Britské listy

otázkami kolem marketingu a propagandy nakousáváte jedno z největších témat současnosti. Propaganda je možná stará jako lidstvo samo, i řečtí demagogové jiz zručně manipulovali s občany městských států, (i se Sókratem a s Aristotelem). Az ve dvacátém století se však propaganda stala profesí (publicity, public relations). Útvar P.R. má dnes každá větší firma a každá politická strana.

Dobrý propagandista ví, že je snazší a levnější měnit myšlení lidí o realitě než samu realitu. Ron Arnold, zakladatel Wise Use Movement, to řekl natvrdo: "Facts don't matter. In politics, perception is reality." (Na faktech nezáleží. V politice je realitou to, jak se skutečnost vnímá.)

K tomu pomáhají press releases, reklamy,ikony a slogany, objednané nebo dezinterpretované výzkumy veřejného mínění ci výroky expertů, vhodné cíle sponzoringu a charity...

Není třeba se děsit a šílet, je třeba znát, pojmenovávat,vítězit silou argumentů, vtipem i důvtipem, a to vytrvale a soustavně.

Na každou propagandu existuje dvojí zbraň:

1. kontrapropaganda

2. výchova a vzdělání

Plnou hloubku problému však pochopíme až tehdy, když zjistíme a připustíme, že jsme často propagandisty tak trochu všichni. Vy jste se, paní Evo, nikdy nepokusila někoho přesvedčit o své pravdě, aniž byste vědomě nezměnila či maličko "upravila" vše, co jste o věci věděla? Propagandistou může být i kluk, co se snaží "sbalit" holku.

Při této myšlence se odvolávám na slovníkové heslo propagandy v Encyklopedii Britannica, které přikládám. Za nejpodstatnější považuji rozdíl mezi propagandou (systematická snaha manipulovat přesvědčení, postoje či chování jiných lidí) a education, vzdělávání (prezentování různých stran problému a výhod i nevýhod možných rešení).

Zde leží i jedna z mých hlavních tezí o televizním zpravodajství v připravovaném projektu pro Českou televizi. Zpravodajství se musí poctivě snažit být nikoli propagandou, ale "education".

Řekne-li zpravodajský novinář, že nějaká věc je A, je asi propagandista (je jím určitě, pokud vědomě zamlčuje, že na věc existuje i názor B a C, popř. nedá prostor jejich nositelům).

S tím, že věci jsou A, neboli s tzv. událostmi a fakty, to totiž vůbec není tak jednoduché.

Řekne-li však, že něco je A podle poznatku takových a onakých, že na A jsou i názory B a C, a v komentáři že v kontextu Čech, Evropy, nebo historie lidstva, biosféry planety atd. pak A pro náš zivot na Zemi neco znamená, jsme na správné cestě k "education".

Ocitáme se pak na strašně obtížné, ale možné pozici televize veřejné služby, která se, tak jako BBC, snaží svět nestranně vykládat.

(Pro filosofy - že věc A vůbec existuje, musím prostě předpokládat, podřizujíce se raději zdravému rozumu a zkušenosti než metafyzice, agnosticismu ci Zenónovým aporiím.)

Pokud se o poctivý výklad světa nepokouším, volím snazší cestu poskládanou ze stále kratších fragmentů a střípků reality, zaměřených ve finále uz jen na emoce a pudy diváka. Kam snazší cesty často v životě vedou, nemusím říkat...

Něco z doporučené četby o propagandě:

1. Francouz Gustave Le Bon napsal v roce 1895 knihu The Crowd: A Study of the Popular Mind o sociální psychologii davu. Rok po vydání byla kniha k dispozici v 19 jazycích, dodnes P.R. klasika

2. Cokoli od zakladatele moderního P.R. Edwarda Bernayse, synovce Sigmunda Freuda. Četl ho i Joseph Goebbels...

3. Ze soudobé četby, z toho co znám, asi nejlépe

Stuart Ewan: PR: A Social History of Spin, Basic Books, New York 1996

a Sharon Beder: Global Spin, Chelsea Green, 1997

Přikládám Britannicu.

Propaganda

rozšiřování informací - faktů, argumentů, pověstí, polopravd nebo lží - s cílem ovlivnit veřejné mínění.

Propaganda je více méně systematické úsilí manipulovat přesvědčení, postoje a činy jiných lidí prostřednictvím symbolů (slov, gest, transparentů, památníků, hudby, oblečení, výložek, stylů účesym návrhu mincí, poštovních známek, atd.). Úmyslnost a silný důraz na manipulaci odlišují propagandu od volné, neformálné konverzace nebo od svobodné výměny názorů.

Propagandista má určitý cíl nebo řadu cílů. K dosažení těchto cílů úmyslně vybírá fakta, argumenty a symboly a prezentuje je způsobem, o němž si myslí, že budou mít co největší dopad. Ve snaze maximalizovat efekt někdy vynechává důležitá fakta, anebo je zkreslí a může se pokusit odklonit pozornost lidí, které se snaží ovlivnit od všeho ostatního kromě jeho propagandy.

Úmyslná komparativní selektivita a manipulace také odlišují propagandu od vzdělávání. Vzdělávatel se snaží prezentovat různé pohledy na dané téma - důvody, proč je třeba o věci pochybovat, stejně jako důvody, proč věřit jeho tvrzením, výhody i nevýhody všech možných způsobů řešení. Cílem vzdělávání je přimět recipienta informací, aby si sám nasbíral a zhodnotil důkazy. Vzdělávání mu pomáhá, aby si osvojil techniky, jak to činit.

Je však nutno zdůraznit, že se někdy propagandista může sám považovat za vzdělávatele, může být sám osobě přesvědčen, že šíří jen naprostou pravdu a že zdůrazňuje nebo zkresluje určité aspekty pravdy jen proto, aby učinil autentické informace více přesvědčivými a že doporučované jednání je nejlepší možné jednání, které by recipient informace měl zvolit. Obdobně může recipient informace, který považuje propagandistovu informaci za zjevně správnou, s ní zacházet, jako by byla "vzdělávací". To se často stává u "pravověrných" osob - dogmatických recipientů dogmatické náboženské nebo společenské propagandy. To, co někdo může považovat za "vzdělávání", bude jiný považovat za "propagandu".

Propaganda

dissemination of information--facts, arguments, rumours, half-truths, or lies--to influence public opinion.

Propaganda is the more or less systematic effort to manipulate other people's beliefs, attitudes, or actions by means of symbols (words, gestures, banners, monuments, music, clothing, insignia, hairstyles, designs on coins and postage stamps, and so forth). Deliberateness and a relatively heavy emphasis on manipulation distinguish propaganda from casual conversation or the free and easy exchange of ideas. The propagandist has a specified goal or set of goals. To achieve these he deliberately selects facts, arguments, and displays of symbols and presents them in ways he thinks will have the most effect. To maximize effect, he may omit pertinent facts or distort them, and he may try to divert the attention of the reactors (the people whom he is trying to sway) from everything but his own propaganda.

Comparatively deliberate selectivity and manipulation also distinguish propaganda from education. The educator tries to present various sides of an issue--the grounds for doubting as well as the grounds for believing the statements he makes, and the disadvantages as well as the advantages of every conceivable course of action. Education aims to induce the reactor to collect and evaluate evidence for himself and assists him in learning the techniques for doing so.

It must be noted, however, that a given propagandist may look upon himself as an educator, may believe that he is uttering the purest truth, that he is emphasizing or distorting certain aspects of the truth only to make a valid message more persuasive, and that the courses of action that he recommends are in fact the best actions that the reactor could take. By the same token, the reactor who regards the propagandist's message as self-evident truth may think of it as educational; this often seems to be the case with "true believers"--dogmatic reactors to dogmatic religious or social propaganda. "Education" for one person may be "propaganda" for another.