K reklamě a k aktivistické novinařině: Je možno nepodporovat válkou pronásledované lidi?
Pane Culiku,
neco k te reklame. Na reklamu se divam, protoze mi nic jineho nezbyva, kdyz
se napr. chci podivat na nejaky film v televizi, nebo na sport a s detmi na
vecernicka. Jestli me ovlivnuje, nevim, protoze jsou veci, potraviny a praci
prasky, nebo cistici prostredky, ktere si koupit proste musim, protoze je
poterbuji bez ohledu na reklamu.
Jsou dokonce potraviny, ktere mi chutnaji,
napr. jogurty, fidorky apod. A ted nastava dilema.
Jsem nebo nejsem
ovlivnena reklamou, kdyz mi 30 let chutna ta nestastna fidorka a ja si ji
koupim?
Me ta reklama tak strasne vytocila, ze jsem se rozhodla do stazeni
teto pro me naprosto neprijatelne reklamy fidorku nekupovat. Veci kupuju
podle toho, jak se mi libi ty vyrobky a ne podle reklamy, i kdyz nevylucuji,
ze nejakou stopu v podvedomi ve me reklama zanecha.
Prasky na prani kupuji
podle obsahu fosfatu, jogurty podle obsahu tuku, cim tucnejsi, tim lepsi, 0%
tuku me desi.
Fidorka mi vzdy chutnala, ale ted si ji holt musim odrict,
nasili se mi protivi a zmanipulovane deti taky. Na reklamach v ceskych
mediich mi nejvic vadi nechutna propagace neslusnosti ( v reklame se nezdravi
a nedekuje), buranstvi (po chodniku je nejlepe klickovat na skejtu, na to
prece chodnik je, ze. Stret jezdce na skejtu s jdoucim clovekem muze mit
fatalni dusledky pro starsiho cloveka, to v te reklame nevedi,) a oslava
nevhodneho chovani (brat si cizi veci, pouzivat kamaraduv mobil, stavet autem
na prechodu ) a mnohdy nepravdy.
Nadale BL sleduji a ctu a tesim se na debaty o rasismu a o novinarskem
aktivismu, protoze si nejsem zcela jista, ze vsemu rozumim,takze nektere
prispevky mi davaji alespon novy podnet k premysleni. Nekdy s nazory v BL
souhlasim a nekdy ne, jak uz to tak byva, nekdy mam na vec nazory
dva(vaculik), a dokonce si myslim, ze novinarsky aktivismus je v pripade
valky akceptovatelny, nelze nestranit ponizovanym a ohrozenym:
15.8.2000 v BL poznamka JC:
"Aktivismus bojuje za nějakou kauzu. Jak známo, Britské listy nestraní
nikomu."
Tento nazor je zcela jiste platny , zijeme-li v bezpecne zemi, syti a v
teple. Tedy napr. v Cesku, nebo Skotsku. Ale v Rusku? Cecne?, ve Ruande?
jak by se mela nestranne a vyvazene delat reportaz z koncentraku? Myslim, ze
jsou situace, kdy se novinar v mezni situaci musi postavit na nejakou
stranu.
Poznámka JČ: Podle nejnovějšího vědeckého výzkumu (znovu se tomu vrátím) se mají lidé co nejvíce vyhýbat konzumaci tuků, protože ty právě jdou na tloušťku - a mají jíst hlavně uhlovodany, především ty s nízkým glykemickým indexem (dlouhou dobou rozpouštění cukru v krvi).
Co se týče novinářského aktivismu: I novinář se bezesporu musí řídit etickými a humanitárními principy (mně spíš vadí, že dodržování těchto principů často u českých novinářů na rozdíl od těch západních jaksi dnes mnohdy chybí - přestože o ně usilovala např. česká literatura skoro po celou dobu tisíce let své existence). Jenže ani nejhorší utrpení lidí ve válce, jehož jsem jako novinář svědky, nesmí vést k tomu, abych začal emocionálními výlevy manipulovat své čtenáře a učinil si apriori závěr: i ve válce bývají situace velmi složité. Příklad z koncentračního tábora: obraz vyhladovělých a nemocných vězňů mohl při osvobození koncentračních táborů spojeneckými vojsky na jaře 1945 lehce vést k vyvraždění všech německých dozorců. Bylo to však ve všech případech spravedlivé? I čečenský konflikt je značně složitý a to, že tam dochází k drastickým zvěrstvům na civilním obyvatelstvu, nikomu nedává právo emocionálními reportážemi vytvářet dojem zjednodušené situace. . Příkladem dobrého, neúplatného novináře, kritického ke všem stranám i ke všem konvenčním, zkratkovitým interpretacím, je např. britský žurnalista Robert Fisk - viz jeho články v rubrice tematického archivu BL, věnované loňské válce o Kosovo zde.
