Mějme se rádi

18. 10. 2010 / Monika Málová


Pozdrav úsvitu
Pohleď na tento den!
To on je život, život života:
jeho kratičký běh
obsahuje všechnu pravdu a skutečnost našeho bytí -
blaženost růstu,
slávu činů
i lesk krásy, protože včerejšek je pouhý sen
a zitřek pouhá představa,
avšak dobře prožitý dnešek mění včerejšek v krásný sen
a zítřek v představu plnou naděje.
A proto pohleď na tento den!
takový je pozdrav úsvitu

Tato báseň slavného indického dramatika Kalidasy mi připomíná, že je na čase probudit se ze všech světabolů a začít pracovat sami na sobě, pokud chceme mít zítra představu plnou naděje.

Mějme sami sebe rádi!

Ne, nenabádám k egoismu, egoteismu, či egocentrismu.

Spíše se zamýšlím nad tím, jak je důležité mít k sobě kladný vztah a mít se rád(a).

Od toho se odvíjí vše ostatní a hlavně, vztah k dalším lidem a okolí. Na svět přicházíme sami a sami ho opouštíme.

I v průběhu života jsme sami, vlastně sami se sebou. Musíme se proto snášet, musíme si rozumět a mít se rádi. Proto je zdravé a potřebné, abychom si zavčas uvědomili, proč se mít rád a svým nevhodným chováním si neubližovat.

Vždyť je toho a (těch) dost, co nám působí nesnáze.

Přesto já sám(a), jsem většinou příčinou všeho, co se mi děje. Příčinou negativ i pozitiv.

Sám si musím odtrpět bolest fyzickou i psychickou - ani nejvíce milující bytost ji za mne nemůže převzít.

Sám se musím rozhodnout v mnoha závažných krocích života, sám se sebou musím vyřešit jakýkoliv vnitřní boj. K tomu všemu, je třeba dostatek síly a - mít se rád.

Jedině tak se rozhodneme správně, neublížíme sobě, ani jiným.

Jak se ale mám mít rád ? Připadám si na nic? Jsem hloupý, nešikovný, nehezká, tlustá...

Nikoliv! Každý jsme jedinečná lidská bytost s mnoha klady i zápory (a na těch mohu pracovat). Neubližujme si ! To za nás obstarávají jiní, my ale musíme být silní abychom odolali.

Ubližujeme si tím, že nedbáme o své zdraví, hazardujeme se životem.

Nechápu, proč někdo začne kouřit, nebo kouří, pije nezřízeně alkohol, bere drogy, i když ví, jak je to škodlivé, přesto si ubližuje.

Nechápu, jak může kouřit (a nejen to), zdravotnický personál, který se denně setkává s odstrašujícími důsledky tohoto zlozvyku.

Jistá doktorka psychatrie vyšetřuje pacienty s cigaretou v ústech a s odsávacím zařízením na kouř před sebou. Jak může vzbuzovat důvěru, když se sama neumí ovládat?

Nedbat o zdraví znamená také nezdravě jíst, mít nadváhu. Figura člověka byla stvořena jako souměrná, jedině tak je plně funkční. Proč si tedy necháváme narůst množství tuku tam, kam vůbec nepatří?

Jak musí být těžké a omezující, valit před sebou po zbytek života naditý pupek.

Argumenty typu: Dopřávám si "dobré jídlo a pití", protože se mám rád, jsou liché. Důsledky jsou brzy viditelné.

Proč trápíme své tělo? Tím, že si dopřáváme mnoho nezdravé stravy, se rozhodně nemáme rádi. O co je jednodušší hlídat si váhu hned, v počátcích a nedovolit si své tělo deformovat.

Proč neupřednostňovat pohyb, když je zdraví prospěšný, před leností? Pohyb a příroda, pohyb v přírodě, neznám správnější rozhodnutí!

Do přírody patříme, jsme její součástí, využívejme ji tedy pro své tělo i duši. Není lepšího balzámu a léku. Zadarmo a vždy k dispozici, těžím z ní celý život. Buďme otevřeni všem a všemu, jedině tak pro sebe získáváme. Vzdělávejme se v každém věku a v každém směru, pomůže to nejen nám ale získané můžeme předávat dál. Nebudeme tak rychle stárnout.

Není rozdílu mezi člověkem starým a mladým. Jen mladý si potřebuje dostatečně uvědomit, že také jednou bude starý a starý nesmí zapomenout, že byl také mladý a takzvaně nezapšknout

Mohou se skvěle navzájem doplňovat.

Cítíme se opuštěni, oklamáni, zhrzeni, nejen svým partnerem? Jak to bolí! Týká se to jen nás. Nás to musí přebolet, jenom my a nikdo jiný, se nemůže vypořádat s každou křivdou, která nás potkala.

Podívejme se do zrcadla, zpytujme své svědomí a nedejme se. Začněme u sebe! Prožijme si dobře dnešek a zítřek v představu plnou naděje... Buďme sami sebou a se sebou a mějme se rádi, neboť my za to stojíme.

A pamatujme : Na svět jsme přišli sami a sami z něj odejdeme.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 18.10. 2010