Zbláznit se z Kellnera
29. 3. 2021 / Karel Dolejší
Foto: Pixabay. Česká média se dnes mohou zbláznit se zprávami a komentáři k úmrtí miliardáře Kellnera. Je prakticky jisté, že...29. 3. 2021 / Daniel Veselý
Kdykoliv zemře vlivný politik či byznysman, nekrology zpravidla překypují superlativy a kýčovitými frázemi o tom, jak dobrým a láskyplným člověkem ten či onen dareba byl. Avšak co se kontroverzních a mocných osob týče, v jejich případě úsloví „o mrtvém jen v dobrém“ jednoduše neplatí. A když zahyne někdo, kdo má na svědomí četné lidské tragédie, neplatí to dvojnásob.
Petr Kellner byl výrazným představitelem českého
devadesátkového kapitalismu či tuzemské mutace thatcherismu, chcete-li –
realizované jejím otcem zakladatelem Václavem Klausem seniorem a jeho povolnými
kumpány. Petr Kellner by se nikdy nestal miliardářským „self-made manem“, kdyby
tito výtečníci v české kotlině nevytvořili rozsáhlé korupční klima jdoucí
na ruku sobeckým a bezskrupulózním individuím. A záplava kondolencí,
v nichž česká politická třída, včetně sociálně-demokratického
vicepremiéra, vyzvedává domnělé kvality a obchodní úspěchy tragicky zesnulého
oligarchy, signalizuje, že jsme se s dědictvím gangsterského kapitalismu
nikdy nevyrovnali.
Totéž platí i pro sdělovací prostředky, kde jednoznačně převažuje pozitivní
hodnocení kontroverzního podnikatele. Kupříkladu titulní strana ihned.cz hlásá:
„Prostě nám zavolal. U vzniku firmy,
která vyvíjí lék na rakovinu, byl Kellnerův telefonát vědcům.“ Narážíme na aluze
na Tomáše Baťu a Steva Jobse, jako by snad skonal kdovíjaký vizionář. Ani reportérka
liberálního Deníku N Eliška Hradílková
Bártová, držíc se nesmyslné zásady „o mrtvých jen v dobrém“, neskrblí
superlativy na Kellnerovu adresu, aniž by se byť jedním slůvkem zmínila o jeho
skandálním exekučním byznysu.
Petr Kellner legitimizoval dobro českého
kapitalismu v očích intelektuálních elit svou charitativní činností, a
představuje tak protipól Viktora Koženého, jak v jedné facebookové diskusi trefně
konstatuje Pavel Veleman. Napadá mne ještě jedna analogie: zatímco exprezident Václav Havel propůjčil tuzemskému
kapitalismu lidskou tvář a holubičí mimikry – aby kriticky poukazoval pouze na jeho
nepřehlédnutelné excesy – Václav Klaus senior a spol. symbolizují odvrácenou
tvář thatcherovského experimentu v Čechách.
Veleman ve své úvaze rozbíjí naivní devatesátkové představy
o tvrdě makajících miliardářích, jimž
dlouhá léta poskytovali bianko šek prominentní komentátoři, příkladně Lenka
Zlámalová, jež se rozplývá
nad Kellnerovou noblesou a důrazem na výkon a osobní zodpovědnost. Kellner však navzdory této mytologii
zbohatl na vytunelování investičního fondu, přičemž jeho chování vykazovalo znaky
mafiánského jednání: veřejnost neměla dostatek informací o jeho firmě ani o zákulisních
jednáních, což lze klasifikovat jako neskutečné pokrytectví vůči společnosti. Zesnulý
miliardář zůstal hodnotově skryt v laciné pravicové ideologii a sázel na osvědčené
oligarchické a normalizační postupy, tedy na klientelismus, zaštítění se mocenskou
věrchuškou a na schopnost přizpůsobit se vrtochům totalitních vládců. Tolik Pavel
Veleman.
Patrně nejdrastičtější Kellnerovo dědictví spočívá
v tisících bezejmenných tragédiích, které semlel Kellnerův exekuční
byznys, jehož kola se zadřela
teprve loni na jaře.
Podle senátora Václava
Lásky nebyl Kellnerův byznys s půjčkami v rámci Home Creditu
(HC) založen na normálních úrocích, ale na sankcích. Každé, byť sebemenší
porušení smlouvy, bylo v nejhorších časech podnikání HC tvrdě pokutováno.
Fígl tkvěl jednak v tom, že smlouvy byly natolik složité, že jim často
nerozuměli ani advokáti, natož běžný smrtelník, a jednak v tom, že
obsahovaly tzv. rozhodčí doložku. Jedná se o dohodu, kdy spory mezi dlužníky a
Home Creditem nerozhodoval soud, ale osoba, již si zvolil HC. A rozhodčí šel
přirozeně na ruku HC. Výsledkem této praxe byly astronomické pokuty za
promeškané splátky, které v některých případech vedly k exekuční likvidaci:
někomu se rozpadla rodina, druhý skončil jako bezdomovec a třetí si sáhl na
život, jak konstatuje Láska.
Home Credit tuto kontroverzní praxi prováděl dlouhá
léta, a to navzdory výroku Nejvyššího soudu z května roku 2011, podle nějž jsou
rozhodčí nálezy, u nichž není předem transparentně vybrán soudce, považovány za „absolutně
neplatné“. Kellnerův šokující byznys s půjčkami se uplatnil i za
hranicemi České republiky, třeba v Číně, kde si HC vysloužil nelichotivou
přezdívku „král
lichvářů“.
Bylo by samozřejmě cynické a velmi pohodlné bouchat šampaňské nad mrtvolou nejbohatšího Čecha; avšak chovám jisté pochybnosti, že se v Kellnerových nekrolozích budou připomínat oběti jeho mafiánského podnikání či kontroverzní okolnosti, díky nimž oligarcha tak pohádkově zbohatl. Spousta privilegovaných novinářů by si totiž musela sáhnout hluboko do svědomí, a navíc by opět vyšlo najevo, jak zločinný a zkorumpovaný systém tu po sametové revoluci zapustil kořeny.
Diskuse