu s Miroslavem Zikmundem
30. 8. 2007 /Čím více lidí bude žít stejným způsobem života, tím snazší bude uspokojit jejich iluze
15. 8. 2007 /Občan je nejdříve člověk, host a teprve potom pacient
ak. mal. Jan Paul
nar. 31.10.1956 v Příbrami, malíř, výtvarný kritik, publicista a prozaik.
V dětství kreslil seriály, které publikoval časopis ABC. Vyučil se aranžérem a vykonával různá zaměstnání jako tapetář, písmomalíř a kamenosochař. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, atelier Arnošta Paderlíka.(1979-1985). Spolupracoval s výchovným ústavem pro mládež v Praze 9, Klíčov jako arteterapeut (1984-1986) a v Praze 9 Dolních Počernicích vedl dětskou výtvarnou skupinu (1987-1991). Byl iniciátorem výstav v dolnopočernickém parku (1987 a 1988) a organizoval mezigenerační výstavu Svornost 89, poslední předrevoluční skupinovou výstavu v tehdejším Československu.
Vydal soukromě jako bibliofilie autorské sbírky poezie "To, co je na duši" (1987), "Střepy" (1988) a pseudonovelu "Kristina a Jonathan" (1987). V roce 1990 kreslil pro nový Mladý hlasatel seriál Paprsky Omikron. Je autorem malířského projektu Prostor, určený dětem II.stupně ZŠ, žákům učňovských a středních škol a tzv. rizikové i tělesně postižené skupině dětí a mládeže. Byl zván na akce a projekty, kde lektoroval experimentální malbu dětí z různých věkových a sociálních skupin (např. Babí lom Ivy Bittové, 1992). Zabýval se mnoha uměleckými činnostmi (malba, grafika, plastiky, objekty).
Ve výtvarné tvorbě se věnoval různým tématům, formám a experimentům.Vytvářel "vitríny" (1989-1993) a "Soukromé relikviáře" (1999), v nichž používal nalezený spotřební materiál. Realizoval s použitím textu ve fotografii konceptuální projekty (např. Grossovy vánoce,2000; Jsme hraví, jsme vaši!; Příběh koncentrované banality,2001; Zpráva o smrti mého otce,2002), které se týkaly otázek identity člověka v současném světě. Od roku 2004 se zabývá výhradně malbou, maluje rukama, bez použití štětců. Fotografuje, píše básně, texty, hraje na kytaru a doprovází se na foukací harmoniku (demo snímek Ruleta života,1983, Noční jezdec, 2004).
Od roku 1986 píše kritiky, recenze a eseje (Atelier, Revolver Revue, Britské listy - Monitor Jana Paula, příležitostně denní tisk), od roku 2001 publikuje i mimo obor výtvarného umění. Pro týdeník Profit připravoval autorsky dvoustranu Art (1999-2000).a pro časopis Euro pravidelnou rubriku Umění (2000-2001). Volné prozaické tvorbě se věnuje od roku 2003, sbírka povídek Deník pošetilého milence (Barrister a Principal, 2006) je jeho prvotina. Výtvarnou tvorbou je zastoupen v galeriích a soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí. Je členem Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků. Žije a pracuje v Praze.
Medailon Jana Paula je na YouTube ZDE