Co média čeká a (ne)mine...

3. 1. 2011 / Irena Ryšánková

Tedy, jak koho. Od začátku ledna nás čeká postupně nová podoba České televize, od listopadu, kdy skončí analogové vysílání, čeká všechny televize radikální proměna televizního trhu. O koláč reklamy se porvou namísto tří velkých hráčů více dvě desítky digitálních stanic. Ty velké od těch malých bude dělit už jen tlačítko na ovladači a pozice v EPG.

Česká televize zahájí nový rok s novou strukturou vysílání. Jaká bude na konci roku, to zatím jen mediální odborníci odhadují, ale můžeme očekávat, že se ji zas někdo pokusí zpochybnit. Zamávat vlajkou na Kavčích horách je jednou za deset let taková česká kratochvíle. Zejména ve chvílích, kdy některá velká komerční média mají neřešitelné problémy a potácejí se nad propastí insolvence. Peníze za veřejnou službu ze státního penězovodu by určitě přišly vhod... Nicméně jsme v Evropě. A Evropská unie bude řešit, co s Maďarskem a jeho mediálními zákony, které už řada politiků označila za nepřijatelné, jakož i co se Slovenskem, jehož idea postátněného, politiky kočírovaného a organizačně sloučeného rozhlasu a televize také nikoho nenadchla. Maďarsku hrozí, že se nestane předsedající zemí EU, Slovensku může hrozit bojkot.

Novela zákona o České televizi přinese nepochybně další z nekonečných a nekončících debat o tom, co to ta veřejná služba vlastně je a taky pár pokusů si tu veřejnou službu dostat do sféry svého (rozuměj politického či ekonomického) vlivu, k čemuž nahrávají nic netušící naivní křiklouni v podobě nespokojených aktivistů, facebookových šťouralů či stále týchž notorických petentů z řad "intelektuálů". Médiím, zvláště té "naší, čili české televizi" totiž rozumí každý, že ...

Komerční televize se budou celý rok klepat strachy před switch-off. Personální zemětřesení na Nově ukazuje, že zaujmout v době krize se nepovede ani těm nejsilnějším. Dá se čekat, že mnozí vysílatelé zjistí, že jim levnější kabelové a satelitní vysílání bude dostačovat a šíření terestrickými kanály je příliš drahé ve chvíli, kdy příjmů z reklamy ubude.

Konkurence levných DVD na stáncích, podomácky přepalovaných CD a DVD, harddiskových rekorderů a počítačů namísto televize je navíc neúprosná. Proč se dívat na film tehdy, když to chce televizní dramaturg, když je možné si vybrat DVD a dívat se, až když chcete vy?

Rozhlas naráží na stejný problém... A stále se houpe na vlnách nejistoty. Nepochybně se i v novém roce budou houpat dál jak komerční "rádia", tak ten veřejnoprávní "rozhlas". Všimli jste si toho rozdílu v názvu?

Komerčním rádiím ubude značná část reklamního koláče, neboť s nástupem nikových televizí koncem roku 2011 se skokově zlevní televizní reklama a inzerenti zjistí, že televize je zajímavější. Rozhlas tak bude zajímat už jen hudební vydavatelství, které budou potřebovat podporu prodeje a prodejce autopříslušenství.

Pokračující rozmach sdílení "empétrojek" a stále levnější záznamová média o stále vyšší kapacitě, stejně jak rozvoj internetových rádií a broadbandového připojení odsunou "tradiční" komerční rozhlas postupně ale jistě do technického muzea. Na přechodnou dobu mohou zaujmout komunitní rádia, ale i ty se kvůli nižším nákladům za šíření obsahu postěhují na internet spíše, než do étéru. Kdo by za drahé peníze vysílal pro pár ulic, když může na internetu oslovit za menší peníze všechny?

Rozhlas veřejnoprávní opouští postupně dlouhou i střední vlnu, protože do zahraničí se dá vysílat lépe a levněji přes internet či případně statelit. Vlaštovkou nového přístupu k vysílání je ČRo 7 Radio Prague International, které najdete zanedlouho už jen na internetu. A možná kdesi na Floridě, kde jeho signál někdo bude vysílat na místní VKV stanici Radio Miami International. QSL lístky už bude redakce nejspíš posílat pouze mailem... I tak končí legendy. Dlouhá vlna Českého rozhlasu na kmitočtu 270 kHz patří k tomu, co Československo získalo jako válečnou kořist po 2. světové válce, když tato frekvence původně patřila hitlerovskému Radiu Deutschlandfunk. Nečasova vláda či Schwarzenbergovo ministerstvo zahraničí nepřispějí na vysílání Českého rozhlasu do zahraničí v pásmu dlouhých vln požadovanými náklady na šíření signálu z vysílače v Topolné ze státního rozpočtu..."Uspoří" se tak nevratně 23 milionů.

Český rozhlas má stále ředitele pouze prozatímního a představa, že by po dovolení jednoho radního oněch nyní šest radních dokázalo nového šéfa jednohlasně zvolit, jak to předpokládá zákon, je naivní. Čili nejspíše bude pokračovat provizorium do chvíle, než si politici vyjasní, co s médii veřejné služby vlastně chtějí. Celá instituce navíc bude muset zápasit s Radou, jejíž většina, napojená na komerční zájmy je tažena už čtyři roky pouze touhou rozhlas co nejvíce utlumit a znejistět.

Dočasný ředitel Peter Duhan vyjádřil touhu posílit nová média i tradiční stanice. Jeho schopnost najít partnery a spojence i tam, kde je to logické a kde o to donedávna stáli, je ovšem mizivá. Našlapovat v minovém poli provizoria na sebedůvěře nepřidá nikomu. Prý rozhlasu přibude jedna nová stanice - digitální, jazzová. Takový malý počítačový jazzautomat. A narozeniny oslaví Hajaja. Chudák. Už pro něj nemá kdo psát pohádky. Laskavá, milá a přitom jiskřivě inspirativní tvorba pro děti je to, co ze všech žánrů za posledních dvacet let upadlo nejvíce. Namísto Rumcajse se v dětských ložnicích roztahují kačeři Donaldi a draci. Online pohádky pro děti zdarma najdete na webu, který ale Českého rozhlasu kupodivu není. A téměř všem pohádkám je víc jak dvacet let, některým je i padesát. Krteček, Spejbl a Hurvínek, Medvědi od Kolína, Křemílek a Vochomůrka, králíci Bob a Bobek, Včelí medvídci i další perly ze zlatého fondu dnes není čím nahradit. Rozhlas do značné míry rezignoval na dětskou tvorbu. A laskavost se z tvorby spisovatelů mladších generací kamsi vytratila a nejspíš to ani v roce 2011 nebude lepší.

Rozhlas se možná bude muset nějak vyrovnat se správní žalobou bývalého ředitele na neplatnost a nezákonnost jeho výpovědi, neboť Nejvyšší správní soud Kasíkovu kasační stížnost přijal a ustanovil senát, který se žalobou bude zabývat po věcné stránce. Možná Dana Jaklová s hrůzou po Novém roce zjistí, že ten, koho nechala z ředitelny vyhnat, vlastně ředitelem stále je (protože si Rada nepřečetla zákon a později přepsané usnesení porušení zákona stejně nezachránilo) a Rada bude vedena k odpovědnosti za škodu většího, než malého rozsahu. Rozhlas by v případě nulity rozhodnutí Rady o odvolání Kasíka mohl mít i dva ředitele. Stejně jako je tomu už rok v ČTK. Ušlá mzda obou "druhých" ředitelů bude dosahovat v okamžiku pravomocného rozhodnutí soudu milionů. Legrace by to rozhodně byla, ale do rozhodovací praxe člověk nevidí... A tak je možná všechno v pořádku. Ale spíše není.

Česká tisková kancelář se dál bude utápět ve svém špatném hospodaření, na které poukázal již zvolený-nejmenovaný-odvolaný-jmenovaný-odvolaný ředitel ČTK Radim Hreha. I zde se Rada také zapotí. Nebo možná ne, protože jen dělá to, co má a tiše potápí četku k dluhům a následné nucené privatizaci. Jak se to asi líbí Petru Plevovi, bojujícímu proti veřejnoprávním médiím tak dlouho, až se, nezvolen za poslance, vrátil k svému bývalému zaměstnavateli, jímž je, ehm, Český rozhlas?

České radiokomunikace, které provozují vysílače a multiplex veřejné služby Českého rozhlasu a České televize, skoupily svého upadajícího konkurenta, provozujícího třetí digitální multiplex. Dalo se to čekat už několik let -- prakticky od chvíle, kdy CDG začal testovat systém podmíněného přístupu pro placenou televizi Safeview a nikdo nechtěl platit. Nebo od chvíle, kdy si předseda představenstva Czech Digital Group Leoš Pohl stěžoval na veřejném slyšení v Senátu, že už to není, co to bejvávalo... Tento segment podnikání není ani pro dobrodruhy, ani pro chudé.

"Celebrity" a "slavní" všeho druhu bojují za nový tiskový zákon. Představa, že dokáží médiím, zejména bulvárním, vyvracet bláboly zákonem, je trochu naivní, ale souhlasím s tím, že ochrana soukromí je ochrana soukromí. Domnívat se, že k nápravě stavu dojde ještě letos je ovšem naivní.

Nicméně ministr spravedlnosti navrhuje opak - zmírnit dopady tzv. náhubkového zákona. Cílem je umožnit zveřejnění informací (týká se i zveřejnění tajného přepisu záznamu policejného či zpravodajského odposlechu nebo informací z trestního řízení, na něž se podle trestního řádu vztahuje zákaz zveřejnění), pokud je to ve veřejném zájmu. Otázka k zamyšlení je, co v Česku roku 2011 bude v veřejném zájmu...

Možná, že se dožijeme nových technologií. 3D pohádky budou jistě skvělé, koneckonců, měl to být boom v roce již uplynulém. Zatím nic. Kdo by taky chtěl vyhazovat peníze stále za nové televizory, když si už koupil set-top-box pro přechod staré televize na DVB-T vysílání, rok poté si koupil novou HD-ready televizi a teď by měl kupovat zase další, tentokrát 3D-ready. Co přijde příště? Ekonomická krize je ekonomická krize, touha hračičků a snobů vlastnit novinky je sice silná, ale ne až tak. Dlužno dodat, že pokus Blesku o 3D výtisk byl sice roztomilý, ale pro četbu v tramvaji k ničemu. Navíc, koho, proboha, zajímá 3D Agáta Hanychová?

Tištěná média nejspíše ještě v příštím roce nezaniknou. V konzervativním Česku s doposud nízkou mírou internetové gramotnosti a doposud nízkou mírou broadbandové konektivity mají ještě čas. Jen nad Lidovými novinami, které jsou ve ztrátě už několik let, se možná smráká, alespoň podle prodaného nákladu, dosahujícího zřídka přes 50 tisíc kusů, což není nic, co by potěšilo. Majitel listu stále ještě nepřišel na to, že tradice "Lidovek" spolu se stále stejným okruhem autorů se stále stejnými představami o životě a uspořádání společnosti zajímá už jen několik tisíc sklaních fanoušků v postdůchodovém věku, pamětníků disidentské éry.

Současnou vzdělanou střední třídu ve středním věku, která by mohla být cílovým publikem LN, by spíše zaujala méně ideologická a víc kontroverzní orientace, větší pestrost autorů, větší vzájemná konfliktnost komentátorů i provokativnost publicistických témat. Vždyť liberálně-pravicových médií s orientací na středoškoláky je zde dost. Chybí naopak deník či novinový týdeník pro liberální publikum, které si rádo přečte v jednom listě názory levice i pravice -- od jednoho radikálního okraje k druhému. A názor si udělá vlastní. Investice zkušeného vydavatele Miroslava Pavla do dvojitého relaunche Literárních novin může mít už v roce 2011 nečekanou a pro ostatní média dramatickou koncovku.

Konzervativně středové Právo stárne se svým majitelem, svými komentátory i čtenáři. Ani to možná nebude dlouho trvat, a půjdeme jim všem na pohřeb, snad ale ne, je to v tuto chvíli jediný "jiný" deník. Komunisté se už skládají na věnec Haló novinám, neboť nebudou mít na to je dotovat. Pokles nákladu, senilita redaktorů a odúmrť čtenářů se dá změnit jen radikální změnou vydavatelské politiky, tématické orientace i personálního složení redakce. Porybný ani Špás už nic takového nedokáží. A mladí si hledají informace i názory na internetu, vytvářejí si zde média svoje. Staré generaci nerozumějí a rozumět nechtějí. Vzorem jim není už od puberty. Mezigenerační propast se bude prohlubovat i v novém roce.

Novinový trh je v Česku v trvalém poklesu už deset let, prodaný náklad klesá rok od roku a s novým periodikem "na papíře" už může přijít jen silný investor, který si všimne velké mezery. Ale ten se nesmí bát konfliktních "protivládních" respektive "antisystémových" témat, vyhraněných vzdělaných autorů nebojících se střetů a neutrální orientace vedení listu, které nebude pořizovat blacklisty "příliš levicových" nebo "inzerentům nepohodlných" autorů. Chybí zde totiž český Le Monde.

Zpravodajství se z tiskovin totiž stěhuje do rádia a televize, na internet, ale hlavně přes internet do mobilů a smartphonů. Tisk vonící černí zachrání na několik let pouze velký podíl publicistiky.

Nicméně komercí prosáklý "superregionální" internetový projekt PPF "Naše adresa" zkrachoval. Aby ne... Místní řezník holt peníze na inzerci nemá a PPF není z těch, která by něco dělala z ryzího altruismu. Škoda, mohlo to být docela pěkné. Autorsky projekt také nezaujal a koncepčně to byl propadák už od prvního okamžiku.

Svět distributorů tisku nečeká nic převratného. Rozvoz papírových výtisků bude komplikovat stále větší množství příbalových rtěnek a jiných dárečků, trafiky se ale nezmění. Svět mediálních agentur bude spět k dalším nutným fúzím a neprůhlednému propojení průhledných zájmů na co nejmenší režii a co největším zisku. Dokonce i v minulosti politicky se exponující Median s námi zůstal a tak bude na mediální scéně vlastně všechno v pořádku.

Nebo ne?

Autorka je parlamentní analytička České televize. Psáno pro server Prvnizpravy.cz

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 3.1. 2011