Největší problém mají firmy v oborech výroby strojů a strojních zařízení. Lépe to vypadá tam, kde se pracuje na technice prostředí a v oborech informací a komunikace. Ale také ve výrobě vozidel je nedostatek odborníků. Dnes v Německu chybějí hlavně inženýři elektrotechnici a strojní inženýři. A problém je, že přesně v těchto oborech klesá počet studentů už nějakou dobu.

V této situaci nová informace o vysokých počtech emigrantů z Německa skutečně znepokojila německý průmysl. 145 000 Němců, kteří v roce 2005 opustili svou vlast, to je nejvíce od roku 1950. President Německé průmyslové a obchodní komory Ludwig Georg Braun na základě této zprávy obviňuje politiky, že neřeší problém rámcových podmínek práce v Německu. Hovoří o tom, že se do ciziny stěhují hlavně kvalifikovaní a vysoce motivovaní lidé.

Nevím sice, odkud to ví, protože se asi těch emigrantů nikdo na důvody jejich odjezdu z Německa neptal, avšak exodus velkého počtu Němců mu umožnil stěžovat si na to, že pracovní podmínky v zahraničí jsou lepší, že v Německu jsou příliš vysoké daně a sociální příspěvky a že v Německu existuje deficit v infrastruktuře pro vzdělávání lidí i v péči o mladé a staré lidi.

Tam, kde má Ludwig Georg Braun pravdu, má pravdu. V Německu by se toho mělo hodně zlepšit. Ale kdo by to měl zaplatit, když mají být daně ještě více sníženy? Co kdyby se on sám staral o tom, aby německé firmy platily své daně v Německu a ne v jiných zemích? A kdo způsobil po sjednocení Německa, že lepší východoněmecký systém péče o děti nebyl převzat pro celou zemi, ale tam, kde dosud existoval, byl zlikvidován? A kdo poslal starší lidé dříve do důchodu, když už po padesátce neměli zaměstnání? A tak mluvčí frakce sociálních demokratů Jörg Braun má také pravdu, když pokazuje na to, že německé podniky a její organizace neumějí dát dát mladým Němcům práci a nejsou k tomuto účelu schopny integrovat mladé přistěhovalce.

Ono je lehké hledat vinu vždycky u druhého. Tím se ale nikomu nepomůže.

Je zapotřebí nových myšlenek, představivosti.

V Německu žije dost mladých dívek, které by v lepším sociálním systému mohly pracovat i mít děti, a to všechno v zemi a pro zemi, v níž by rády žily.