Jak si Češi znesnadňují pravopis

24. 2. 2011 / Jan Mrskoš

Zdá se, že tento nešvar se neustále zvětšuje, což je možno přičíst menší čtivosti národa (nejen našeho) a zároveň zvětšujícímu poslechu řeči v mluvených médií. A tato mediální řeč není vždy něco, co by mělo býti otrocky napodobováno.

Při pohledu z opačné strany krajíce se vkrádá nesmělá myšlenka: není ten náš český pravopis někdy přehnaně složitý? Podívejme se jen na ty naše i/y. Při rozhodování, co vlastně tam patří, se dostaneme někdy do pěkných patálií. Například:

Možná, že někdo namítne, že v tomto případě se ty dvě předešlá y musí zpětně opravit, když už jsme se dozvěděli/y, že ti dotyční jsou mužského rodu. Mohli/y bychom psát opravdu "dozvěděly" , "nemyslily" a "rozhodly", teprve na konci toho dopisu vidíme, že podepsány jsou "rozhořčené důchodkyně Prahy 6".

Opravdu si myslíme, že takováto koumání nad oříšky českého pravopisu našemu psaní prospívá? Vždyť máme dost jiných starostí ses/z a vybranými slovy a mnoho jiných a jiných. Radši se zabývat tou podstatou, o které je psáno. Ale jednu výhodu má ten složitý pravopis přece jen: když už nevíme, jak argumentovat o té psané podstatě, vždy můžeme najít něco pravopisného a navézt se tak do pisatele...

Vytisknout