S EU na věčné časy...

13. 3. 2011 / Ladislav Žák

Libyjští povstalci umírají a Kaddáfí obnovuje svou moc nad územím Libye. Není to žádná novinka a tento vývoj probíhá už několik dní. Povstalci mají hned trojí smůlu. Tou první je to, že jejich síly jsou pro ovládnutí země zcela nedostatečné, tou druhou je to, japonská tragédie přebila v médiích tu jejich (ne v britských, pozn. JČ) a tou největší tragédií je to, že se spolehli na podporu EU.

Dějiny jsou plné příkladů, kdy lidé nasazovali život za svobodu a ti kteří jim mohli pomoci, je nechali vykrvácet jenom proto, že měli na práci něco jiného nebo pro ně byly dohody s uzurpátory ještě natolik výhodné, že jim vlastně bojovníci za svobodu kazili dobré kšefty. Zdá se, že toto je i případ vztahu EU k Libyi, protože 40 let dobrých obchodů s Kaddáfím vytvořilo takovou síť výnosných vazeb, že je přece škoda je kvůli nějakým lidským právům násilím trhat. K tomu se přidává obvyklá nechuť politiků přiznat si jakoukoliv chybu, a přiznat si chyby, které udělaly evropské státy při kolaboraci s Kaddáfím, je skoro nemožné, alespoň pokud by chtěl být politik ještě někdy zvolen pod hesly demokracie a lidských práv. Stačí jenom připomenout ostudný britský handl s propuštěním atentátníka z Lockerbie za ropný byznys, francouzský a ruský zbrojní kontrakt. O Italech ani nemluvě. EU zahájila svůj ostudný taneček a až ho skončí, tak už se budou jen počítat mrtví a kšeft se bude točit dál. Ale už jen chvilku.

Hloupost politiky EU spočívá v tom, že i méně bystrému musí být jasné, že pro Evropu je důležitý mír a klid kolem Středozemního moře a představa, že se tento mír a klid dá koupit, je dětinsky naivní. Navíc, když se podíváme na tanečky, které kolem Kaddáfího provozovali evropští potentáti při summitu Evropa-Afrika na konci loňského roku v Tripolisu, pak je namístě otázka, kdo si vlastně za ta léta koupil koho. Snad postačí informace, že oslovení "Velký vůdče" bylo na summitu ve vztahu ke Kaddáfímu málem evropským standardem. Těžko očekávat, že titíž evropští "malí vůdci" dokázali otočit na pětníku a zorganizovat akci, která by sice zabránila krveprolití, ale připravila je a jejich mecenáše o ulité peníze z provizí za více či méně špinavé zbrojní a uhlovodíkové obchody. Najednou se všichni odpovědní schovávají za autoritu neustále zpochybňovaného OSN a blábolí o summitu s Ligou arabských států. Výzva samotné Ligy arabských států k vyhlášení bezletové zóny jim evidentně nepostačí. Evropa tak v historicky krátké době přijde o svůj vliv v severní Africe. Je zcela lhostejné, jestli bude rychlejší islám, Čína nebo anarchie, ale za své vezmou veškeré plány, jak se ze severní Afriky energeticky zabezpečit a odtrhnout se od energetického prsu matky Rusi. Namísto dodávek energie do Evropy bude severní Afrika spotřebovávat čím dál tím větší část evropské energie, potřebné k vypořádání se s novou situací a následně nutné k obraně. V dějinách byla otázka Středozemního moře řešena mnohokrát a lze konstatovat, že se z toho EU nepoučila ani trochu a přijala skutečně tu nejhloupější variantu, počkáme a uvidíme, která je ovšem dlouhodobě jejím standardem, protože ve skutečnosti nic jiného neumí...

Píši tyto řádky i proto, abych připomenul seminář Fontes Rerum a Evropského hnutí na téma "Co můžeme čekat od lidových revolucí v arabském světě, prosperitu a demokracii, statisíce uprchlíků, chaos, islamismus anebo rozpadlé státy ala Somálsko?!?, který se konal ve čtvrtek 10. března. Jako panelisté vystoupili Eduard Gombár - arabista, profesor, ředitel ústavu Blízkého Východu a Afriky FF UK Praha, Jiří Weigl - arabista a kancléř presidenta ČR a Lubomír Zaorálek - místopředseda ČSSD a PSP ČR, stínový ministr zahraničí ČSSD. Bylo to velmi zajímavé setkání a zejména postřehy Jiřího Weigla ze summitu Evropa - Afrika byly jasnou odpovědí na to, o co v dnešní Libyi a nejen v ní jde. Je dobře, že na semináři zaznělo i to, že například Václav Cílek právě na jednom ze seminářů Fontes rerum předpokládal tento vývoj událostí právě v severní Africe již před několika lety, takže určitě jsou na světě lidé, které to na rozdíl od politiků, expertů, analytiků, novinářů a tajných služeb nepřekvapilo.

Na samotný závěr si dovolím poznámku, že postup EU ve vztahu k událostem v severní Africe je natolik prazvláštní, že si lze ve světle japonské tragédie jenom položit otázku, jestli by si EU dokázala vůbec všimnout toho, že se na Evropu přihnalo tsunami. Události v severní Africe totiž mají veškeré charakteristiky tohoto přírodního jevu. Někde něco praskne, trochu nebo i hodně se to zatřese, pak je ticho, potom máme dokonce moře po kolena a nakonec šplooóóuch... a to i vícekrát. Politici EU teď mají moře po kolena... Možná nám to šplouch zase jednou přinese konec věčnosti.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 14.3. 2011