Chaos ve škole

17. 1. 2011 / Leopold Kyslinger

AntiDokulil, aneb reakce na článek "Máte taky děti nebo vnoučata?"

Za minulého režimu spoluorganizovala LŠU v Ústí nad Labem mezinárodní soutěž v klavírním recitálu "Virtuosi per musica di pianoforte". Tato soutěž stále trvá a já jsem použil minulého času jenom proto, že jsem v té době byl učitelem LŠU a tedy jsem se přímo účastnil organizačního zabezpečení.

Pro velký počet soutěžících a malý počet kvalitních a dostupných klavírů jsem se setkával s jevem, kdy ve 3:00 (ráno) jsem potkával ve městě malé klavíristy, jak s doprovodem míří někam k volnému klavíru. Ve finále jsem vstupoval do divadelního sálu za mohutné klavírní bouře Chačaturjanova Šavlového tance, abych následně strnul nad původcem - desetiletou bulharskou dívenkou - kost a kůže. Často jsem se ptal, zda to, že ty děti nepoznaly slunce, hry a škádlení svých vrstevníků, není příliš velká cena za úspěch.

Za své učitelské praxe jsem viděl mnoho "přetěžovaných" dětí. V zájmu objektivity musím říci, že to byly většinou dívky. Stručně bych je charakterizoval až přehnanou motivací rodičů, starostí o sourozence a minimálně nějakou "intelektuálskou" zájmovou činností např. francouzština, klavír, rytmika a balet atd.

Ty děti jsem viděl vyrůstat a zapojovat do života. Dnes jsou to rodiče, v některých případech i prarodiče. Proto zodpovědně říkám, že tak zvaně přetěžované děti měly snadnější a méně komplikovaný start, měly zažitý organizační smysl a lépe se orientovaly v nesnázích.

Škola je zaměstnáním formou přípravy na zaměstnání. Ne nadarmo se při přijímání dětí do první třídy vyžaduje, aby se budoucí žák dokázal soustředit na činnost alespoň na 20 minut. Setkávám se (ještě i dnes) s rodiči, kteří si stěžují na zaujatost pedagogů, když jejich opečovávané dítě má diagnostikovanou nějakou lehkou mozkovou dysfunkci, kterou učitelé údajně nerespektují. Je zarážející, že takový stav považují za trvalý a trvalé by mělo být také vyžadování ohledu bez věkového ohraničení.

Rodiče jsou udiveni, argumentuji-li tím, že se žák musí se svým postižením vyrovnat nejpozději do konce své povinné školní docházky. Týdenní počet hodin se pro prvňáka pohybuje na úrovni 20 - 21 hodin. Žák páté třídy pak 25 - 26 hodin a žák deváté třídy 31 - 33 hodin. Snad ještě ustanovení vyhlášky 48/2005 Sb. ...přestávky mezi vyučovacími hodinami jsou nejméně desetiminutové. Během dopoledního vyučování, zpravidla po druhé vyučovací hodině, se zařazuje alespoň jedna přestávka v délce nejméně 15 minut. Přestávka mezi dopoledním a odpoledním vyučováním trvá nejméně 50 minut...

Nechápu vysokoškolského pedagoga, který straší rodiče.

Píše také: Za poslední léta se objevilo nemálo nových a už na první pohled lákavých učebnic. Přitom se objevují vyučující, kteří raději něco svým svěřencům diktují... Zaplať Pánbůh, že diktují. Diktují totiž to, co je podstatné. To, co je kompatibilní s učivem na jiných základních školách.

Politické vedení státu ve své snaze o volnou hru tržních sil, dělá vše pro to, abychom uznali i lidské vědění za zboží a ze vzdělávání udělali tržní proces. Jedním z prvních kroků bylo nabourání činnosti Státního pedagogického nakladatelství (založeno 1775). Dnes vydávají učebnice mimo SPN také jiná nakladatelství např. Portál, Septima, Alter, Prometheus, Scientia, Fortuna aj. Učebnice sice musí mít certifikaci ministerstva, ale to neznamená, že mají totožný obsah. Různorodost učebnic a existence školních vzdělávacích plánů individuálních pro každou školu jsou jenom drobnými vadami systému.

Daleko závažnější vadou je obrácení morálních měřítek. V každé třídě (pokud to mohu posoudit) základní školy jsou vyvěšena práva dětí. Nikde - opakuji nikde jsem se nesetkal s upozorněním, že práva jsou benefitem těch, kteří plní své povinnosti. Proto mi přijde směšné, jestliže p. Dokulil planě teoretizuje: " Kdyby každá učitelka a učitel usilovali o to, aby zaujali třídu svým výkladem, bylo by možná také méně kázeňských problémů jak přímo během výuky, tak také během přestávek". Možná, že vychází ze své praxe na fakultě, kde přednášková činnost je striktně od zkouškové oddělena a kde přednáší již hotovým jedincům, kteří si jeho přednášky dobrovolně vybrali. To je diametrálně odlišná situace od základního školství. Teď mluvím o své aprobaci, o matematice. V celé řadě škol byla dotace hodin zkrácena na 4 hodiny týdně buď ve prospěch Tv, nebo informatiky, případně cizího jazyka. Čtyři hodiny týdně a běžné ztráty (výlety, exkurze, sportovní akce aj.) napíná schopnosti učitele matematiky až na krajní mez - pokud má třída uspět tj. pokud má učitel probrat alespoň základní učivo tak, aby je naprostá většina třídy, byť s pomocí, zvládla. To, že se ustoupilo od osnov k ŠVP, způsobilo, že učitel fyziky v 6. ročníku řeší rovnice (vztah hustoty, hmoty a objemu) a příslušný aparát se v matematice dokončuje v 8. ročníku. V rámci školy to jde řešit domluvou mezi učiteli, ale bohužel většinou ke škodě matematiky. Tohle všechno pan prof. Dokulil nevidí. Proto mi dovolte, abych prohlásil jeho zamyšlení "Máte taky děti nebo vnoučata?" za omyl, za projev profesionální deformace.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 17.1. 2011