11. 7. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
11. 7. 2002

Smířit se s výsledky války

Edvard Beneš a jeho dekrety - (sudeto)německý problém

Eva Hahnová, Hans Henning Hahn
"Beneše jsem našel takřka nezměněného. Přijal nás v oné místnosti na Hradčanech, kde jsem s ním mluvil už v roce 1937...Opustil jsem ho po hodině podnětného hovoru, stejně tak plný respektu a obdivu jako po našem prvním setkání. Jeho realistický elán se snoubí s řádnou dávkou politické chytrosti a realismu. Vládne obojím, vírou i pružností." Tak popsal německý spisovatel Klaus Mann 4. srpna 1945 pro newyorský časopis "The Nation" své první setkání s československým prezidentem po druhé světové válce. - (Článek původně vyšel na stránkách www.vulgo.net.)

Vzpomínky Klause Manna nejsou dnes ve Spolkové republice populární: "Masarykovo a Benešovo Československo by si bývalo zasloužilo, aby se pro něj nejvyšší měrou riskovalo. Byla to dobrá země, dobrá demokracie, Masarykovo a Benešovo Československo. ... Ze všech evropských národů to byli Češi, kdo tehdy nejodvážněji a nejjasněji ztělesňovali právě ony ideály a tradice, které se v Německu pošlapávaly...!"

Jiní Němci to vidí jinak: "Beneš naprosto zapomněl, že je pouhým prezidentem malé země, vyschlý, necitelný skřet světových dějin." Tento obraz pochází z nejnovější oblíbené knihy listu Sudetendeutsche Zeitung "Edvard Beneš - likvidátor Čech. Démon genocidy sudetských Němců a hrobník československé demokracie" (E.B. - der Liquidator von Böhmen. Dämon des Genozids an den Sudetendeutschen und Totengräber der tschechoslowakischen Demokratie) z pera Sidonie Dědinové, která z Československa emigrovala v roce 1966. Už jazykové prostředky užité v názvu se stěží hodí k smířlivě orientovanému česko-německému dialogu o minulosti. Nejde také o ony "spiklenecké a démonizující kategorie", jejichž užívání nedávno u české strany kritizovala Antje Vollmerová?

O meziválečné československé demokracii toho sudetoněmečtí politikové dodnes nedokáží říct mnoho dobrého. Pokládají ji za "žalář národů", a Mnichovská dohoda z roku 1938, celosvětově pokládaná za symbol zbabělosti demokratických politiků tváří v tvář nacistické diktatuře, pro ně představuje "vyhlášení bankrotu Československa, jež bylo zřízeno proti vůli těchto národů", jak to v jedné velmi rozšířené brožuře formuloval dlouholetý mluvčí sudetských Němců Franz Neubauer. Sudetoněmecké organizace ve Spolkové republice tuto národoveckou protičeskoslovenskou propagandu a protiversaillský revizionismus meziválečného období pěstují dodnes. Postava Edvarda Beneše přitom i nadále hraje roli černé můry. S heslem Benešovy dekrety nalezla tato tradice svou nejnovější podobu.

Toto heslo se na veřejnosti objevilo teprve v devadesátých letech. Když v letech osmdesátých čeští disidenti a emigranti živě diskutovali o vyhnání Němců z Československa, dostávalo se jim pro jejich kritické názory pochvaly odevšad, ba i od sudetských Němců. O zrušení Benešových dekretů tehdy nemluvil nikdo. A tak si mnozí Češi kladou otázku, jestli dnes v Německu fráze o Benešových dekretech neztělesňuje něco podobného jako národně-socialistická protibenešovská kampaň třicátých let.

I bez hesla o Benešových dekretech bylo vždy známo, že roku 1945 došlo v Československu k revolučním změnám, jež se dlouho - a právem - označovaly pojmem květnová revoluce. Politická elita, navracející se z exilu, se přitom opírala o prezidentovo zákonodárné právo, jež vzniklo v situaci války a exilu a jež hlava státu až do 28. října 1945 na návrh vlády uplatňovala v podobě dekretů. Veškerý veřejný život byl oproti politickému systému doby předválečné přebudován. 29. března 1946 všechny tyto dekrety se zpětnou platností parlamentárně legitimovalo ústavním dekretem Provizorní národní shromáždění. Kromě toho, že byli zbaveni práv a vysídleni někdejší českoslovenští občané německé a maďarské národnosti, vedly dekrety i k rozsáhlému zestátňování a omezování politických a občanských svobod. To se už tehdy v Československu hojně kritizovalo. Avšak legitimitu dekretů nikdo nezpochybňoval, ani v Československu, ani v zahraničí.

Revolučně, ne po právu

Vždy se vědělo i to, že se v Československu bezprostředně po válce nedodržovaly vždy zákony. I nesčetné české a slovenské vzpomínky líčí bezprávné činy doby poválečné. Čeští a slovenští komunisté stejně tak jako jejich protivníci se vždy shodovali v tom, že se v poválečném Československu postupovalo revolučně a ne vždy podle zákonů. Avšak od (sudetských) Němců se nikdy nikdo nehodlal poučovat o tom, co je právo a co bezpráví.

Nová rozsáhlá zákonná úprava veškerého společenského, politického a ekonomického života se v některých dekretech týkala i zhruba tří miliónů německy mluvících občanů předválečného Československa. O jejich vysídlení v nich přitom nešlo. K tomu došlo bez vnitrostátního zákonného podkladu, zato se souhlasem a podporou vítězných spojeneckých mocností. Ty se během Postupimské konference v létě roku 1945 zavázaly, že se budou na vysídlení organizačně podílet, což také učinily. "Ke konci války se nedebatovalo o plánovaném přesídlování, nýbrž výhradně už jen o jeho rozsahu," píše historička Sylvia Schrautová a poukazuje na to, že britsko-americká European Advisory Commission spatřovala ve vysídlení Němců z východní Evropy "pozitivní zhodnocení politiky, jež měla zajistit mír ve východní Evropě". V české společnosti se proto mnozí odvolávají na specifický historický kontext, v němž k vyhnání došlo.

Za právní podklad pro vysídlení Němců se pokládalo usnesení Postupimské konference a plán Spojenecké kontrolní rady z 20. listopadu 1945 týkající se transferu německého obyvatelstva z Československa, Polska, Maďarska a Rakouska. K tomu tvořily tři prezidentské dekrety doplňkové normy: dekret číslo 33 o státním občanství, číslo 12 o "konfiskaci zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa" a konečně číslo 108 o "konfiskaci nepřátelského majetku". Jestliže se dnes v Německu a Rakousku požaduje zrušit Benešovy dekrety, mohou snad být myšleny jen tyto tři ze 143 prezidentských dekretů. Ale tak jasně se sudetoněmečtí, němečtí a rakouští politici nevyjadřují. Jde jim o návrat jednotlivých vyhnaných, o uznání českého státního občanství všem vyhnaným (a jejich potomkům), či o restituci majetku konfiskovaného před více než padesáti lety?

Mnozí Němci se blahovolně domnívají, že volání po tom, aby se zrušily Benešovy dekrety, si klade za cíl jen české přiznání, že se s někdejšími československými občany německé národnosti po válce nezacházelo podle běžného právního cítění. Tím však podléhají omylu. Ve stanovách Sudetoněmeckého landsmanšaftu je již přes půl století zakotven mnohem dalekosáhlejší cíl: "...prosazovat právo na vlast, jeho znovunabytí a s tím spojené právo na sebeurčení národnostní skupiny". Vedle toho zní druhý úkol, který si landsmanšaft sám uložil, "hájit nárok národnostní skupiny na navrácení konfiskovaného majetku v rámci spravedlivého odškodnění", jako pouhá maličkost. Požadavek "práva na vlast a sebeurčení národnostní skupiny" se totiž rovná nároku landsmanšaftu samostatně rozhodovat o oněch oblastech, jež pokládá za svou vlast, tj. o oněch oblastech, jež byly na základě Mnichovské dohody roku 1938 odtrženy od Československa a připojeny k Německé říši. Je divu, že hlasy Sudetoněmeckého landsmanšaftu, bavorské CSU a vídeňské vládní koalice ÖVP/FPÖ vyvolávají v Čechách zmatek a že se čeští politici jakýkoli dialog o Benešových dekretech odmítají?

Klíčový dokument k poválečnému vyhnání Němců z východní Evropy, Postupimská dohoda, se dokonce uvnitř tolik zaklínaného právního a hodnotového společenství Evropské unie posuzuje rozličně. Zatímco ji její signatáři pokládali za závaznou, považovali ji někteří němečtí právníci vždy za dohodu vládní, která na Spolkovou republiku Německo nemůže mít žádný závazný dopad. Přitom šlo především o to, že neměla být uznána definitivnost vysídlení Němců z východní Evropy. Proto bylo už v padesátých letech i v preambuli zákona o poválečném vyrovnání (Lastenausgleichgesetz) a ve zdůvodnění zákona o podpoře vyhnancům zakotveno, že přijetí finanční podpory a náhrad neznamená, že se upouští od uplatňování nároků na navrácení majetku, který vyhnanci opustili.

Tvrdošíjnosti vyhnaneckých politiků dosud německá veřejnost takřka nevěnovala pozornost, kupříkladu když Svaz vyhnanců v roce 1997 prohlásil: "Vstup České republiky do Evropské unie nesmí být bezpodmínečný. Některé zákony a dekrety, jako například Benešovy dekrety, které sudetské Němce kolektivně připravily o veškerou životní základnu, odporují evropskému chápání práva a hodnot." A náhle se zdá, jako by si teď v Německu a v Rakousku tento postoj osvojilo celé politické spektrum.

V Čechách se šíří dojem, jako by se sudetoněmecké národovecké organizace opět stávaly rozhodující politickou silou česko-německých vztahů. Kdo v německé veřejnosti se vlastně zajímá o to, co němečtí politici od Čechů požadují? Argument, který vůči Čechům stále vznášejí mnozí Němci, že paroly vyhnaneckých funkcionářů v Německu takřka nikoho nezajímají, zní dnes jalově. Nebylo by pro Němce načase, aby se konečně přece jen zajímali o to, jak a s jakými cíli se jejich jménem vyvíjí nátlak na sousední stát?

Mnozí Němci chovají podezření, že za českými reakcemi a nešťastnými výroky politiků se skrývají protiněmecké resentimety, a brání se, aby jim byla připisována kolektivní vina. Tato výtka v Čechách naráží na naprosté nepochopení. Tam žije vzpomínka, že když třeba Heinrich a Thomas Mannovi žádali roku 1936 v Československu o politický azyl a státní občanství, sudetoněmečtí politici v Liberci jim odmítli poskytnout domovské právo, zatímco se vzápětí ochotně přihlásilo hned několik českých měst. Podobně nemohl ani u Beneše, spoluzodpovědného za vyhnání Němců, jeho německý návštěvník Klaus Mann ani v roce 1945 shledat protiněmecké resentimenty.

Nikoliv kolektivní vina

Většina Čechů je přesvědčena, že za celým nešťastným vývojem v poválečném Československu stojí politické zkušenosti s hitlerovským Německem a jeho sudetoněmeckými sympatizanty, a rozhodně ne nějaké kolektivní protiněmecké obviňování. Že tehdejší přístup k Němcům rozhodně nepředstavuje světlou stránku v análech českých dějin, o tom se nejpozději od roku 1990 diskutovalo mnohem intenzivněji, než v padesátých letech o nacismu v západoněmecké veřejnosti. Avšak úsudky o právu a bezpráví ve vlastních dějinách si Češi nedají předepisovat ani od Němců zakotvených v tradici protiversaillského či protipostupimského revizionismu, ani od sudetoněmeckých organizací.

Vyhnání se sice může a má připomínat, ale není tématem, s nímž lze dělat politiku a jež lze materiálně zvrátit. Nebylo by záhodno již konečně zvážit, kde je dnes vlast a domovina čtvrtého bavorského kmene, sudetoněmecké národnostní skupiny? Nebylo by záhodno zvážit, komu vlastně přísluší odškodnit vyhnané (pokud by to ještě měli zapotřebí), zda státům, z nichž byli vyhnáni, či Spolkové republice Německo, která už tolik vynaložila na začlenění a pěstění sudetoněmeckých kulturních statků? Vyhnání bylo výsledkem druhé světové války, a je snad nejvyšší čas, abychom se s jejími výsledky bezvýhradně, tj. bez jakýchkoli revizionistických postranních myšlenek smířili. Dokud se tato kapitola v Německu neuzavře, budou se znovu a znovu nacházet příležitosti, které česko-německému a ani polsko-německému sousedství nedopřejí pokoje.

"Beneš vládne obojím, vírou i pružností, kombinace, jež ho činí příbuzným F.D. Rooseveltovi." napsal Klaus Mann.

                 
Obsah vydání       11. 7. 2002
11. 7. 2002 Edvard Beneš a jeho dekrety - (sudeto)německý problém Eva  Hahnová, Hans Henning Hahn
11. 7. 2002 Ftaláty v zařízení nemocnic ohrožují zdraví pacientů
11. 7. 2002 Prezident Bush proti korupci v americkém podnikání
11. 7. 2002 Tak už to Pavel Dostál na Jílkovou prozradil Jan  Čulík
11. 7. 2002 O útlaku a stagnaci v arabském světě
11. 7. 2002 Proč to ti lidi čtou? Markéta  Sulovská
10. 7. 2002 Děsné Literární noviny
11. 7. 2002 Britská vláda se rozhodla (o něco) liberalizovat užívání hašiše
11. 7. 2002 Doživotí dealerům drog - všech? Štěpán  Kotrba
11. 7. 2002 Čína hromadně likviduje internetové kavárny
11. 7. 2002 (Ne)zapomeňme... Martin  Kunštek
9. 7. 2002 Svoboda slova: Jak chtěli američtí akcionáři cenzurovat britský list The Daily Mirror
10. 7. 2002 Daily Mirror: Teroristický stát: jak se Američané "snaží ovládnout svět"
10. 7. 2002 Očekávali Talibán, našli však jen hrůzu
10. 7. 2002 Kurdové v severním Iráku odepřeli Američanům pomoc při úsilí svrhnout Saddáma Husajna
10. 7. 2002 Křesťanský sionismus - v ČR málo známá ideologie, ovlivňující konflikt v Palestině Pavel  Šejnoha
8. 7. 2002 Jak časopis Týden bulvárně zkresluje informace Jan  Čulík
9. 7. 2002 Policejní korupce v Karlových Varech Fabiano  Golgo
9. 7. 2002 Policisté v Karlových Varech: Nó, tady se krade, nó... Ale jen Rusákům nebo Němcům Fabiano  Golgo
10. 7. 2002 O podpisu koaliční smlouvy
9. 7. 2002 Vyhledávání v Britských listech
17. 6. 2002 Byl zprovozněn seznam článků podle autorů
14. 5. 2002 Britské listy hledají nové spolupracovníky
5. 7. 2002 Páteční čtení na pokračování: Střet civilizací ? - Dominance Západu, nebo dialog světových kultur Oskar  Krejčí, Ivo T. Budil, Bob  Fliedr, Tomáš  Halík, Martin  Hekrdla, Stanislav  Komárek, Miloš  Mendel, Vladimír  Nálevka, Zdeněk  Zbořil
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
11. 7. 2002 Edvard Beneš a jeho dekrety - (sudeto)německý problém Hans Henning Hahn, Eva Hahnová
11. 7. 2002 Proč to ti lidi čtou? Markéta  Sulovská
9. 7. 2002 Očkovací látka proti AIDS "bude zřejmě k dispozici do pěti let"   
9. 7. 2002 Čínský voják není před velvyslanectvím ČR z naší vůle Tomáš  Smetánka, Jan Čulík
9. 7. 2002 Nechte si festivaly, já chci rovnost před zákonem Benny  Rees
9. 7. 2002 Jak Američané nechytili bin Ladena a nezlikvidovali organizaci al Qaeda   
8. 7. 2002 "Zaspané" tři čtvrtiny století Jaroslav  Štemberk
8. 7. 2002 Registrované partnerství a jeden homosexuální osud Benny  Rees
8. 7. 2002 Prádelna špinavého spodního prádla českého disentu stále v provozu? Karel  Mašita
8. 7. 2002 Zeměkoule "bude do roku 2050 zcela zlikvidována"   
8. 7. 2002 Čas pro českou liberální platformu? Josef  Brož
8. 7. 2002 Stalin a jeho vražedný režim Jan  Trávníček
8. 7. 2002 Strobe Talbott: Nynější spor USA s Evropou ohledně mezinárodního tribunálu znemožní Američanům vytvořit koalici pro zásah proti Iráku   

Evropská unie RSS 2.0      Historie >
11. 7. 2002 Edvard Beneš a jeho dekrety - (sudeto)německý problém Hans Henning Hahn, Eva Hahnová
8. 7. 2002 CME chtěla nechat zkonfiskovat Kramářovu sbírku, pokud by byla vyvezena za hranice ČR   
18. 6. 2002 Splněný sen "mladého" Havla - konec NATO v Praze Miroslav  Polreich
13. 6. 2002 Onlinová diskuse BL s historiky ohledně Benešových dekretů   
11. 6. 2002 O vyrovnání s minulostí, pro změnu protektorátní: Rukojmí nelze vraždit Václav  Žák
5. 6. 2002 KNIHOVNA: Odmítám vinu Čechů vůči Němcům Pavel  Macháček
3. 6. 2002 "Samosegregáciu" tu robil naposledy Konrád Henlein Lubomír  Sedláčik
28. 5. 2002 Reklama není pro moralisty, ale pro spotřebitele Štěpán  Kotrba
21. 5. 2002 Nad českými novinami: Klaus, Marvanová, komunistický komentátor, vraždy a PR Jan  Čulík
14. 5. 2002 Historikové proti znásilňování dějin Jaroslav  Pánek, Jiří Pešek
13. 5. 2002 Národnostní a náboženské menšiny v tisíciletých dějinách českých zemí Jaroslav  Pánek
9. 5. 2002 Němci měli kolektivní odpovědnost za válečné zločiny Bořivoj  Čelovský
6. 5. 2002 Tabu: víte, že čteme v ČR německé noviny? Bořivoj  Čelovský

Odsun sudetských Němců a Benešovy dekrety RSS 2.0      Historie >
11. 7. 2002 Edvard Beneš a jeho dekrety - (sudeto)německý problém Hans Henning Hahn, Eva Hahnová
21. 6. 2002 Karma a komunismus Michal  Rusek
13. 6. 2002 Onlinová diskuse BL s historiky ohledně Benešových dekretů   
11. 6. 2002 O vyrovnání s minulostí, pro změnu protektorátní: Rukojmí nelze vraždit Václav  Žák
6. 6. 2002 Předvolební pohled Petra Cibulky: Šibenice pro komunisty Štěpán  Kotrba
5. 6. 2002 KNIHOVNA: Odmítám vinu Čechů vůči Němcům Pavel  Macháček
3. 6. 2002 "Samosegregáciu" tu robil naposledy Konrád Henlein Lubomír  Sedláčik
21. 5. 2002 Nad českými novinami: Klaus, Marvanová, komunistický komentátor, vraždy a PR Jan  Čulík
14. 5. 2002 Historikové proti znásilňování dějin Jaroslav  Pánek, Jiří Pešek
13. 5. 2002 Národnostní a náboženské menšiny v tisíciletých dějinách českých zemí Jaroslav  Pánek
9. 5. 2002 Němci měli kolektivní odpovědnost za válečné zločiny Bořivoj  Čelovský
6. 5. 2002 Tabu: víte, že čteme v ČR německé noviny? Bořivoj  Čelovský
29. 4. 2002 Konec českého tisku - v druhém vydání, tentokráte bez otazníku Jan  Čulík