Jsou Češi chudí, anebo třou bídu?

27. 2. 2017

K statistickým údajům Eurostatu, že ČR má nejmenší míru chudoby ve všech zemích Evropské unie a nejmenší příjmové rozdíly obyvatelstva, napsal čtenář Pavel Erben:

Máte pravdu, že medián příjmů, z něhož v každé zemi Eurostat vychází je vážený, upravený podle cen zboží spotřebního koše v každé členské zemi EU. Tím se dostáváme zpátky k otázce spotřebního koše potřebného pro dotyčné "vážení" a obtížnosti jeho stanovení. Nemám bohužel čas podrobně studovat PPS metodiku Eurostatu a z ní vyplývající složení příslušného spotřebního koše pro jednotlivé země, ale dávám Vám k úvaze tuto definici: "Purchasing power parities are obtained by comparing price levels for a basket of comparable goods and services that are selected to be representative of consumption patterns in the various countries." (Parita kupní síly se zjišťuje srovnáváním cenových hladin košíku srovnatelných druhů zboží a služeb, reprezentativních pro spotřební zvyklosti v jednotlivých zemích.) Všimněte si obratu "representative of consumption patterns in various countries" (reprezentativních pro spotřební zvyklosti v jednotlivých zemích.).

To znamená, že obsah dotyčného spotřebního koše se bude pro jednotlivé země lišit, a to zřejmě dosti výrazně, v závislosti na tom, jaké průmyslové výrobky, jaké kvality a jak často si může člověk za medián příjmu v jednotlivých zemích dopřát. (Nebo spíš, jaké výrobky jsou v dané zemi v důsledku jejích kulturních zvyklostí považovány za klíčově důležité a rozhodující, pozn. red.) Ty rozdíly budou tvořeny dvěma základními mechanismy a některé z těch rozdílů, i když zásadní, nemusejí být na první pohled patrné.

První mechanismus je otázka procent příjmu utracených za životní nezbytnosti. Jídlo, bydlení apod. To jsou mandatorní výdaje, které budou ve spotřebním koši pro všechny země víceméně stejné. Kupříkladu Němec ve stejném postavení jako já (mimochodem jsem síťový inženýr pracující v české pobočce zahraniční firmy, takže jsem hrubým platem těsně nad hranicí Sobotkových "happy 10%") určitě nesní za týden dvakrát více chleba a nespotřebuje dvakrát více elektřiny než já, jen proto, že by mu to poměr výše jeho a mého příjmu a poměr cen chleba a elektřiny v ČR a v Německu umožňoval.

Jenže pak je tu druhá část spotřebního koše, ta "zbytná". A její složení se bude zřejmě výrazně lišit, a to v mnoha případech i skrytě. Bude zásadně záviset na dvou faktorech - kolik procent příjmu člověk utratí za nezbytnou část spotřebního koše a jaký bude poměr absolutní ceny "zbytných" výrobků a služeb vůči zbývající části příjmu.

Vezměme si kupříkladu stáří vozového parku. V Německu je průměrné stáří automobilu momentálně někde okolo 8-9 let, v ČR, navzdory "bursíkovnému" a obdobným asociálním metodám státu na omlazení vozového parku, již přesahuje 15 let a stále stoupá.

Co se z toho dá vyvodit? Ten německý kolega, co dělá to samé jako já a sní zhruba stejně chleba, jako já, si jednou za deset let dopřeje kompletně nové slušné auto a po deseti letech ho prodá do bazaru. Já si jednou za deset let koupím za polovinu auto z bazaru, s polovinou životnosti za sebou, vydám za ně v poměru k příjmu více než dotyčný německý kolega za nové a budu ho následujících 10 let flikovat, jak se dá, a modlit se, aby vydrželo, než ušetřím na další 10+ let starý polovrak.

A co se objeví ve spotřebním koši? Inu, oba jsme si jednou za 10 let koupili "srovnatelné" auto a mne stálo polovinu. Takže tu máme dvě pěkné teoretické "consumption patterns". Němcova "consumption pattern" bude jednou za deset let nové auto. Čechova "consumption pattern" bude jednou za deset let auto z bazaru.

Voila - jedno nové auto do spotřebního koše pro Němce se rovná jednomu polovraku do spotřebního koše pro Čecha (a to i bez zohlednění faktu, že zatímco dotyčnému německému kolegovi se vrátí po deseti letech alespoň třetina ceny vozu zpět, já po těch samých deseti letech a příslušných výdajích na "záplatování" budu moci dotyčný vůz prodat maximálně tak do Kovošrotu).

To samé máte s bydlením. Pokud si koupím pozemek a postavím domek, cena pozemku a cena hrubé stavby budou pro mne v absolutních číslech určitě nižší, než pro kolegu v Německu, v poměru k platu budou zřejmě srovnatelné, ale cena srovnatelného vybavení, tzn. průmyslových výrobků transportovatelných bez výrazného navýšení ceny po celé Evropě, bude pro nás oba v absolutních číslech obdobná, a pro mne tudíž v poměru k platu výrazně vyšší. Důsledek? Inu, oba si pořídíme "srovnatelné" bydlení, ale to moje buďto bude v reálu s nižší metráží a hůře vybavené nebo za něj budu déle platit hypotéku, než německý kolega.

Povšimněte si rozdílů v indexech cen kategorií výrobků a služeb ZDE

I když pomineme otázku skutečného obsahu šetření cen, z kterých ty indexy vycházejí, to rozhodně nejsou násobné rozdíly, které by odpovídaly násobným rozdílům v mediánu příjmů v jednotlivých zemích EU.

Medián příjmu v ČR je okolo 35% mediánu příjmu v Německu, Francii a Británii. Kdežto celkový index cen v ČR je okolo 63% cen v Německu a Francii a okolo 47% cen v Británii. Tzn. reálný příjem v ČR je velmi hrubým odhadem okolo 55% příjmu v Německu a okolo 75% příjmu v Británii.

Tím se dostáváme k otázce chudoby, vs. hmotné nouze. Rozhodně Vám věřím, že kupříkladu v Británii může být výrazně vyšší procento lidí, kteří mají potíže i se zajištěním základních životních potřeb. Jenže to je hmotná nouze, ne chudoba. V ČR je systém nastaven tak, že Vás ve většině případů nenechá padnout až na úplné dno, nepropadne jím takové procento lidí, jako třeba v Británii, jenže tím to také končí.

Většina Čechů se potácí někde nepříliš vysoko nad touto hranicí. Mají dost na to, aby netrpěli hmotnou nouzí a mohli si relativně bez problémů obstarat základní životní potřeby. Ale ne dost na to, aby si mohli dovolit obvyklý západoevropský životní standard a pořízení/obnova "zbytných" dražších součástí životního standardu (jejichž cena je v absolutních číslech v ČR velice podobná, jako v západní Evropě - nové auto, pračka, běžná elektronika a další vybavení bytu), je pro mnoho lidí v ČR neskutečná rána do rozpočtu.

Vzpomínám si na Vaši poznámku v jednom článku před několika lety, že Vám lidé v ČR připadali po příjezdu do republiky "ošuntěle". To je přesně ono. Těch 55% reálného příjmu oproti Německu, se někde nutně musí projevit. A projeví se nejvýrazněji právě na kvalitě a cyklu obnovy "zbytných" věcí. Horší/starší autopark, horší/starší oblečení, horší/starší/chybějící vybavení domácnosti, horší bydlení atd.... To je chudoba. Vřele doporučuji Vaší pozornosti tento článek a v něm zejména parametr "míra materiální deprivace". Tam už ČR rozhodně tak nezáří, jako v údaji o příjmové chudobě. Dvanácté místo v EU není extra zázrak a parametr "míra materiální deprivace" pokrývá do značné míry to, o čem zde mluvím - pořízení a obnova zbytných věcí a služeb. Příslušné statistiky ZDE. Ostatně, o materiální deprivaci byl i dosti výstižný článek od pana Kartouse na Britských listech.

Mimochodem, napadla mne dnes, při natírání garážových dílců :), zajímavá jazykovědná myšlenka, která může do určité míry vysvětlovat jisté pobouření nad statistikou, tvrdící, že je v ČR "ohroženo chudobou do 10% obyvatelstva" a že jsme v tomto ohledu nejlepší v Evropě. Anglický výraz "poverty", přestože se často překládá jako "chudoba", má v reálném významu zřejmě mnohem blíže k reálnému významu českých výrazů "bída" a "nouze" (ve smyslu materiálního nedostatku, nikoliv anglického "emergency"), než slova "chudoba".

Shrnout české pojmy "chudoba" a "bída" (či uhlazeněji "nouze") pod anglický pojem "poverty", jak se často děje, není tudíž o nic přesnější, než shrnout anglické výrazy "nobility" a "gentry" pod český pojem "šlechta".

Což je samo o sobě další zajímavý jev - v Anglii byl ve středověku zřejmě takový přetlak na sociálně-politický status "šlechta" (něco jsem o tom četl v Churchillových "Dějinách anglicky mluvících národů"), že se v angličtině vyvinuly dva stupně. Gentry (aka venkovská šlechta, s relativně omezeným bohatstvím a víceméně nulovou politickou mocí) a "nobility" (aka vysoká šlechta, s velkým bohatstvím a velice silným politickým vlivem).

V Čechách takové dělení šlechty neexistuje (od první republiky neexistuje už ani šlechta, přestože bylo nedávno v módě jistého pana Schwarzenberka nezákonně titulovat "kníže"), zato byl historicky zřejmě obdobný přetlak na sociální status, ovšem u dna společnosti, takže se rovněž v jazyku vyvinuly dva stupně - chudoba versus nouze/bída.

Chudý člověk má svými příjmy zajištěnu obživu, snesitelné bydlení (pokud možno vlastní - dříve řekněme chaloupka u lesa či na vesnici, dnes menší byt v paneláku), jakž takž dosáhne na rozšířený životní standard doby, ale nemůže si z majetkového hlediska nijak "vyskakovat" a musí relativně často vážit, které/jak často, z běžných předmětů a služeb, si dovolit či odpustit. Jeho příjem zajištuje udržení/obnovu dotyčného životního standardu, ale jen tak tak.

Člověk v bídě, či drsněji historický výraz "nuzák" je člověk, jehož příjem jakž takž a s výpadky stačí na zajištění základních životních potřeb.

Bydlení sice možná jakés takés má, ale spíše typu ubytovna, či nějaký značně nevyhovující a podstandardní nájem. Pokud má bydlení vlastní, je dotyčná nemovitost ve stavu postupného rozpadu. Příjem člověka v bídě nestačí na udržení/obnovu majetku zajištujícího aspoň vnějšími znaky běžný životní standard.

Český výraz "žebrák" a anglický "beggar" asi myslím není třeba podrobněji rozebírat, mají zhruba tentýž význam - člověk absolutně bez vlastního příjmu a majetku k zajištění životních potřeb, jehož přežití zajišťuje dobročinnost okolí.

V souvislosti s mým odhadem ohledně sociálního tlaku na jazykovou stratifikaci spodních úrovní sociálního žebříčku v Čechách, je zajímavý postřeh Lady Mary Wortley Montagu (zabývala se variolací), z její cesty přes Čechy: "Království české jest nejpustější ze všech zemí, které jsem viděla v Německu. Vesnice jsou tak bídné a poštovní stanice tak ubohé, že čistá sláma a čerstvá voda jsou dobrodiní, jakého nenajdeme všude, a nesmíme doufat v lepší pohodlí…" ZDE

Troufám si tvrdit, že v roce 2017 jsme na tom v Čechách oproti osmnáctému století již o něco lépe. Když Čechovi řeknete, že je v Čechách v bídě, či ohroženo bídou, do 10% procent obyvatelstva a že jsme v tomto ohledu nejlepší v Evropě, pravděpodobně s Vámi bude souhlasit, dokonce si bude myslet, že reálné procento je zřejmě i nižší. Když témuž Čechovi začnete tvrdit, že je v Čechách ohroženo chudobou do 10% procent obyvatelstva, že máme nejmenší procento chudých lidí ze zemí EU a začnete mu před očima mávat statistikami Eurostatu, vztahujícími se k "poverty", tak na Vás vyletí stejně, jako já. A oba budete mít svým způsobem pravdu. Anglické "poverty" a české "chudoba" totiž opravdu v reálném chápání dotyčného slova není totéž.....

Co se vybírání potravin pro lidi v bídě týče, ze své pozice člověka v "rádoby vyšší střední třídě" a stýkajícího se převážně s poměrně izolovanou sociální skupinou, je mi těžko to přesněji odhadovat, ale řekl bych, že místní státní sociální mechanismy skutečně ve valné většině případů nedovolí člověku upadnout do takové bídy, aby neměl ani na potraviny (tady je pro lidi na nejnižších příčkách sociálního žebříčku tristnistním problémem spíše otázka bydlení) a navíc by zřejmě vzniklo tak silné pobouření, že stát nevykonává ani ty nejzákladnější sociální povinnosti, které dle představ Čecha vykonávat má, že by úřady potenciálním adresátům potravinové pomoci urychleně koukaly přiklepnout alespoň obulus zvaný "příspěvek na živobytí", eventuálně obulus "mimořádná okamžitá pomoc"

Úřady zde a v Británii zřejmě přistupují k problému bídy z opačného konce. Tady Vás stát sice v nouzi nakrmí (respektive Vám dá peníze či poukázky, abyste se nakrmil sám), ale pak Vás klidně nechá válet se na ulici, či spíše někde v křoví, z dohledu "normálních" lidí a umrznout (v opravdu bídné situaci, bez potřebných papírů, pravděpodobně nedosáhnete na obulus "Doplatek na bydlení", protože "úřední šiml" a "Hlava 22"...), kdežto v Británii, o které víte více Vy, odhaduji, že Vám stát zřejmě zajistí nějakou formu sociálního bydlení a pak Vás v ní nechá chcípnout hlady. "Choose your poison".

PS: Ještě k Lady Montagu - dost mě zaujal obrat "...ze všech zemí, které jsem viděla v Německu". Vrtá mi hlavou, zda podobná, mírně řečeno "nepřesná" kategorizace geografické, politické a etnicko-kulturní pozice Čech, hrála roli v podvědomí pana Chamberlaina, při jednání v Mnichově roku 1938.....

PPS. Co s tím dělat (otázka zisků tekoucích západním korporacím ze středoevropských a balkánských zemí, otázka vypovězení dohod o zákazu dvojího zdanění a pravděpodobně i dohod o ochraně investic, otázka obrany proti odvetným západoevropským a americkým krokům, otázka neblahé devalvační politiky ČNB atd.), by byla na sérii samostatných článků, pro jejichž vypracování se necítím dostatečně kvalifikován.

V dané souvislosti mne mimochodem k slzám rozesmály výhrůžky některých západoevropských politiků o "trestu" za neochotu středoevropských zemí přijímat uprchlíky, v podobě snížení dotací. To by vypukl "šrumec", až by středoevropské země odpověděly na podobnou "aktivitu" dvojím zdaněním západních korporací s pobočkami ve středoevropských zemích, speciálním zdaněním vyváděných zisků a podobnými kroky.....

Abyste mi rozuměli, uvedená poznámka se netýká otázky, zda máme urchlíky přijímat či nikoliv (na to mám svůj názor, který zde nehodlám ventilovat), ale "hubris" dotyčných politiků.

Pozn. JČ: Britská vláda poskytuje sociální bydlení pouze rodinám s dětmi. V důsledku absolutní nedostatečnosti státního bytového fondu se na státní sociální byt čeká často léta, mezitím stát rodinám financuje pobyt v nekvalitních ubytovnách. Charitativní organizace Centrepoint odhaduje, že v Anglii a ve Walesu je buď přímo bezdomovci, anebo bezdomovectvím ohroženo 150 000 mladých lidí. Ve Skotsku existuje zákon, že každý bezdomovec musí být do 24 hodin ubytován.

Nejasné je, proč čeští politikové nepřimějí nadnárodní společnosti, aby platily daně v ČR, vzhledem k tomu jak explozivní je toto téma v České republice. A proč je nedonutí čeští občané, aby to udělali.

Chamberlain dobře věděl, že jde o Československo, ale marná sláva, příslušné sudetské okrsky byly drtivou většinou obývány Němci. V žádném případě nelze omlouvat chování Británie a Francie v Mnichově, avšak je nutno připomenout, že britští politikové od Lloyda George považovali T.G. Masaryka za podvodníka, protože Masaryk a Beneš při vyjednávání hranic budoucí Československé republiky po první světové válce ve Versailles lhali, že v Československu žije Němců jen několik stovek tisíc - ve skutečnosti jich byly tři miliony. Takže nakonec Britové věděli, že Československo získalo ty Němci obývané okresy v roce 1918 neoprávněně, na základě Masarykovy lži. Lhát při mezinárodních vyjednáváních se vždycky nakonec nevyplatí.

0
Vytisknout
5166

Diskuse

Obsah vydání | 2. 3. 2017