Interview s vídeňskými stávkujícími

Budou Češi zase poslední?

13. 11. 2009 / Miroslav Prokeš

Rozhovor s Romanem Birkem, členem studentského stávkového výboru a s Hermannem Dworczakem, odborářem a koordinátorem Rakouského sociálního fóra

Srovnávám vaši stávku s našimi celostátními studentskými okupačními stávkami. V listopadu 1968 jsme ji ukončili na jejím vrcholu po čtyřech dnech, ta v listopadu/prosinci 1989 se „rozpadla vlastní vahou“, neboť studenti za čas postupně odjeli domů. Jak s vám daří udržovat stávku už čtvrtý týden v chodu?

Birke: Nejde o totální okupaci univerzit. Na všech zúčastněných univerzitách (dvě vídeňské, dále Klagenfurt, Graz, Linec a Salzburg) jsou obsazeny jenom hlavní posluchárny (audimax), ale vyučování, tj. přednášky a semináře, pokračuje. Samotná stávka je „na směny“, takže každou noc v audimaxu někteří přespávají.

Staráme se i o velmi pestrý kulturní program.

Kdo za vámi chodí na besedy?

Birke: Hodně chodí novináři a umělci, například spisovatelé či herci, a také odboráři, zejména ze svazu kovodělníků. Chodí i politici, dnes tu byl poslanec ze Zelené a dva vídeňští radní, soc. dem. a zelený). Občas vysílají rozhlasové stanice přímé přenosy besed.

A jaký je ohlas stávky v rakouských médiích?

Birke: Převážně dobrý, ve smyslu „je pozitivní, že se díky studentům konečně vede vážná diskuse o vzdělávání“. Pravicová a bulvární média ovšem vyjadřují negativní názory typu „politické strany si berou studenty za rukojmí“, „místo studia se flákají“ nebo uveřejní fotku, kde někdo ve škole pije pivo.

Jaká mají studenti a odboráři společná témata?

Dworczak: Studentská stávka začala s tématem „Bezplatné vzdělávání pro všechny“, to je dost široký koncept, týkající se různých vrstev společnosti. Společně jsme to upřesnili, jak jsi viděl na dnešní demonstraci, na hlavním transparentu je: „Peníze na vzdělávání, už žádné bankám a koncernům“.

Velká studentská demonstrace (40 tisíc účastníků) 28. října měla ještě slabé zastoupení odborářů, na dnešní už to bylo skoro půl na půl. Připojují se i instituce, například Zaměstnanecká komora, podporu vyjádřil i vídeňský primátor Häupl.

A co tíží speciálně odboráře?

Dworczak: To, že je snaha přenášet náklady krize na pracující. V současném vyjednávání o kolektivních smlouvách na příští rok navrhují zaměstnavatelé „dobrovolné“ snižování mzdových tarifů a další „flexibilizaci“, tj. více neplacených přesčasových hodin. Studenti hned na začátku svého protestu vyhlásili solidaritu s námi a my se samozřejmě solidarizujeme s nimi.

Jak se k tomu stavějí politické strany?

Dworczak: Lidovci (ÖVP) jsou frontálně proti, tvrdí, že studenti dělají jen propagandu. Jejich heslem je „Studium místo blokády“. Jejich šéf Pröll mluví o „chaotech“ a chce zavést školné.

Svobodní (FPÖ) pod vedením Stracheho používají čistou demagogii, omšelá hesla o společnosti jako rukojmí studentů. Studenti a profesoři tomu čelí nabídkou vzdělávání pro veřejnost, například tak, že se normální přednášky konají v hale pod Západním nádražím.

Levicové síly stávku podporují, ale stávkové hnutí je politicky mnohem širší. Například odboráři vyjadřují sympatie heslem: „Vždyť tam studují naše děti.“ Snažíme se stavět k sobě mosty, to je skvělé. Tímto směrem jdou i poslední návrhy: zintenzivnit kontakty se zahraničím, se studenty i odboráři. Chtěli bychom, aby se co nejdřív konala celoevropská konference proti škrtům a omezením ve vzdělávání, vědě i v sociální oblasti.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 13.11. 2009