Legrace, provokace nebo pokusný balonek?

28. 2. 2011 / Igor Pleskot

Tak jsem si přečetl článek Petra Zídka „Historická lekce – Dnes o tom, zda potřebujeme všeobecné volební právo“ v Lidovkách 26. 2. 2011 a dospěl jsem k závěru, že si snad ze mne dělá legraci a zkouší, zda se nachytám. Jenže pan Zídek je redaktorem "Orientace", přílohy to LN údajně pro „myslivou“ část českého národa. Má to být jakýsi list pro intelektuály středních vrstev – které jsou – snad i podle Lidovek základnou demokratické společnosti i jejího rozvoje.

Nemám nic proti vyvracení mýtů, ale výlet páně Zítka do historie kolem výročí rakouské konstituce se nejprve zabývá skutečností, co je to oktrojovaná – tj. vnucená – ústava a které naše ústavy byly oktrojované. Pak stručný výklad, cože byl kuriální systém, ústí v následující tvrzení : „všeobecné volební právo je historický omyl. Určitá část populace by prostě volit neměla, protože jí chybí elementární zodpovědnost. Kdo se nedokáže postarat sám o sebe, neměl by mít možnost ovlivňovat druhé.“ a dále: „Řekněme, že volit by mohli jen ti, kteří platí ročně alespoň 50 000 korun přímých daní. Ostatní by buď nevolili, nebo by si doplatili.“

Tak nevím, jsou Lidovky humoristický časopis, nebo chtějí získat novinářskou cenu za autentické vcítění do psychologie volitele velkostatkářské kurie poloviny devatenáctého století, či chtějí být zapsány do Guinessovy knihy rekordů absurdit české publicistiky?

Kdo by tedy nemohl volit? Všichni, jejichž hlavním příjmem jsou dávky: studenti, důchodci, nezaměstnaní, invalidé. Zaměstnanci s čistou mzdou nižší než 8400 Kč měsíčně (rozdíl mezi "superhrubou" mzdou a "čistou mzdou" nižší než 4166 Kč).

Měl bych jedno zlepšení. Jestliže měřítkem budou přímé daně, pak ať je váha hlasu občana – plátce daní - počítána rovnou podle jeho daňového přiznání, poněvadž ti co neplatí daně tedy nebudou občany a tak ať drží hubu. Vyřeší to taky daňové úniky, protože šizení v odvodu daní by poškozovalo váhu hlasu občana-plátce, zrovna tak jako „bolestné“ řešení daňového stropu. Nikdo by na něm neměl zájem. Každý by měl zájem platit co nejvyšší daně, aby jeho hlas byl „co nejtěžší“.

Nejhezčí fór je ovšem v tvrzení – cituji opět: „Staré dobré rakouské právo volit podle majetkového censu je spravedlivé v tom směru, že z voleb nikoho nevylučuje. Kdo měl o politiku zájem a byl chudý, mohl dobrovolně doplatit daně do stanovené výše a tím volební právo získat“.

Kde by mohl ty peníze dnes na doplacení získat, autor neříká. Samozřejmě mohl by si je půjčit. Připomíná to praxi podvodných agentur, které umožňují chudým pracovníkům migrovat za prací do zahraničí. Za cenu jejich zadlužení je uvedou do nevolnického stavu. A Lidové noviny píší ve stejném čísle o „bílém otroctví“.

Tak o co jde? O pokusný balónek?

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 1.3. 2011