V českých městech pod záštitou Člověka v tísni právě probíhá 10. ročník festivalu o lidských právech Jeden svět. V rámci projekce bude odvysílán nejeden zajímavý dokument, to je bezesporu. Nicméně ty opravdu nejpalčivější problémy ohledně porušování lidských práv ve světě zůstanou s velkou pravděpodobností opět opomenuty či bagatelizovány.

Vysvětlení může být nasnadě. Člověk v tísni úzce spolupracuje s přední americkou organizací National Endowment for Democracy (NED), jež je známá svými interferencemi do záležitostí suverénních zemí a porušováním mezinárodního práva. Tato organizace byla s fanfárou založena v roce 1983 prezidentem Ronaldem Reaganem v době, kdy v Centrální Americe, konkrétně v Nikaragui, Guatemale a Salvadoru, zuřila vyhlazovací válka, vyhlášená Reaganovou administrativou coby tažení proti terorismu, tedy populárnímu levicovému odporu, včetně katolické círve, a civilistům, jež si vyžádala na čtvrt milionu lidských životů.

V době, kdy NED spatřila světlo světa se v těchto zemích s přímou Reaganovou podporou odehrával takový horor, který naše země nezažila ani v 50. letech 20. století, dokonce ani za nacistické okupace.

Festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět přinesl do České republiky celou řadu zajímavých a důležitých děl a témat. Zejména je třeba ocenit, že se jedním z hlavních témat festivalu staly následky kruté války v Kongu. Selektivní slepota vůči některým zločinům proti lidskosti, dvojí metr a ideologický rámec ale mnohdy vedou k absurditám. Jednou z nich bezesporu je, když české středoškoláky bude o lidských právech poučovat projekt pořádaný ve spolupráci s velvyslanectvím státu, jehož prezident se před celým světem přiznal, že jeho tajné služby používají mučení, a odmítl jim v tom zabránit.

"Na reformě musíme vydělat všichni," prohlašoval hrdě pan premiér Topolánek minulého roku. Dnes má na daňovou reformu asi každý svůj názor podle toho, jak si spočítal, že na ní vydělal. Přesto malé opakování z počtů nemůže škodit.

Člověk, který vydělává měsíčně 20 000 Kč, má sice na výplatní pásce nyní o 38 Kč měsíčně více, ve skutečnosti však do státní pokladny zaplatí více než předtím. Je to pochopitelně kvůli vyšší dani z přidané hodnoty. S každou tisícikorunou utracenou za potraviny dáváte do státní kasy o čtyřicet korun více než loni. Spočítal jsem si, že za všechny produkty, u nichž byla zvýšena sazba DPH z 5 % na 9 %, zaplatím o více než dvě stě korun měsíčně navíc na DPH.

Porovnat platy a odvody před reformou a po reformě můžete pomocí finanční kalkulačky ZDEZDE

S Vaší poznámkou a průměrné mzdě a platinovém peru nelze než souhlasit, píše Aleš Dvořák. Můžu srovnávat na základě svého tříletého pobytu v UK. Ceny v ČR jsou mnohdy vyšší než v Británi a úroveň služeb je v některých sektorech naprosto tragická - za zlatý hřeb bych asi vybral bankovní sektor a jeho poplatky za...???? (proto taky zde nemám účet a otvírat si jej ani nebudu). (V Británii neplatí občan žádné bankovní poplatky, pokud je jeho účet v plusu, pozn. red.)

V současné práci se mě hodně lidí ptalo, že to muselo být pěkné vydělávat v Anglii před 4 lety 100 000 Kč měsíčně, ale že se to teď už nemůže vyplatit. Vyplatí se to stále, protože si lidé zde neuvědomují, že za jednu libru si v Anglii koupím (zatím) víceméně totéž, co před 3 lety. V ČR si za korunu totéž, co před 3 lety nekoupíte (koupíte méně), a když si navíc započtete posílení kurzu...

Z Británie jsem se vracel s pocitem, že se situace v ČR změnila, ale téměř po roce zde se mi tato iluze zcela rozpadla. Jistě, podle statistik jsme na tom velmi dobře, HDP roste, nejsou lidi, ale stejně všichni spokojeně utrácejí. Paradoxně však nevidím moc ochoty lidi adekvátně ocenit, přičemž vidím i důvod. Zaplaťte pořádně lidi, které nutně potřebujete, a Vaše exportně zaměřená firma díky současné síle české koruně půjde do kytek, nebo nebude vydělávat 10 mil. ročně, ale jen 1 milion (v tom lepším případě). Ještě bych doplnil, že jsem v práci 11-12 hodin denně a na telefonu nonstop.

Evropským vládám bylo doporučeno plánovat pro éru konfliktů ohledně energetických zdrojů. Globální oteplování totiž pravděpodobně vyvolá nebezpečné soutěžení mezi Ruskem a Západem ohledně obrovských přírodních zdrojů v Arktidě.

Mezinárodní farmaceutická firma Pfizer chce donutit odborný časopis New England Journal of Medicine (NEJM), aby zveřejnil jména a posudky svých anonymních peer reviewers, odborných posuzovatelů, kteří posuzovali více než deset studií dvou léků proti bolesti, které vyrábí Pfizer.

Všichni čekají na 2. kolo. Levice a odpůrci Nicolase Sarkozyho, prezidenta a předsedy Svazu pro lidové hnutí (UMP), zvedají hlavy. Nic ale není v boji o francouzské radnice zatím rozhodnuto předem: po 1. kole voleb uplynulou neděli 10. března, je možné říci pouze tolik, že levice celkově uspěla dosažením skóre 47, 5 procent proti 40 procentům.

Premiér Topolánek otevřel Pandořinu skříňku – otázku školného jako další „vklad“ k oklešťování sociálního státu. Ministr školství Liška přispívá nyní námětem tzv. odloženého školného.

Skutečností je, že příval manipulací a propagandistických lží úměrný tomu v jaké míře naše, v jiných státech jiná soudobá mocenská elita kontroluje sdělovací prostředky, doprovází pro nás i Evropu mnichovanskou ostudu Kosovo, americký radar v Brdech, útok na Irák, kupónovou privatizace i privatizaci zdravotnictví. Propaganda je vysoce efektivní a mnoho lidí úvahy, které do nich propaganda vložila, považuje za své vlastní myšlení.

Bill Gates začátkem roku „skončil v Microsoftu, láká ho charita“, Lovelock došel k závěru, že ekologická katastrofa je nevyhnutelná, užívejte si života, pokud to ještě jde. A zatím Norové, EU (zastoupena předsedou Evropské komise) a další veličiny na Špicberkách zahájili provoz skladu semen všech známých rostlin, Noemovy archy pro nastávající soudný den. Co mají tyto informace společného? Že by po dvou smutných zprávách jedna nadějná?

Odlidštěné prostory technologických hal, prostoupené mrazivým tichem zvuků podivných robotů, neúnavně a stereotypně vykonávající svoji činnost naprogramovanou člověkem. Občas šelest křídel, řev zvířat a šumění vody. Kov a maso, vyvrhované, porcované, čtvrcené, balené a mezi tím sem tam člověk, mlčící, nevnímající, apaticky vykonávající stále stejnou rutinní práci, svůj podíl na zabíjení. To vše a ještě mnohem více jsou hororové kulisy filmu Chléb náš vezdejší (Our daily bread, 2005) režiséra Khavn De La Cruz.

V loňském roce zahájila v ČR -- konkrétně ve městech Brno, Zlín a Ostrava, nyní i Olomouc a Pardubice, činnost společnost Sanaplasma -- farmaceutická společnost s ústředím ve Švýcarsku. V uvedených městech zřizuje centra odebírající krevní plazmu, která je jako farmaceutická surovina zpracovávaná ve Švýcarsku na léčiva.

Odběry krevní plazmy jsou výhradně placené, za získání nových klientů je nabízena finanční odměna.

Český červený kříž v této souvislosti prohlašuje, že placené odběry krevních složek jsou v rozporu s tendencí prosazovanou dlouhodobě v EU i ve světě, dle níž získávání krve a krevních složek má být založeno na dárcovství bezplatném.

V pořadech ČT k úmrtí herce Radovana Lukavského postrádám některé jeho životní filmové role. Pro nás kluky byl vždycky typem komunistického klaďáka. Jak je možné nepřipomenout v pořadu o něm skutečně nesmrtelnou roli velitele šumavské skupiny příslušníků pohraničního útvaru SNB (nezaměňovat s pozdější Pohraniční stráží! ) v Kalčíkově a Kachyňově Králi Šumavy?

"Galapetr, puč mi ty housle!"se stalo na našem internátě okřídleným rčením...

Tak holt byl tenkrát na jiné straně barikády, než ti nyní slavní Mašínové a to se asi dneska nesmí říkat.

(A co když jsou herci prostě prodejní, a chtějí hrát za každou cenu, bez ohledu na režim? pozn. JČ)

Toto jsou snímky z poslední nadílky 56 cm sněhu, které v Ottawě napadly o víkendu. Snímek nalevo je pohled z okna na ulici, píše Miloš Kaláb a dodává: Tím se blížíme k rekordu ze 70. let, kdy Ottawa dostala více než 444 cm sněhu. Pozítří má do toho zapršet...

V telefonním rozhovoru s Janem Čulíkem si před několika týdny stěžoval Josef Škvorecký na sněhovou kalamitu i v Torontu; že se nedá například nikam vyjet, protože automobil je beznadějně zavalený sněhem v garáži a více než osmdesátiletý spisovatel s manželkou nejsou schopni několikametrový sníh odházet... Torontská univerzita byla pro sněhovou kalamitu uzavřena.

Štěpán Kotrba: Jak přežít budoucnost - survivalový paranoidní klimatický scénář pro individuální stavebníky a občany ZDE

Jaký je pohled vybraných pramenů mezinárodního práva na klíčové aspekty izraelsko-palestinského konfliktu a jaká je opodstatněnost palestinského požadavku na vlastní stát? Z prezentovaných Rezolucí Valného shromáždění a Rady bezpečnosti OSN, Článků Charty OSN a Ženevských konvencí je možné vysledovat, že je izraelský územní zábor podle mezinárodního práva nelegální a Izrael tedy nejedná v jeho souladu. Pokud by měl Izrael tyto prameny mezinárodního práva respektovat, pak by se měl z těchto území okamžitě stáhnout a přenechat je plně v rukou tamějších správních orgánů.

Milan Valach polemizuje ve svých článcích "Kapitalistická racionalita" a "Znovuzrození levice" "Znovuzrození levice II."a s teorií her a neodarwinismem. Oběma vytýká pohled na člověka omezený na individualismus a individuální zájmy.

SITA/AFP/KOŠ│ Socialistická dělnická strana (PSOE) španělského premiéra Josého Luise Rodrígueze Zapatera se stala podle oficiálních výsledků po sečtení 99,95% hlasů jasným vítězem nedělních parlamentních voleb. Získala 169 z 350 mandátů dolní komory (48,28%, 43,64% hlasů). 176 poslaneckých křesel by znamenalo absolutní většinu. Opoziční Lidová strana (PP) pod vedením Mariana Rajoye získala 153 poslanců (40,11% hlasů). Volební účast dosáhla 75,3%. V roce 2004 to bylo 75,6%. V parlamentních volbách v roce 2004 získala PSOE 164 křesel, PP pouze 148. V senátních volbách, které probíhaly souběžně s volbami do poslanecké sněmovny, PP ztratila jedno křeslo a bude mít 101 senátorů z 264. Počet socialistických senátorů se zvýšil o osm na 89. Výsledky voleb do Senátu, v kterých voliči rozhodovali o obsazení 208 křesel, vycházejí z 99,42 % sečtených hlasů.

Pojem inovace slaví letos 91 let. Co se globalizace týká, existují vědci (J. Diamond, UCLA), kteří tvrdí, že první vlna globalizace vznikla kolem r. 8 500 před našim letopočtem, kdy se podařilo na Středním východě a v Číně a v menší míře v Mexiku, Andách a Nigérii vytvořit geneticky modifikované potraviny. Jak se šířily světem tyto potraviny, šířila se také kultura, která je vytvořila. O globalizaci také již mluvili Marx a Engels v Manifestu, i když nepoužili tento výraz. Vždyť první transatlantický podmořský kabel byl např. položen již za jejich života (1866). Nicméně v současné době spojení inovace a globalizace vytváří důležitý rámec pro pochopení světové ekonomiky.

Dovolte, abych vám podal zprávu ze závěrečné části mé performance "Oprátky na prodej", která byla součástí festivalu "Tremor" (9.listopadu 2007 - podrobnější informace ZDE) a při které jsem nabízel na prodej oprátky před budovou hlavního ředitelství Bank of America a tím reagoval na krizi bankovního systému, způsobenou neuvěřitelnou chamtivostí bankovních zlodějů a zbohatlíků. Za tuto performanci jsem byl postaven před soud a absurdně obžalován za porušení zákona o "nepovoleném prodeji zboží na ulici -Transient Vendor, Unlicensed c101:008."(možné odnětí svobody až na tři měsíce).

Zdá se být velmi pravděpodobné, i když ne zcela jisté, že kandidátem Demokratické strany na prezidenta bude Barack Obama. A zdá se být velmi pravděpodobné, že vyhraje zápas s Johnem McCainem. Také se zdá být téměř jisté, že se zvětší převaha demokratů jak v Senátu, tak ve Sněmovně reprezentantů. Takže se zdá, že Obama nastoupí do úřadu s poměrně silným mandátem od voličů.

Bohužel tak trochu mimo pozornost veřejnosti proběhla našimi médii zpráva o tom, že vládní zmocněnec pro radar Tomáš Klvaňa končí ve funkci a bude se opět věnovat svému hlavnímu poslání – propagaci cigaret.

Z hlediska odpůrců radaru měl premiér Mirek Topolánek mimořádně šťastnou ruku, když do funkce hlavního radarového propagandisty vybral právě tohoto muže. Již v létě roku 2007 členové protiradarového hnutí odhadovali, že přítomnost Tomáše Klvani v čele kampaně za stavbu radaru může zvednout počet těch, kdo s radarem nesouhlasí, o tři až pět procent.

Snad ani není možné, aby byl pravdivý titulek "Ministerstvo obrany: O jurisdikci pro americké vojáky v ČR jsme se ještě nedohodli". Kdo se hodláo o čem dohadovat? Američané nepřipustí, aby jejich vojáci podléhali někomu jinému než jejich vlastním úřadům. Kdo si tedy namlouvá, že by mohl v tomto ohledu požadovat něco jiného a že by mu Američani vyhověli? Pravdivý je tedy jiný titulek: "Američané na své základně v ČR nebudou podléhat českým soudům". Nebudou jim podléhat ani vojáci, kteří poruší české zákony na českém území, tedy mimo základnu.

Existují hrdinové, kteří dokáží nevzrušeně přijmout vlastní zničující osud. Jak ale nazvat ty, kdo bez sebemenších známek zoufalství hledí vstříc genocidě, kterou hlásají?

Kapitoly jsou z knihy Koukolík, F., Drtilová, J. Život s deprivanty II. Základy stupidologie. Praha, Galén, 2002. Rukopis byl dokončen v roce 2000. Citovaná literatura pochází převážně z devadesátých let minulého století. Výzkum mezi tím pokročil, což kniha nepostihuje.
Současnější fakta a souvislosti v tomto směru najde motivovaný čtenář v knihách Koukolík, F., Drtilová J. Vzpoura deprivantů. Nové, přepracované vydání, Galén, Praha 2006; Koukolík, F. Sociální mozek, Karolinum, Praha 2006; Koukolík F. Proč se Dostojevskij mýlil? ( O vědomí, empatii, altruismu, lásce, zlu a religiozitě), Galén, Praha 2007.

František Koukolík, Jana Drtilová: Iracionalita ZDE

Během jednoho večera ve městě, které nikdy nespí, mě naprosto uchvátil poslech Čajkovského symfonií, které zněly Lincolnovým centrem, v podání newyorské filharmonie.

Každý národ má svou kulturu, která je jeho vyjádřením. Bagdádský orchestr měl možnost se vyjádřit i před americkým prezidentem, ale evidentně jim nebylo porozuměno.

Doc. PhDr. Rudolf Kučera sdělil 19.března 2007 redakci Britských listů nepravdivé údaje o svém angažmá v české pobočce Sudetoněmeckého landsmanšaftu - společnosti s ručením omezeným SKS - Informační středisko Praha. Prohlásil tehdy doslova:

Nikdy jsem z této kanceláře neměl ani korunu a nemám v ní ani žádný podíl, který by kohokoli opravňoval mě obviňovat z nějakého podnikatelského záměru.

BL 20.3.2007, Rudolf Kučera Igoru Chytilovi: Podíl v SKS nemám, členem landsmanšaftu nejsem, titulu profesor nepoužívám a holocaust nezpochybňuji ZDE

Reagoval tak na článek Britských listů, tvrdící, že 20.3.2007 Politolog Rudolf Kučera "je aktivistou sudetoněmeckého landsmanšaftu" . Rudolf Kučera, známý publicistickou obhajobou nutnosti české omluvy za "vyhnání" Němců po 2. světové válce , je od 4. prosince 2002 do 09. 3. 2008 14:20 (kontrola IČO 26741725 u obchodního rejstříku) společníkem tohoto diskutabilního podniku, který stále vyvolává u občanů Česka, zejména těch starších, reminiscence odkazující na nechvalnou činnost sudetských Němců za okupace i po válce. V roce 2002 do podniku SL vložil 20000 Kč. A tím se přihlásil k cílům Sudeteoněmeckého Landsmanschaftu v Česku. Český rozhlas 6 jej prezentuje jako "politologa" a seriózního a "nezávislého" politického komentátora. Ve skutečnosti JE Kučera aktivistou.

Jak by mohl být docent Kučera dne 6. 5. 2007 společníkem v SKS, pokud by svůj podíl v SKS převedl na Milana Kubese již v roce 2006?, ptá se čtenář BL Petr Nachtmann . Nechce se mi věřit, že by mohl docent Kučera výslovně uvádět, že v roce 2006 podíl převedl na někoho jiného...., dodává čtenář.

Knih pana Koukolíka a paní Drtilové si velmi vážím a doporučuji je studentům ke studiu. Mé výhrady (vyjádřené v článku "Kapitalistická racionalita" ) se týkaly neoliberálního paradigmatu, které bylo v uvedeném textu základem úvah citovaných autorů a jež chápe člověka jako individuum maximalizující svůj osobní prospěch. Altruismus je pak v duchu tohoto základního přístupu v převažující části článku chápán jako jednání jedince, které snižuje jeho osobní šance. Toto neoliberální paradigma proniká nejen do ekonomie, ale také, jak dokládají sami autoři, do části evoluční biologie (např. v teorii sobeckého genu), sociologie a politologie.

V současné době se začalo diskutovat o možnosti zavedení školného i na veřejných vysokých školách. Z věcného pohledu nechápu proč - pokud někdo chce studovat soukromou VŠ za peníze, má možnost, a v odůvodněné a parlamentem schválené míře zde existují školy veřejné, kde se neplatí školné.

Před třemi lety jsem v Britských listech otevřel téma ropného zlomu a navazujících problémů. Za ty tři roky se leccos změnilo, téma se i v českém prostředí usadilo na webu a přinejmenším pár alternativců a/nebo aktivistů se jím začalo více či méně pravidelně zabývat. Vyšla kniha Václava Cílka a Martina Kašíka Nejistý plamen, existuje české diskusní fórum na Googlu) a pod střechou thinktanku Trast pro ekonomiku a společnost vznikl český klon Energybulletinu).

Především se však objevil česky píšící člověk vystupující pod nickem Thon Taddeo, který provozuje na téma ropného zlomu svůj blog). Na rozdíl ode mě, analytika-amatéra, který se čas od času v rámci svých omezených možností pokouší sesumírovat nepříliš dokonalé závěry z víceméně náhodně vybraných internetových zdrojů, dotyčný pan Někdo alias Thon Taddeo vystupuje jako profík dobře obeznámený se stavem finančních a komoditních trhů, suverénně vládnoucí hantýrkou jejich insiderů a dostatečně sebevědomý na to, aby si dovolil vyvozovat obecně platné závěry, případně doporučení pro své čtenáře.

Když se poprvé objevila v Britských listech informace i tom, že britští a evropští studenti mají jet z Británie do Šanghaje poznávat, jaké to v té Číně je, překonal jsem nutkání připojit svůj komentář. Ovšem vzhledem k tomu, že pan Čulík na záležitost opakovaně poukázal, používaje při tom poučného tónu, a přidal tak trochu ironickou popisku k obrázkům na závěr, rozhodl jsem se opět vyvalit sysifovský balvan angažovaného sinologa do kopce. Nechci se opakovat, a proto odkazuji čtenáře, který by případně měl zájem zpestřit si vnímání Číny, na svůj příspěvek označený podtitulkem "osobní zkušenost". Nejde sice o cestopisnou črtu turisty, ale budiž, podal jsem shrnutí svých soudů o této zemi, založených z větší části na soustavném studiu, trochu podobným způsobem.

Při pročtení Čulíkovy obsáhlé knihy o současném českém filmu Jací jsme zůstává v mysli snad jen povzdychnutí, že se česká filmologická obec nechala v reflexi současné kinematografie předběhnout Janem Čulíkem. I Čulíkovy Britské listy se již delší dobu specializují na dobývání aktuálních prvenství žhavě ukvapenými komentáři, aby ostatním mnohdy ukázaly, že tudy cesta nevede.

Lucie Česálková, Literární noviny

Kniha je k dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE. Ukázka z jedné ze shrnujících kapitol a obsah knihy ZDE

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V lednu 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 56 692.22 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.1. 2008 částku 246 031.56 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 783.89 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.