Vzdělání v oblasti dopravy přece nemusí zahrnovat jen řízení auta

1. 4. 2011 / Bohumil Kartous

Krátká diskuse, která se rozvinula nad nápadem učit středoškoláky řídit auto, se rozšířila na otázku dopravních řešení vůbec. To je ale přece také do značné míry otázka vzdělání! Nevidím jako řešení omezovat přístup k řízení aut, jak navrhuje pan Řezáč. V již zmiňovaném Finsku není možnost řízení aut omezována psychotesty, naopak, řidičák mohou získat patnáctiletí (v podstatě děti). Celý systém je ale daleko lépe promyšlený, včetně možných postihů a dodatečného -- povinného - rozvoje řidičských dovedností. To znamená, že tato dovednost (se všemi souvislostmi, tedy zejména s odpovědností v rámci dopravy), nemusí být limitována nějakým relativně vysoce položeným psychodiagnostickým kritériem.

Co je ale důležité, a co chybí stejně zoufale jako promyšlenější a systematičtější průprava nových řidičů, je širší, kontextuální vzdělávání v oblasti dopravy. Na první pohled je zřejmé, jak široké celospolečenské souvislosti toto téma obnáší: souvislosti týkající se vzájemného soužití (chování lidí v běžné komunikaci a chování lidí v autech), environmentální témata (Produkce skleníkových plynů, Zahlcení měst automobily), ekonomická témata (Je výhodnější jet autem nebo hromadnou dopravou? A kdy? Jak alternovat auto? Auto jako polykač času apod.), témata zdravotní (Jaké dopady má automobilismus na naše zdraví? A na naši psychiku?) téma energetických zdrojů (Jak souvisí automobilismus s globální energetickou krizí?), témata etická (Je v pořádku, že vláda a mafie jezdí ve stejných autech?), sémiologická (Auto jako uznávaný společenský znak, reprezentant), psychologická (Auto jako projekce osobnosti, Auto jako obsese, Auto jako ventil agresivity apod.), estetická (Auto jako kýč, Auto a jeho design apod.) ....

Co se děje na středních školách v předmětu základy společenských věd? Já vám to povím -- studenti se učí zcela zbytečné poučky, kterým nerozumí ani oni, a většinou ani jejich učitelé. Přitom doprava, stejně jako jiná témata dotýkající se běžného života každého studenta i učitele a skýtající rámec, v němž všechno podstatné může být snáze pochopeno a přijato, zůstávají zcela bokem. Studenti se tak nenaučí, že "jezdit sockou" není nic podřadného, že to naopak poukazuje na pokročilejší civilizační úroveň a schopnost ekonomického, etického, estetického či ekologického uvažování. Nenaučí dívat se na "auto" racionálně, naopak se jím nechají ovládat, což brání jakékoliv hlubší introspekci a analýze. Místo toho, abychom děti naučili řídit auto a naučili je, kdy a jak ho používat, vychováváme mentálně zaostalé adolescenty, kteří touží po tom, aby konečně přesedli z autobusu či vlaku do vytouženého auta a "emancipovali se", k čemuž jim stačí pouhopouhých 28 hodin za volantem ...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 1.4. 2011