Češi na ty svatouškovské kecy o morálce jednou opravdu dojedou

2. 11. 2014 / Jan Čulík

Děsí mě, že docházejí stále další a další signály, že tzv. čeští "intelektuálové" jsou úplně mimo a v izolaci od vnějšího světa si v pražském kavárenském vakuu notují další a další katastrofické nesmysly. V souvislosti s článkem Borise Cveka, "Stabilita demokracie v západní Evropě nevznikla tak, že pochybní boháči kázali lidu morálku", kde právem Boris Cvek kritizuje nepromyšlené a nevědomé, svatouškovské teoretizování Luďka Sekyry, vzpomínám na svého otce, překladatele Jana Čulíka (1925-1995), který za komunismu nemohl zapomenout západním demokraciím, že se na Československo a na střední Evropu vykašlaly a nechaly ji na pospas Sovětskému svazu, aby z nich udělal své kolonie. "To není fér!" volal můj otec.

Rád bych podobně jako jemu, i všem ostatním, kteří z jakéhosi mentálního poblouznění dospěli k názoru, že politika je založena na morálce, chtěl sdělit: "Probuďte se! Kde jste to vzali?" Odkud tenhle středoevropský nesmysl pochází?

Politika nikdy nebyla založena na morálce, ale na pragmatickém sebezájmu společenských skupin, tříd a mocností. Na rovnováze moci. Když píše Boris Cvek o tom, že v zemích, jako je Dánsko, Bavorsko a Holandsko funguje zdravotnictví, soudnictví a sociální systém, není to proto, že by to tamější politikové zaváděli z nějakého morálního hnutí mysli, ale z důvodů čistě pragmatických. Tyhle věci existují, protože je to pro všechny společenské vrstvy výhodné, ne proto, že je to "morální".

Argumentace morálkou je naprostý nesmysl. Označíme-li se za "morální", dává nám to svatouškovsky pocit arogance a nadřazenosti nad všemi ostatními, kteří jsou podle nás "nemorální", protože třeba vyznávají jiný hodnotový systém. A my se pak nekriticky lísáme k režimům, o nichž jsme si rozhodli, že jsou také "morální". Je to slepota, protože zájmy naší země nejsou nikdy totožné se zájmy žádné mocnosti, a ideologie "morálky" nás falešně přesvědčuje, že naši spojenci jsou "dobří" a budou pro nás vždycky dělat jen to, co nám na očích vidí, protože přece sdílíme svou "morálku".

Opakuji, je to naprostý nesmysl. Mocnosti prosazují svůj vlastní sebezájem. Československo prohrálo v Mnichově v roce 1938 ne proto, že se na ně Západ vykašlal a předhodil ho Hitlerovi, a bylo to "nemorální" a "nefér", ale prostě proto, že mělo špatnou zahraniční politiku a nedokázalo se strategicky dostat do mezinárodně bezpečné a uznávané pozice. Mimo jiné i proto, že Masaryk a Beneš na versailleské konferenci po první světové válce bezostyšně lhali západním spojencům, když se jednalo o německé menšině v Československu, a tvrdili jim, že v Československu žije jen pár stovek tisíc Němců, přestože jich byly přes tři miliony. Když se posléze dověděl britský ministerský předseda Lloyd George, jaká je pravda, už nikdy Československu a československým politikům nedůvěřoval, a tato nedůvěra zůstala v britské politické a státní správě, protože právem usoudil, že Masaryk je lhář. Masarykovi a Benešovi se vymstila absence strategického uvažování.

A pak už to jelo. Mnichov vedl k okupaci, okupace vedla k odsunu cizinců, k přechodu k autoritářské politice v letech 1945-1948 a ke komunistickému převratu.

Zavádění autoritářských praktik v Československu nebylo špatné proto, že to "nebylo morální", ale prostě proto, že to nebylo pragmatické - ten systém nemohl mít souhlas všech společenských skupin, a tak se musel rozložit.

Opakuji do zblbnutí: Jedinou možností jak přežít je pro Českou republiku vypracovat si záchrannou strategii předvídavosti a vytváření strategických aliancí se středněvelkými a menšími zeměmi na východě i na západě tam, kde se strategické zájmy ČR a ostatních zemí shodují. A nelhat a nedělat věci, které se politikům v dlouhodobé perspektivě vymstí.

Jenže ví ČR vůbec, co jsou její strategické zájmy?

Vytváření nesmyslných blábolů o morálce v politice je cestou do pekla.

0
Vytisknout
11374

Diskuse

Obsah vydání | 4. 11. 2014