Zneužívání veřejnoprávní obrazovky k manipulaci příp. prosazování partikulárních zájmů dle všeho nejsou v ČT minulostí. Někteří žurnalisté se této "drogy" asi nemohou zbavit. Nic proti osobním představám redaktorů ČT disponujících vizí Vladimíra Železného "v teplácích". Nic proti jejich znechucení profesionalitou obhájce Josefa Monsporta, i jejich podivení, že tento bývalý prokurátor je členem advokátní komory. Rovněž nic proti jejich sympatiím k neohroženým kriminalistům a vyšetřovatelům odolávajícím tlakům a protitlakům různých zájmových skupin. To všechno je pochopitelné, pokud se emoce reportérů, redaktorů i některých dalších televizních pracovníků neprojevují v latentní nebo zcela otevřené podobě do jejich tvůrčího přístupu.

Prosazování veřejného zájmu je pro novináře ušlechtilým posláním vyžadujícím talent podložený orientaci v problematice a v neposlední řadě charakter. Ten se u lidí, novináře nevyjímaje, skutečně odhalí až ve stresových situacích. V těch se někteří pracovníci ČT zcela jistě nacházejí už delší dobu a zřejmě nejen vlastním přičiněním. To však není omluvou pro autorský a realizační tým pátečních večerních zpravodajských pořadů ČT, jejichž společným jmenovatelem bylo jakési podivení spojené s rozhodnutím soudkyně, která neakceptováním stanoviska státního zástupce resp. vyšetřovatele asi měla znehodnotit dosavadní úsilí orgánů činných v trestním řízení. Autoři však svá podezření nedokázali přesvědčivě doložit.

Zpochybnění neakceptování vazby totiž postrádalo především vyjádření soudkyně, která se neztotožnila s názorem vyšetřovatele potažmo státního zástupce. Nevyváženost přístupu redakce umocnil exkluzivní rozhovor s vyšetřovatelem, který odhalil jeho nedostatečnou orientaci v problematice. Pokračování v trestné činnosti totiž shledával v nezadatelném právu obviněného jakožto účastníka exekučního řízení činit kroky z toho vyplývající. Vyšetřovatel se zřejmě neorientuje v oblasti civilního práva procesního speciálně v kategorii exekucí.

Relevance reportáže věnovaná minulosti obhájce Josefa Monsporta byla rovněž nevysoká. Oba reportéři se pokusili srovnávat nesrovnatelné. Pozice prokurátora v totalitním režimu s pozicí obhájce v demokracii skutečně nelze srovnávat. Snad jen v jakési emotivní jam-session, o níž zřejmě šlo.

Snaha pracovníků redakce zpravodajství o diskreditaci šéfa nejpopulárnější televize, jenž se netají svými pochybnostmi o jejich profesionalitě, je snad jakousi zvrácenou logikou pochopitelná. To však neopravňuje vedení redakce k poskytnutí obrazovky televize veřejné služby k účelové manipulaci, která je pro některé reportéry ČT příznačná.