Prý se v tomto problému směrodatně vyslovili "právní experti". A není prý to podle pí. ministryně školství "zásadní" otázka. Asi je tedy úplně jedno, zda v průměru zhruba sedmileté děti chápou, co ještě je nebo už není "český jazyk" a co už je třeba "čtení". Přitom ta najednou nasazovaná detailní kalibrace (spolu s kategorizací předmětů) přichází v době, kdy se opakovaně přetřásá otázka, od kdy a zda vůbec školní mládež klasifikovat číselnými symboly, když ta kvantifikace třeba někdy může sugestivně traumatizovat; anebo zda vůbec předměty vzájemně vymezovat a "porcovat", když realita by měla být vnímána "komplexně".

K čemu pak jsou ty následné úvahy o možném slučování předmětů ke komplexnějšímu vnímání výuky v dalších ročnících školní docházky? Paradoxně vůči obecně vyhlašovanému "prolínání" předmětů ve vyšších třídách na úrovni 1. třídy direktivně si má škola počínat naopak? Tehdy když děti ještě nemají přijatelné vědomí o možné hierarchizaci jednotlivých věcných kategorií a jimi prezentovaných předmětů, právě u nich najednou --- s právnickým požehnáním! --- začínáme nedočkavě a necitlivě ten ještě krásně udivený svět školy porcovat do jakýchsi dílčích "předmětů".

Pokud celé generace dostávaly jako prvňáčci na konci prvního pololetí školní docházky jen jedinou "velkou" známku, proč VĚCNĚ to bylo špatně, jsme se zatím nedověděli. Není to prý politická otázka, jak nám bylo řečeno. Není to ani právnická otázka, i když se nám jenom tohle k věření předložilo. Je to ignorování toho výchozího možného celkového okouzlení dítěte v první třídě školou; tehdy, kdy teprve se začíná seznamovat s hierarchizací světa a kdy ani samo ještě možná nedokáže to rozporcované menu předmětů na vysvědčení číst.

To by pak bylo rozhodně lepší začít JEN CELKOVÝM slovním hodnocením, bez jakékoliv "kvantifikace". S tím vějířem známek by přece stačilo přijít až na konci roku. Nebo ne? Co vlastně bylo podnětem k této inovaci? Jen ta křiklavá a údajně právně podložená inovace?