Kolik je potřeba ke kolapsu civilizace?

10. 12. 2010 / Michal Mašín

Poslední dva týdny naznačují, že ke kolapsu civilizace nemusí dojít pouze díky totální válce, ale že mohou stačit jen rozmary počasí. Země, která kdysi ovládala 25% planety, se dosud nepřipravila na to, že zima může být mrazivější, než tomu bývalo dříve -- a to i přes to, že se jí už loňského roku dostalo předběžného varování.

A tak se stalo, že zásoba soli byla vyčerpána už třetí den po napadání první sněhové nadílky. A druhá pondělní vlna sněžení zcela uzavřela dálnici mezi Edinburghem a Glasgow, nemluvě o vedlejších silnicích, a protože se teplota pohybuje na kontinentálním standardu pro zimu, takže sníh sám neodtál, začaly se tři dny po sněžení projevovat první známky výpadků při zásobování základními potravinami. Tato situace jasně ukazuje nebezpečí koncentrování populace v aglomeracích a naivní víru v hypotézu, že v dnešním globalizovaném světě není třeba tvořit velké zásoby. Ostatně právě na zničení aglomerací a tím i civilizačních center, která obvykle ležela na pobřeží, v dostřelu lodního kanónu, Velká Británie založila svůj kolonizátorský úspěch.

Málokdo si zřejmě všiml, že na druhé straně světa, v Brazílii, lidé v současném období trpí naopak abnormálními suchy již několikátou sezónu za sebou. K tomu je nutné připočítat katastrofální povodně v Pákistánu a požáry v Rusku. A tak se zdá, že navzdory přesvědčení nejmoudřejšího z ekologů se něco děje, a to velmi rychle. Nemusí to být nutně vytrvalý trend, může to být jen desetiletá oscilace. Proč ale zanikly staré rozvinuté civilizace, například v Kambodži? Bylo to kvůli trvalému trendu ve změně klimatu, nebo se jen nevypořádaly s dočasnou oscilací? Není tomu tak dávno, kdy neobvyklá sněhová nadílka v Mongolsku způsobila smrt tisíců kusů dobytka a následně i lidí jen proto, že mongolští pastevci nejsou zvyklí na zimu sušit zásoby sena. Ale Mongolsko je daleko. Dokáže se naše civilizace vyrovnat s dočasným výkyvem klimatických podmínek, nebo se rozloží? Není už teď příliš zaměřená na individuální úspěch jednotlivce, který nadřazuje úspěchu celku, pomatená chorobnými tezemi ekonomů, že zbohatnutí jednotlivce vede i ke zbohatnutí celé společnosti? Uvědomují si ti ekonomové, že ačkoli jejich teze, že vše vyřeší neviditelná ruka trhu, je sice pravdivá, ale ruka není ruka, ale kostnatý pařát a pro mnohé nutně přináší smrt?

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 10.12. 2010