Vytáhni kabel

18. 12. 2012 / Anthony Tun

Schopnost člověka utvořit vlastní názor na základě skutečného, nikoliv virtuálního prožitku je dle mého názoru pro rozvoj osobnosti klíčová.

Takto odpověděl IT profesionál na můj dotaz, zda a jakým způsobem lze efektivně kontrolovat, co děti dělají na internetu.

Rád bych reagoval na článek pana Šteffla "Rozbíječi strojů II". Nejsem pro rušení internetu a vyhazování počítačů a televizí z okna, byť myšlenka je to lákavá. Nejsem ani zpátečník, který, nostalgicky lpí na starých dobrých časech bez elektřiny a volá po návratu ke kořenům. Technologie má jistě své místo ve světě, čehož dokladem je tato naše malá internetová polemika.

Informační technologie jsou však dvousečný meč. Bude to tím, že z pohledu dítěte to nejsou technologie informační, nýbrž bavící.

Cituji ze zpravodajského serveru. "Byla to (páteční masakr 26 lidí v americké škole) varianta toho, co země zažila v posledních letech opakovaně. Opět to byl útok ve stylu speciálních komand, jako kdyby zabiják hrál videohru a získával body za každou oběť."

Vnímám ve své denní učitelské praxi reálné dopady nekontrolovaného užívání internetu jako silně negativní vzhledem k akademickým i sociálním dovednostem studentů. Domnívám se, že internet obírá děti, až na výše zmíněné výjimky, o skutečné prožitky, které nelze nahradit virtuálními médii.

Jinak řečeno, dítě se může na youtube tisíckrát podívat na epizodu seriálu Bylo nás pět, skutečný prožitek - formativní zkušenost- dětských radovánek s kamarády na vesnici mu to ale nenahradí.

Ne že by nechtělo, ale sedí raději u počítače a za okny na návsi mu utíká dětství.

Pan Tun působivě líčí, jak jeho žáci neumějí bez Googlu pracovat. A proč by to měli umět? Jen ve skleníku, kterému říkáme škola, je běžné, že zadané úkoly se řeší jen s tím, co je uloženo v paměti, bez přístupu k internetu.

Proč bychom se měli učit násobilku, když máme kalkulačky? Nejsou-li děti schopné vyjádřit svůj názor bez připojení k internetu, znamená to, že jej používají nejen jako externí paměť, ale i jako náhražku za vlastní schopnost tvořit úsudek, jakýsi mentální plug-in.

Otázkou tedy je, čí názor to děti vyjadřují. Svůj či googlu? Kde je autentický smyslový a duševní vjem, který tvoří základ pro tvorbu konceptů potřebných zase k vytváření původního názoru? Nuly a jedničky, které vlastně tvoří obsah na internetu si neosaháte, nepřičichnete k nim, neochutnáte je.

Schopnost člověka utvořit vlastní názor na základě skutečného, nikoliv virtuálního prožitku je dle mého názoru pro rozvoj osobnosti klíčová. Schopnost používat imaginaci, například k představení si možného řešení problému, taktéž.

Internet a televize ale lidskou představivost a kreativitu suplují tím, že předkládají hotové a celistvé virtuální představy, které jsou z druhé ruky, pomíjivé a povrchní. Jejich prožitek nás nestojí žádné úsilí, krom kliknutí myší. Jinými slovy, lehce nabyl, lehce pozbyl.

Plánujete-li budoucnost vzdělávání bez škol, s dětmi napojenými na vzdělávací sekci CML, prosím. Já si však raději, dokud mám k tomu příležitost, přečtu opravdovou knihu, popovídám tváří v tvář se živými studenty a kousnu do opravdového jablka.

0
Vytisknout
4578

Diskuse

Obsah vydání | 20. 12. 2012