Proč by měla být veřejnou ochránkyní práv Anna Šabatová

18. 6. 2010 / Milan Daniel

Kritici bývalé zástupkyně veřejného ochránce práv Otakara Motejla nikdy neopomenou vytáhnout kartu Kuřim. O co šlo: jak praví Wikipedie, po vypuknutí tzv. kuřimské kauzy v květnu 2007 Šabatová vypověděla, že v říjnu 2006 se na ni obrátila Kateřina Mauerová s žádostí o pomoc její sestře Kláře s adopcí fiktivní třináctileté Anny (Barbory Škrlové) a Šabatová jim radila, jak postupovat.

Za to ji kritizoval Fond ohrožených dětí, podle kterého porušila zákon, když neoznámila sociálním pracovníkům, že ví o dítěti bez identity; s tímto názorem se ztotožnilo i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Šabatová nicméně argumentovala tím, že byla povinna zachovávat mlčenlivost o tom, co se při výkonu funkce dozví, a morálními důvody. Otakar Motejl se jí zastal s tím, že zákon o sociálně-právní ochraně dětí předepisuje povinné oznámení pouze některých taxativně jmenovaných skutečností, pod něž případ zřejmě nespadal.

Kuřimský případ měl všechny znaky profesionálního podvodu, jehož aktéři zneužili sociálního cítění a důvěry řady osob. Pravda je, že u komisně jednajícího úředníka by měli menší šanci. Takový úředník by ovšem sotva mohl dělat sociální práci, jejíž efekt je do značné míry postaven na důvěře. Bývalá zástupkyně veřejného ochránce k tomu sama uvedla: "Kdybych někoho, kdo se na mne obrátí s důvěrou a požádá mne o pomoc, udala orgánu, za jehož další počínání bych se nemohla zaručit, považovala bych to za neodpustitelné svinstvo a musela bych se až do konce života stydět. Takto musím sice konstatovat, že jsem se zmýlila, ale že se na sebe mohu podívat do zrcadla." Schopnost uznat a vysvětlit chybu k lidskému profilu nepochybně patří.

Annu Šabatovou znám pětatřicet let a vím, jak pečlivě formuluje svá stanoviska jak v oblasti svého působení, tak ve vztahu k politickému dění. Na rozdíl od svého manžela Petra Uhla publikuje málo, ale o to větší mají její texty a apely s nimi spojené váhu. Cit pro spravedlnost a sociální cítění má v genech.

Matka tří dnes již dospělých dětí , předtím politická vězenkyně, v roce 1998 laureátka Ceny Spojených národů pro lidská práva, a dnes mj. předsedkyně Českého helsinského výboru mohla své formální vzdělání dokončit až po roce 1989. Doktrorské studium na Masarykově univerzitě v Brně ukončila dizertační prací na téma Místo veřejného ochránce práv v moderní demokratické společnosti -- od správního k lidskoprávnímu pojetí; analýza vývoje jednoho institutu ochrany práv. Na rovnocenné úrovni spoluvytvářela Úřad veřejného ochránce práv spolu se zesnulým Otakarem Motejlem. I její zásluhou se z něj stala dnes i někdejšími skeptiky respektovaná instituce, která pomáhá řešit velké i malé nespravedlnosti, jichž se na občanech dopouštějí prodloužené ruce státu.

Respekt si nepochybně zaslouží i další kandidáti na uvolněnou funkci. Ta není politická -- jakkoliv však nestranička Šabatová člověkem politickým nesporně je, má více než kdo jiný schopnost naslouchat všem stranám a posuzovat případy porušování práv i vlastní moudrostí a metrem své bohaté životní zkušenosti.

Senát bude na své schůzi konané od 23. června 2010 rozhodovat o tom, koho na veřejného ochránce práv navrhne. Jsem přesvědčen, že jméno Anny Šabatové by mělo zaznít mimo veškerou diskusi.

Vytisknout

Související články

Jaký má být ombudsman?

5.2. 2014 / Ivan David

Jako poslanec jsem zřízení úřadu ombudsmana podporoval. Představoval jsem si, že ombudsman bude aktivně vystupovat ve prospěch lidí, jimž jsou upírána nejen "lidská", ale i sociální práva. Doufal jsem, že nebude jen vlažně naplňovat zmocnění ze z...

Obsah vydání | Pátek 18.6. 2010