Hornáci a dolňáci

15. 2. 2010 / Jan Polívka

Sněhu tenkrát napadlo tolik, že jsme se všichni obávali tání. Ne proto, že bychom se netěšili na jaro! Kdepak! Ale náhlá obleva, to by mohlo být veliké nebezpečí. Kam se vsákne všechna ta voda z rychle tajícího sněhu? Pamětníci vyprávěli hrůzostrašné historky o záplavách a nám vstávaly vlasy hrůzou.

Unášel všechno, co mu stálo v cestě. Polena dřeva se proměnila v nebezpečná beranidla, bourající ploty i chalupy nás, dolňáků, kteří jsme žili v jeho bezprostředním sousedství.

Sotva jsme stačili vynést naše obtížně chodící babičky a dědy. Králíci i kozy už naději na záchranu neměli. Z horní ulice od kostela jsme pozorovali, jak rozběsněná voda ukrajuje zahrady, zápraží, vyvrací dveře i okna chalup a odnáší vše, co ještě před okamžikem byl náš domov.

Příští dny jsme prožili u sousedů horňáků, kteří pro nás otevřeli svoje parádní světnice i stodoly. Když po pár dnech voda opadla, zůstala po ní pořádná spoušť. Nánosy bahna pokryly i to málo, co nestačila odnést. Prohledávali jsme ty hory hlíny a nacházeli tu nějaký talíř, kastrol, nebo kus nábytku, které ovšem byly už docela k nepotřebě.

Obecní úřad svolal schůzi, na které slíbili úředníci z vyšších míst, že nám pomohou odstranit škody a postavit nové domky na humnech za kostelem, daleko od potoka, který by se mohl zase někdy proměnit v běsnící veletok. Pomalu jsme dávali věci do pořádku, ale na tu slíbenou pomoc jsme čekali marně.

Říkalo se, že "páni nahoře" si dávají načas, protože budou volby a oni by chtěli být považováni za dobré hospodáře, kteří nenadělali dluhy!

Pravda, ta pomoc pro nás by asi byl dluh, ale že by zrovna takový voliči někomu vyčítali? Sousedům horňákům už se pomalu přestávalo líbit, že nás mají ještě pořád na krku, my jsme taky byli dost rozladění, že se nám v našem neštěstí moc pomoci nedostalo. "Ti nahoře" měli asi skvělý pocit, že neutratili ani o korunu víc, než si předsevzali a že tedy budou slavní.

Napadlo mne, že celý náš stát prošel takovou potopou. Škody jsou velké, je třeba šetřit a tak ti "páni nahoře" nedopustí, aby se pomohlo tu maminám s malými caparty, tu penzistům, nebo nedej bože, aby se neubraly třicetikorunky doktorům nebo lékárníkům!

Mají pro to moc dobré důvody -- je třeba šetřit a nedělat dluhy! Jenom jestli spíš nechtějí udělat dojem, že právě oni jsou těmi nejlepšími hospodáři, kteří nejlépe vědí, jak všechno zachránit. Nakonec tu "velkou vodu", která nás postihla, přece nezavinili oni, ale my, dolňáci! Co bysme tedy chtěli? Dobře nám tak.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 16.2. 2010