ODS, jež získala nejvíce hlasů, proti ČSSD to však tak velký rozdíl není, chce pochopitelně vládnout. Z pohledu na dělení pravice -- levice je to pak úplná plichta. Hospodářství České republiky a jeho ekonomika šlape, výroba roste, spotřeba, hlavně obyvatelstva, ještě rychleji. Nikdy nebylo tak dobře lidem v Česku jako v posledním dvou třech letech. Ovšemže jsou vždycky a všude výjimky. To neznamená, že zde nebyla a nejsou nedostatky, problémy a věci k řešení. Je jich dost. Vláda sociálních demokratů spolu s koalicí tedy ukázala a ukazuje dobré výsledky. Je to nejen její zásluha. Jsou zde i jiné důvody. Např. konjunktura v Evropě, jež napomáhá exportu českých výrobků, příliv zahraničního kapitálu, investic a další. Ale i proexportní politika, či podpora zahraničních investic pobídkami, je politikou.

Ale alternativa předčasných voleb není právě tou nejlepší. A navíc je pravděpodobné, že by dopadly stejně jako ty dosavadní, přes nesměrodatné předpovědi preferencí parazitních agentur. Důležité je, jak voliči rozdali karty. Plná polovina občanů chce, aby zde dále pokračovala linie sociálně tržního státu, nikoliv státu bez přívlastků, což by si přála ODS. Samozřejmě, že se stále lepšími výsledky, ne větší přerozdělování, nýbrž větší výkonnost, redukci byrokracie, lepší efektivnost. Neplést s efektností.

ODS si je toho vědoma. Chce vládnout, ale program její modré šance je o něčem jiném. Proto nemůže a ani by neměla vládnout podle jejích představ. To znamená ne bez spoluúčasti levice. Jakou formou, to záleží na postojích a dohodách. A k tomu je třeba státnického postoje, který se opírá o toleranci.

Vláda levice nebyla bez chyb. Přetrvával klientelismus, korupce, nadměrné přerozdělování, populismus, přehnaná sebechvála a i další neduhy. Ale to nejsou jenom česká specifika. U blízkých i vzdálenějších sousedů je takových skutečností dost a dost. Proč vládu na rok ne? Vláda by měla mít celé volební období, aby ukázala, co dovede. Nikoli v utrácení, ale v dobrém řízení země, ve vytváření podmínek pro tvorbu hodnot, ale hlavně podmínek pro zvyšování kvality života. A té brání v etapě konsumerismu a spotřební společnosti výroba pro výrobu, výroba zboží a produktů, které lidé vlastně nepotřebují, které jsou pro společnost zbytné, ale které lidem reklama a do zhloupnutí opakované tirády o jejich potřebnosti, užitečnosti a kráse v televizi, rozhlase a tisku či na bilbordech předkládají před oči a sluch slouhové marketingových a reklamních lobby.

Co krásných stromů padne na statisíce tun reklamních a propagačních letáků, které se každý den povalují na zemi za vchodovými dveřmi činžáků a domů nebo jsou často bez souhlasu majitelů zasouvány do poštovních schránek. Kvalitě života dále brání vyprazdňovaná kultura, literatura, próza, poezie, grafika, tvorba sochařská, malířství, architektura. Vzpomeňme obludné skleněné krychle a kvádry ze skla a oceli uprostřed nádherné klasické architektury měst, které sem plácli bez jakéhokoli estetického cítění bankami, obchodními řetězci a nadnárodními monopoly dobře zaplacení návrháři a architekti. V současném kapitalismu (nic proti němu, jako společensko-politické formaci schopné, doufejme, zdokonalení a vylepšení) je až na prvním místě zisk, a to i v umění. Duchovní stránka, jeho vlastní hodnota, se vyprázdnila a vyprazdňuje.

Televize, rozhlas, tisk pracují stylem, který neobohacuje lidi duchovně. Nevytváří lidské ideály, které formují myšlení a cit a tím i lidské charaktery, které se v civilizační spirále vyvíjejí nejméně milionkrát pomaleji než technika, technologie, věda, výzkum a poznání. Existují ovšem malé množiny výjimek. V oblasti masové kultury je jen málo obohacujících prvků, které by nasměrovávaly k vnímání krásy, porozumění, toleranci, dialogu, citu.

Současná většina této produkce je chudá na etická a estetická měřítka. Lidé nečtou kvalitní literaturu. Mají pocit, že nepotřebují poezii, klasickou dobrou četbu, hodnotnou hudbu, hlubší vzdělání a poznání podstatných souvislostí vývoje lidské společnosti a civilizace. Nezamýšlejí se nad tendencemi a objektivními procesy směřování v činnosti tvora homo sapiens sapiens, člověka, který je brán jako společenská bytost nejvyššího stupně vývoje živých organismů na Zemi, nadán rozumovou schopností, vědomím a článkovou řečí, (to mají další živočichové v jiné podobě také), schopen vyrábět pracovní nástroje a ovlivňovat jimi životní prostředí v němž žije (to umějí také např. opice), uvědomovat si svůj život a existenci, dávat mu mysl a vytvářet kulturu. To mohou mít někteří živočichové také, dosud o tom víme jen málo nebo jen náznakově, nebo si to nepřipouštíme.

Aby takto byl nasměrováván život společnosti nebo alespoň vytvářeny podmínky pro takový směr, to je úkol příští vlády. Úkol velmi dlouhodobý, ale jeho naplňování je úctyhodné a záslužné a měl by to být úkol všech vlád a nejen naší.

Jinak se bude vývoj lidské společnosti potácet a kymácet mezi zbožnými přáními, sliby a idealizujícími plány a mezi skutečnými problémy, ranami a bolestmi, které si lidé navzájem rozdávají. Mají podobu válek teritoriálních, menších i větších genocid, žízně a hladu pro velké množiny obyvatelstva Země, v Africe, Asii A Latinské Americe. Soudobý kapitalismus s globální pavučinovou sítí komunikace, obchodu, informovaností všech v jednom stejném okamžiku, s ostrůvky utopických snah o něco lepšího, což zatím nevedlo ke zdaru (Kuba, bývalý SSSR,¨Severní Korea, Bělorusko a další) není to to pravé. Všechny nejlepší mozky světa by se měly dát dohromady a k tomu také potřebné finanční prostředky a usilovněji pracovat na lepším nasměrování vývoje našeho světa. Vrátit se zpátky ze slepé odbočky vývoje, kam se lidstvo dostalo i díky lidskému sobectví.

Člověk, homo sapiens sapiens, je kromě přírodních a mimozemských sil svojí činností největším hybatelem a ovlivňovatelem civilizačního procesu na naší planetě.Stal se nejrozšířenějším savcem na Zemi. Možná až příliš rozmnožen. I to může vést také ke konfliktům. Ale právě, že je tvor myslící, na vrcholu pomyslné pyramidy vývoje, by měl usilovat o návrat ze slepé odbočky na správnou cestu, která povede k dalšímu rozvoji, nebude devastovat planetu a její přírodu, nebude se chovat jako vládce přírody, ale jako její součást. Tím se dají snížit útrapy lidstva, které nelze zcela eliminovat, ale nepovede to ke konci civilizace.