Říjnové vzpomínání na "vítězný únor"

5. 10. 2009

V neděli 4. října byl v Otázkách Václava Moravce předseda ODS M. Topolánek. Jeho názory na otázku bytí či nebytí ministra Peciny ve vládě chtě nechtě přivedou na mysl události v únoru 1948. Tehdy demokratické strany žádaly odvolání ministra vnitra Noska za stranicky vedené personální změny v policii (odvolání policejních šéfů blízkých národním socialistům). Dnes ODS žádá odvolání ministra Peciny za stranicky vedený zásah do personálních záležitostí na ministerstvu (odstoupení náměstka ministra Zajíčka z ODS po omezení jeho pravomocí), napsal čtenář Zdeněk Procházka.

Tehdy předseda vlády Gottwald odmítl ministra Noska odvolat. Dnes předseda vlády Fischer odmítl ministra vnitra Pecinu odvolat. Tehdy demokratické strany odvolaly své ministry z vlády. Dnes Topolánek prohlásil, že pokud Pecina odvolán nebude, odejdou z Fischerovy vlády ministři delegovaní za ODS. Tehdy ministerský předseda Gottwald odvolané ministry nahradil svojí pátou kolonou v demokratických stranách a dotlačit presidenta Beneše, aby změnu vlády podepsal. Dnes? Nepředbíhejme událostem, ale dnešní president neslyne podporou Topolánka a ten by se mohl šeredně přepočítat. Kromě toho (i když je zřetelné, že Topolánek na vojenském gymnáziu evidentně bedlivě výklad o vítězném únoru sledoval) není jisté, že by skutečně všichni ministři Fischerovy vlády, nominovaní ODS, z vlády odešli.

V současné situaci by například odchod ministra Janoty vyvolal rozpočtovou krizi, ze které by jistě sociální demokracie obvinila ODS a nálepkovala by ji mottem "čím hůře, tím lépe". A vzhledem k tomu, že v průzkumech oblíbenosti Fischerova vláda nad oblíbeností vlád předchozích vede, není pravděpodobné, že by pokus o zbourání Fischerovy vlády oblibě ODS pomohl. Jedním slovem -- opět se jedná o případ, kdy Topolánek rychleji mluvil než myslel. A zdá se, že četnost těchto jeho úletů se stupňuje. Vždyť ve stejném týdnu se o nápadu svého místopředsedy na úhradu promarněných volebních nákladů z daní obyvatelstva vyjádřil jako o myšlení blba z Horní Dolní, což se prý nepříjemně dotklo obyvatel Prahy 13 (jen není jasné o kterou část prohlášení se jednalo -- o charakteristiku myšlení nebo o místní vročení). Druhým horkým bramborem, o kterém se Topolánek zmiňoval, je ratifikace Lisabonské smlouvy.

Je skutečností, že po podání senátorů ODS k Ústavnímu soudu musí president s podpisem čekat na jeho rozhodnutí. Ovšem to, že senátoři s podáním čekali tak dlouho, až se časové nůžky s ohledem na jmenování Evropské komise svírají, byl zřejmý úmysl. A pokud by president Klaus dále podpis odkládal, vede to k další reminiscenci na r. 1948. Po únoru připravili komunisti novou ústavu, tzv. Ústavu 9. května. A i tehdy president Beneš s podpisem otálel. Nakonec, aby podepsat nemusel, abdikoval těsně před vypršením ústavní lhůty k podpisu. Lze jen připomenout, že tuto ústavu v zastoupení presidenta podepsal předseda vlády Gottwald. V Otázkách dále vystupovali bývalí a současný ministr financí. Při pečlivém poslechu bylo možno uslyšet názor ministra Janoty, že pokud bude nutno stlačit rozpočtové schodky i v dalších letech, pak současný balíček, určený pro rok 2010, už nepomůže. Podle Janoty bude nutno změnit současnou rovnou, tzv. "15 % daň", změnit na odstupňované zdanění (abychom respektovali názor exministra Kalouska, že i současná rovná daň je s ohledem na lineární růst daně s daňovým základem vlastně progresivní -- Kalousek ovšem decentně pozapomněl na stropy pojištění, díky kterým je vlastně zdanění u stoupajících platů klesající).

Je tedy zřejmé, proč byl Janota odvolán za ministra ODS Tlustého -- asi mu řekl naplno, že rovná daň snižuje příjmy státu (a to ještě nebyla krize, kdy s poklesem výkonnosti průmyslu se to tvrdě potvrdilo). Zdá se tedy, že doby vládnutí ODS pravidelně končí ekonomickými balíčky. Je tedy na uváženou, proč ekonomická politika ODS takto opakovaně selhala. Konec konců i závěrečná zpráva NERVu (jmenovaného ještě za vlády ODS) není pochvalná, ale upozorňuje na to, co se dělalo špatně a dává nám za příklad Finsko, kterému ještě v devadesátých letech doporučoval Václav Klaus stejnou ekonomickou politiku, protože se oba státy vymanily z ekonomické závislosti na Sovětském svazu.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 5.10. 2009