Co libyjský vůdce řekl na Valném shromáždění OSN 2009

23. 2. 2011 / Jan Mrskoš

Jak pojednáno v článku Daniela Veselého "Cesta teroristické Libye do náruče západních korporací a politiků", jestli se Muammar Kaddáfí těší přízni či nepřízni jiných vládců světa, to záleží na aktuální potřebě toho kterého (ne)příznivce. Na podzim roku 2009 se celý svět smál jeho teatrálnímu výstupu na valném shromáždění OSN, kterému předcházelo neméně teatrální lahůdka pro tisk - postavení beduínského stanu pro Kaddáfího na soukromém pozemku společnosti Donalda Trumpa v New Yorku a jeho pozdější stržení na příkaz místních úřadů.

Já měl to štěstí, že jsem zrovna při jeho řeči pustil TV na zpravodajském kanále vysílajícím živě s anglickým simultánním překladem to několikadenní zasedání - bez přestávky a bez komentáře. Řeč byla opravdu památná, prezentována jeho bizarní postavou v mohutném rouchu, doprovázena trháním a rozhazováním charty OSN, za neustálého blikání červeného světélka, oznamujícího přetáhnutí dovoleného času 15 minut. Ani podstrkované psané vzkazy od představenstva shromáždění nevyrušily milého řečníka po dobu 100 minut. O tom všem se mohl celý svět (i U Nás) dozvědět a dosyta se zasmát.

Také o tom, že mnoho delegátů těch nejzvučnějších jmen, vyslaných tam svými národy řešit palčivé otázky světového souručenství, demonstrativně opouštělo sál. A tak se vlastně ani nemohli dozvědět, co jim ta směšná postava chce říci. Ti, kteří zůstali, se dost bavili. Nejen těmi teatrálními gesty, ale i tím, že někdo konečně na té neutrální půdě řekl to, co málokdo předtím.

I já jsem se bavil. Opravdu to nebylo nudné a nedalo se u toho usnout, jako u jiných státníků velkých jmen. Toho, co bylo Kaddáfím přetřeseno, nebylo málo, i vražda JFK nezůstala nezmíněna. Mnohému se jeden opravdu musel zasmát, ale mnohému se nedalo mnoho namítnout. Mne nejvíce zaujala poznámka, že toto společenství národů bylo ustaveno v San Francisku na podzim roku 1945 po ukončení 2. světové války. A hlavní účel tohoto ustavení měla být záruka toho, že se už nikdy nebude tolerovat napadení nějakého státu státem jiným, ať už pod záminkou jakéhokoliv "ušlechtilého" důvodu. A že se to nestane, se všechny ty státy zavazují toto nejen dodržovat, ale i zabránit tomu a trestat případného agresora.

A k tomu ta směšná postava uvedla číslo, že od té doby bylo vedeno po světě 65 válek, a to většinou jenom jednou zemí nebo třemi čtyřmi, při kterých zahynuly miliony lidí a byly zničeny nevyčíslitelné hodnoty. A k tomu další zvláštnost, že všechny státy jsou si v tom souručenství sice rovny, ale některé jsou o moc rovnější, jak je v Radě bezpečnosti zvykem. Nerozhoduje tedy ohromující většina, ale veto třeba jen jednoho takového rovnějšího státu (jak bylo zrovna tento týden demonstrativně předvedeno při hlasování o ilegálním izraelském osídlování). Proto tedy to teatrální trhání charty po přečtení patřičných paragrafů, k čemu ta příručka? V tomto kontextu se tedy jeden přestane smát a zamyslí se...

Těch nepříjemných skutečností, které se dějí ve světě, bylo zmíněno přehršle, jen některé byly zmíněny hlavními médii. A i ty stanice, které ten tyjátr sledovaly v přímém přenosu, se v některých pasážích chytře odmlčely v překladu. Výmluva zde byla nasnadě, však ten překlad nebyl snadný, několik zdatných překladatelů bylo těmi 100 minutami odrovnáno. Jak jsem se potom dočetl ve fórech čtenářů, byl to případ třeba u CNN nebo FOX.

Ale třeba v Huffington Post psali, že Kaddáfí je sice v USA zesměšňován a je mu spíláno, ale některé argumenty jsou k zamyšlení, nebo snad jen žvanění? Například:

  • válka v Iráku je jasným porušením Charty OSN bez jakéhokoliv ospravedlnění
  • řešení dvou států v konfliktu Izrael - Palestina není praktické, mladí lidé Izraele a Palestiny chtějí žít v míru pospolu
  • 5 členů Rady bezpečnosti je mocnějších než všechny státy na světě, přičemž vlastně mají jen uplatňovat vůli Valného shromáždění
  • od ustavení OSN bylo vedeno 65 válek s o milióny větším počtem obětí než za 2. světové války.

Byly tyto války vedeny k prospěchu nás všech? Ne, jen pro zájmy jedné nebo tří nebo čtyř zemí.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 23.2. 2011