Ještě žijí mezi námi ateisti přisahající po desetiletí na Marxovu fundamentalistickou ideologii charakterizující náboženství jako "opium lidstva". Vidíme, že guru má pohrobky, co nyní "s laskavou blahosklonností... naslouchají bláhové zvěsti o vykoupeném lidstvu." Jsme barbaři větší, než si uvědomujme? Christianizace v roce 2 bude muset začít znovu základní abecedou. Některá veřejnoprávní média už dala letos větší prostor křesťanské menšině. Od toho tu veřejnoprávní média snad jsou.

Křesťanské církve ani jejich funkcionáři to nemají v éře kybertechnologií lehké. Z jejich "sítí" neuniknou. Loni měli někteří církevní hodnostáři práci, aby zájem médií zvládli a obhájili svoji věrohodnost. Jejich mladší kolegové se před zvědavými objektivy slunili. Husitská farářka v horkém létě pózovala známému reportérovi velkého deníku sedíc v křesle, nedbale nohu přes opěradlo, v triku, v džínsech a s tlustou knihou v ruce. "Skutečných ateistů je málo", tvrdila mladá teoložka a ředitelka Institutu ekumenických studií v jedné osobě.

Páter - zelenáč se dokázal zviditelnit na všech obrazovkách v zemi jako antikomunista. S chutí pózoval s vlčákem v klíně jako živou rekvizitou. Má ambici stát se mediální hvězdou katolické církve? Jedny "nezávislé noviny" v barvách i slovem představily jako "osobnost roku" ženu - biskupku s uhrančivýma očima a korunou dlouhých tmavých vlasů. Zatímco Svatopluk Karásek, legendární pastor disident - zpěvák i písničkář - to nevydržel a opustil čerstvě přistavenou židli v Radě České televize (aby na Nový rok sklidil z obrazovky posměšky jednoho z nejvyšších ústavních činitelů), husitská sestra z církve Československé tvrdí, že to nevzdá, ale "bude v Radě ČT zlobit".

V polovině devadesátých let vatikánský expert pro vývojové trendy kultur na kontinentech kardinál Poupard v Českém týdeníku tvrdil, že "mezi náboženskou vírou a západní mediální kulturou je zásadní rozdíl, protože člověk Západu ztratil smysl pro přesažné a kultura efemérního a bezobsažného má v televizi přednost před tím, co je zakotveno v hloubce".

Letos zde už jeho definice neplatila. Je tomu tak proto, že ještě na Západě nejsme, nebo že už jsem tam příliš? O Vánocích se s primitivní barbarskou animálností ztrapňoval pouze jeden televizní okruh. Mravně problematické počínání, programový nevkus i bezradnost přímo ve středu vánočních křesťanských svátků je dalším důkazem o nenahraditelnosti veřejnoprávní služby České TV 1 a TV 2. Smekám před prácí redaktorů a šéf-editorů , kteří dokázali překonat vnitřní zábrany, oslovili kompetentní osoby, zařadili do novin i do exponovaného programového vysílacího času příspěvky, které se nebály i filosoficky a teologicky sondovat hlubiny české i světové křesťanské tradice. Jestliže v tištěných médiích a v televizi se jednalo o výjimky, Český rozhlas odvedl koncepčně promyšlené, citlivé, odpovědné a profesionální dílo. V důmyslně komponované programové nabídce stanic Praha a Vltava, ale také na některých regionálních stanicích - např. Rozhlasu Plzeň , dokázali rozhlasoví tvůrci nabídnout v pestré paletě žánrů všechny základní i vrcholné polohy křesťanského duchovního poselství. Nezastupitelný Český rozhlas věrné posluchače nezklamal, v řadě projektů dokonce vynalézavě překvapil.

Smyslem pradávného tříkrálového závěrečného vánočního rituálu je každoročně posvěcenou křídou literami K+M+B jako symbolickým štítem obrnit naše domovy, pracoviště i naše já i vnitřního člověka proti viru zla a nízkosti. Dnešní ateisté takové počínání považují za "ritualizované ostavení rozumu". Jsou ale ochotni tolerovat je pouze o Vánocích. Je to snad archaické a naivní, ale možná, že to má hlubší smysl, než všechny ty naše antivirové programy dohromady. Víme, co se stává, když je zapomeneme aktualizovat. I letos bude vedle dobré zvěsti a kvalitních programů toho horšího a špatného v médiích habaděj. Bez nějakého antivirového program se neobejdeme. V tom je svoboda volby.

Poznámka JČ: Je jenom otázka, zda jsou organizované církve skutečně schopny člověku sdělit nesdělitelnou zkušenost Boha a jeho nadpřirozenosti (jestli existuje), anebo zda jsou to jen nedokonalé, pro člověka v jeho druhořadosti typické, světské, "mocenské" organizace. Pokud by tomu tak bylo, tak vytváření dojmu ve sdělovacích prostředcích, že organizované církve mají klíč k tajemství existence, by vlastně bylo neseriózní a zavádějící, jen další, nemyslivou poklonou establishmentu. (A která církev na světě je ta "pravá"?) Osobně ke mně promlouvá spíše než náboženská "dobrá zpráva" církví jejich dlouholetý kulturní a civilizační význam. (Proto také hodnotím vánoční náboženské texty barokních autorů, publikovaných v BL o svátcích, především z hlediska jejich umělecké a literární hodnoty.)