Bylo poválečné Československo srovnatelné s nacistickým Německem?

1. 4. 2010 / Michal Petřík

"Kdysi, to Němci válčili, zatímco Židé obchodovali. A dnes? Je to jen naopak: Němci obchodují... a Židé válčí." Povrchní? Trapné? Nebo něco ještě mnohem horšího? Jistě, ze všeho trochu, ale hlavně hodně vypovídající o celkové úrovni těch, kteří to šíří v představě, že by to mohlo být vtipné nebo výstižné. Právě toto se mi ale bohužel vybavilo, když jsem četl v článku Bohumila Doležala (MFD, 24. 3. 2010, "K porozumění mezi Čechy a Němci je daleko,") následující srovnání "Němci chtěli Čechy zčásti poněmčit, zčásti vystěhovat, zčásti zlikvidovat. Češi chtěli své německé spoluobčany po válce zčásti vystěhovat, zčásti počeštit a zčásti zlikvidovat, a taky to udělali."

(IDnes uveřejnila pouze prvních pět řádek tohoto textu jako repliku na Doležalův článek. Britské listy ho přirozeně publikují celý. Michal Petřík je poradce prezidenta ČR Václava Klause.)

Bohumil Doležal nepochybně patří k lidem, kteří svou schopností kritického myšlení dokáží obohatit českou politickou diskusi. Ti, kteří jeho texty čtou, vědí, co mám na mysli. Tím více ale překvapí podobné paušalizace, zjednodušení a zkratky, nad kterými zůstává rozum stát. Mělo snad jít o originálně nové kolektivní srovnání Němců a Čechů? Nebo chtěl snad autor tvrdit, že bylo nacistické Německo a poválečné Československo přibližně srovnatelnými nositeli a vykonavateli genocidních praktik?

Svůj text napsal B. Doležal jako reakci na rozhovor s prezidentkou Svazu vyhnanců Erikou Steinbachovou, který vysílal Radiožurnál 11. března 2010. Nejen on, ale až dosud nikdo z těch, kteří se těmito tématy obvykle zabývají, však nekomentoval to její tvrzení, že "když už si tenhle dokument (Postupimskou dohodu) vezmeme coby alibi, tak se v textu píše o "vysídlení humánním způsobem." Už vyvlastnění majetku bez nároku na náhradu nezní moc humánně."

Na takové námitky musí být ale jednoznačně řečeno, že konfiskovaný majetek Němců vysídlených po válce z Československa byl z pohledu mezinárodního práva uznán a započítán jako záloha na poválečné reparace, na které mělo Československo právo, protože stálo na straně vítězů II. světové války. Navíc, Československu nebyla Německem nikdy uhrazena naprostá většina ostatních reparačních nároků uplatnitelných podle této takzvané pařížské reparační dohody z prosince roku 1945.

Dále, od roku 1952 byly v Německu přijímány zákony o takzvaném vyrovnávání břemen, které postiženým německým vysídlencům poskytly částečnou náhradu za jim konfiskovaný majetek, který museli zanechat mimo jiné i v Československu. Poválečný německý stát tím převzal odpovědnost za zmírnění asymetricky rozložených následků, které za politiku nacistického Německa a rozpoutání II. světové války nesli jen někteří, a to vysídlení Němci. Nemělo by být zapomenuto ani to, že česká strana opakovaně vyjádřila politování nad excesy a utrpením způsobených při vysidlování.

Česko-německé vztahy jsou dnes dobré a nemají zapotřebí, aby byly kýmkoliv zaměňovány za občas démonizované vztahy Čechů a po válce od nás vysídlených Němců a případně těch, kteří tvrdí, že hovoří jejich jménem.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 1.4. 2010