Zatímco prezident Bush mele pořád svou o "ose zla" a o své "křižácké výpravě" proti "terorismu", do jeho mýtického boje proti nepřátelům Ameriky se chystá zasáhnout skutečná tragédie. Jde o místo, jemuž se říká Palestina. A o místo zvané Izrael.

Tak zahálčivá, tak líná, tak proizraelská se stala politika Washingtonu vůči Blízkému východu, že si americký prezident pořád ještě neuvědomuje, že se skutečná válka v tomto regionu týká jeho vlastního spojence - koloniálního Izraele - a nacionalistického odboje, jemuž stojí v čele náhradní izraelský předák pro Palestinu - Jásir Arafat.

Prezident Bush si skutečně myslí, že pořádá křížovou výpravu. Pravda, byl varován, aby toho výrazu neužíval - muslimům se zrovna nelíbí představa křesťanských rytířů z 11. století, kteří vraždili muslimy a židy po desetitisících - avšak přesto tohoto slova před pěti dny znovu užil.

Je to tedy skutečně křižácká výprava. Palestinci se postupně učí od svých krajanů z organizace Hizbollah v Libanonu jak bojovat proti okupační armádě - jak získat "svobodu" - a Bush dál povoluje izraelskému premiéru Arielu Šaronovi, aby "útočil proti terorismu". Bush přitom požaduje demokracii pro všechny muslimské země na Blízkém východě, zejména pro Írán a pro Irák. Avšak, samozřejmě, nikoliv pro spojence jako Saúdská Arábie a Egypt.

Schopnost Američanů přepisovat historii a proměňovat palestinsko-izraelský konflikt ve fráze je skandál. Okupovaná palestinská území jsou nyní "územími, o něž se vedou spory". Židovské kolonie na arabském území se staly "osadami" a podle BBC a CNN nyní dokonce "sousedstvími". Izraelské popravčí čety jsou nyní "elitními jednotkami", které vykonávají "cílené usmrcování". Stejným způsobem vyhlásily americké sdělovací prostředky vítězství v Afghánistánu.

To je taky lež. Vláda Hamida Karzaie tam ovládá jen několik kábulských ulic. Po americké válce je Afghánistán zemí anarchie a bezvládí, znásilňování a pirátství. Americké bombardéry B 52 nyní bombardují "nepřátelské vojáky" - nikoliv nepřátele Spojených států, ale navzájem bojující kmenové velitele, kteří odmítají uznat vedoucího představitele, kterého uznávají Spojené státy. Je to starý příběh. My Britové jsme bojovali proti "válku vedoucím kmenům" ve dvacátých letech dvacátého století. Teď jsou v té situaci Američané.

A mezitím musíme ignorovat palestinsko-izraelskou válku. Palestinské povstání, které vyvolala návštěva Ariela Šarona do mešity al Aqsa, je "strategický omyl", jak jsme se dověděli v úterý z amerického ministerstva zahraničí. Jeden izraelský důstojník sdělil svým kolegům, podle izraelského listu Haarec, že je nutno "nastudovat, jak operovala německá armáda ve varšavském ghettu". Do amerického tisku se samozřejmě tato zpráva nedostane.

Je fakt, že se Palestinci v mnohém poučili od organizace Hizbollah v Libanonu. Nemusíte přijímat okupaci. Můžete proti ní bojovat. Podomácku vyrobenými střelami, primitivními minami na silnicích, sebevražednými atentátníky. Je to krutá válka, nejhorší rok "terorismu" v nedávné izraelské historii.

Avšak je to protikolonialistická válka, je to boj proti židovskému osidlování arabského území a docela chápu, proč profesor Arie Eldar, bývalý izraelský armádní lékařský důstojník, oznámil, že "musíme [Arafata] dnes popravit".

A přesto papouškuje americká vláda pořád všechno, co řekne Šaron. Arafat musí skoncovat s terorismem, jeho spiknutí dovážet zbraně z Íránu - pokud ho vůbec lze spolehlivě prokázat - je symbolem jeho plánů zlikvidovat Izrael. Někdy se zdá, že americké ministerstvo zahraničí přijalo šílenou Šaronovu tezi, že je Arafat součástí "světového terorismu". Vzhledem k tomu, jak lhostejné a zbabělé jsou zprávy amerických médií o konfliktu na Blízkém východě, je podivuhodné, že si Pentagon přeje založit svůj vlastní "Úřad pro strategické ovlivňování", který má poskytovat tisku směsici pravdy a lži. Americkým novinářům natolik chybí odvaha - tak rychle se přizpůsobují vládní linii - že je přece zbytečné plýtvat dodatkem rozpočtu Pentagonu ve výši 10 miliard dolarů na to, aby novinářům tento úřad poskytoval takovéto nesmysly.

Před několika dny, pokračuje Robert Fisk, jsem se účastnil živé diskuse v americkém rozhlase, v níž varoval bývalý činitel amerického ministerstva zahraničních věcí, že Washington bude zřejmě muset přerušit veškeré své styky s Jásirem Arafatem, dokud Arafat "neskoncuje s terorismem". Řekl jsem na to, že je načase, aby Washington skutečně přerušil veškeré své styky s Arafatem - protože vzhledem k absolutnímu selhání americké politiky na Blízkém východě je načase, aby roli Ameriky tam převzali Evropané a začali jednat jako prostředníci. Poté, co Izraelci zvandalizovali palestinskou infrastrukturu v hodnotě více než 11 milionů euro, kterou dodala Evropská unie, proč by neměli Evropané hrát v konfliktu na Blízkém východě určitou roli?

Reakce na to byla zuřivá. Nemluvil jsem, jak se ode mne očekávalo. Ale proč bychom zatraceně my Evropané měli mluvit podle scénáře? Jistě, občas se vyskytne šílenec - jako například český premiér Zeman, který tento týden srovnal Arafata s Hitlerem - ale ve světě, kde nám říká prezident Bush, jako hollywoodský režisér, že rok 2002 bude 'válečný rok', máme právo projevit své mínění. Spojené státy mají právo na vlastní iluze. Avšak my nemusíme přejímat jejich nesmysly. Skutečná válka nyní existuje mezi Izraelci a Palestinci. Irák je vedlejší. Jestliže si Washington přeje obrátit priority, my Evropané ho můžeme jen litovat. Ale odsouzení Bushovy politiky od francouzského a německého ministra zahraničí a od vedení NATO je dostatečně reálné. Skoncujme s "křižáckými výpravami" a s "válkou proti terorismu". Usilujme o spravedlnost na Blízkém východě. Rovnou měrou pro Izraelce i pro Palestince.