Pohrdám těmi, kdo pohrdají Ústavním soudem

11. 9. 2009 / Ondřej Hausenblas

Média nás pilně informovala, jak se politici snaží vybřednout z kaše, kterou si natropili tím, že nemyslí a nejednají řádně -- tedy v souladu s nějakým solidním obecně platným a hluboce ukotveným řádem. Jediné, co v dnešní nahnilé demokracii tak řádného máme, je Ústava. Ale o její zásadní roli pro svobodu se v novinách nepíše.

Sliny a bláto z žabomyší vojny v politice už jsou tak husté, že mohou zaslepovat oči a rozum i lidem vně politiky. Dost jasně naštěstí dr. Kalvoda v MFD v pondělí 31.8. vyložil, že není únosné, aby si poslanci pomáhali od následků své politické nestydatosti narychlo slátanými zákony. Včera 10.9. se Ústavní soud rozhodl a podal k tomu tak jasné odůvodnění, že by mělo být studováno v základní škole.

A aby ho učitelé, děti i jejich rodiče dokázali pochopit, je potřeba se naučit dobře číst. Výklad Ústavního soudu vám nikdo nedá na DVD v animované formě, a když ano, nic nepochopíte, a zvolíte si příště zase takové křiváky jako minule. Svoboda národa je neoddělitelně spojena se vzdělaností lidí. Svoboda pro nevzdělance vede k tyranii.

Filozof J. Habermas psal už před čtvrt stoletím o tom, že v určitých případech zla musí být člověk spravedlivě rozhořčen a taky se tak projevit, jednat rozhořčeně. Jinak zmizí hranice mezi nepřijatelnou hanebností a tolerovatelným uklouznutím. Nemůžeme prostě moudře pokyvovat nad zkažeností světa, když politická moc zlovolně útočí na pozice nezávislého soudnictví, jinak nás ta zkaženost za chvíli rozežere taky. Teď uvidíme, jak politici štěkají na ÚS, a zda jsou mezi politiky i nějací, kterým by se dalo důvěřovat -- ty volby nějaké nakonec jistě budou, třeste se!

I demokratické odvolání vlády vyžaduje od poslanců a politiků jednak nějaký politický um, a jednak jistou noblesu -- jinak se z prasečího chlívku, ve kterém nás nechal komunismus, jakživo nevyhrabeme. Předpokládám, že je víceméně jasné taky to, že my ostatní, pokud nejsme ignoranti, nemůžeme si nechat porušovat Ústavu a jejího ducha smečkou ješitných a sobeckých mocnářů. Že by byli jednali z pouhé hlouposti, tomu nevěřím, spíše se mazaně šplhají k nekontrolované moci, jako vždy. Nikoli nadarmo ÚS v odůvodnění svého rozhodnutí vícekrát připomíná výmarskou republiku a nástup Hitlera. Vědí vůbec lidé, kterým se líbí, když poslanec Paroubek hovoří o tom, že zákony bude třeba "precizovat", jak moc se to podobá tomu Německu?!

Co se s tím dá dělat?

Ti, kdo vidí, co vidí, a taky tomu rozumějí, a nejsou v politice (ani je tam nevidím...) by se měli často, hlasitě a jasně ozývat. Na veřejnosti musí probíhat o tom, co je správné, debata, i když se u nás tolik lidí domnívá, že mluvit o špatnostech politiků je k ničemu. Odbývat útoky politiků na demokratické základy státu jen tím, že politici mají stejně z ostudy kabát, a že by tedy na kritiku inteligentních lidí ani nereagovali, je slabošské a nezodpovědné. Tak jako se dnes divíme, jak vlastně je možné, že se ten komunismus po roce 1945 tak úspěšně zažral pod kůži tolika lidem, tak se budou jednou divit naši vnuci pod bičem nových otrokářů: Jaktože jste to nezarazili? S tolika zkušenostmi z minulosti, v takové nevídané svobodě slova?

Karel Havlíček (ten Borovský) v roce 1847 a 48 vysvětloval čtenářům pojmy a instituty okolo tehdejších snah o ústavu, na které jejich poddanský rozum ještě nestačil, a dělal to srozumitelně a věcně. Kdo umíte psát o složitých věcech politiky, nebo bankovnictví, nebo civilizace a kultury, přečtěte si už konečně Havlíčka -- je to inspirativní, a dejte se do toho. Ne do psaní hádanic o malichernosti, ale o svobodě, protože o tu dnes kráčí - a té si u nás evidentně skoro nikdo neváží, sakra.

Snad ještě jsou mezi námi vzdělanci, umělci, byznysmeni, i obyčejní občané s mozkem, které uráží, jakou demagogii si na nás troufají uplatňovat páni nahoře: Pamatujte si, jak říkali, že Ústavní soud nesmí jít svým úsudkem proti veřejnému zájmu. Ale co je tím jejich "veřejným zájmem"? Snad to, aby se urychlenými volbami napravila hanba, kterou si Parlament s prezidentem natropili svržením vlády vprostředku evropského předsednictví? Aby se někteří konečně dostali k moci?

Jakýmpakže "veřejným zájmem" ale může být přetlučen náš největší veřejný - občanský zájem: to, že potřebujeme žít v právním státě, že právo musí platit nadlouho, že se právem a zákonem musejí řídit všichni, a že nás nejvyšší zákon ochraňuje před zpupností jedněch politiků a před bezmeznou skupinovou stupiditou dalších? (I kdyby byla ústava napsaná špatně, opravovat se musí správně, a ne zpatláním mazaných kliček.)

Já si dosavadní chování většiny poslanců vykládám jako projevy cyniků. Je dobře, že Ústavní soud varoval nás ostatní, kteří možná tak prohnaní jako naši poslanci nejsme, a kterým uniklo, jak si poslanci zákony ohýbají a jak je podávají z ručky do ručky (z levé do pravé a zpátky).

Většinové hlasování poslanců neznamená, že je to demokratické hlasování: hlasování pro hanebnou věc (jako zkrácení volebního období, náhubkový zákon, neospravedlnitelné výhody poslanců atp.), i kdyby bylo stoprocentně jednotné, ještě nestačí na to, aby poslanci byli považováni za poctivé a slušné -- tak jako se poctivý člověk nepozná podle toho, že ho ještě policajt nenachytal, ale podle toho, že nekrade.

A dokonce i kdyby byl ústavní soud nějak politicky přibarvený (však soudce jmenuje ten nebo onen tak nebo jinak nakloněný prezident...), můžeme se radovat, že tento třetí pilíř demokracie nedrží basu s tou smečkou politiků. To by teprve bylo děsivé, a to by teprve bylo proti veřejnému zájmu! Veřejným zájmem je doufám i to, že mocnáři se mají navzájem hlídat a omezovat v uzurpování moci a v pokrucování zákona.

Hňupové v politice nevědí, jak dobře by se jim dařilo, kdyby stát byl veden řádně, a je možné, že jejich představa o dobrém životě je tak buranská, že skutečně v řádném státě žít nedokážou. Žít spravedlivě a dobře se ale nedá, když jednají ješitně a chamtivě. Takové ani nenapadne, aby usilovali o dobrou pověst, o zásluhy na obecném dobru -- když se lidi otráví a ani nepůjdou k volbám, bude to vlastně věc vítaná: jednak se prosadí hlasy těch kamarádů, kteří přese všecky jeho politické hanebnosti si svého nýmanda zvolí, jednak se bude časem muset ta demokracie nějak šikovně upravit, aby vláda mohla být ustavena i bez hlasů lidu, ne?

Je chyba, že v médiích málo zaznívá z úst významných lidí, jak dobře politikům vidíme pod prsty a do hlavy. Je potřeba o tom vést veřejnou debatu proto, že jednak politikům je v jejich zakletosti do partajních a parlamentních tahanic skutečně jedno, jak jinak se žije "venku" - dokud se nebojí, že mínění lidu dokážou ohlupovat.

A jednak občanstvo potřebuje číst a slyšet reflexi lidí, kterým to myslí hlouběji, informovaněji a soustavněji než běžnému spotřebiteli. Jinak totiž do uší voličů budou pořád doléhat zas jen ty lži od politiků.

Představte si, že by někdo z těch prohnaných demagogů nahoře řekl "Sorry, opravdu jsme to přehnali! Jak teď z toho, když chceme, abyste nás zvolili znova? V první řadě teď musíme respektovat nejvyšší zákon, a kvůli tomu respektování holt musíme teď nechat toho pošťuchování a kydání, a začít jednat čestně."

Proč to je nemyslitelná představa? Jaképak to máme v Parlamentu typy a povahy lidí? Ale kdo a proč je tam zvolil? Jaký je asi národ, který si vybírá takové chudáky? To se nenaučili ve škole myslit trochu dál než na špičku usmrkaného nosu? (Nenaučili, protože ti chytří a vzdělaní se u nás starají o vzdělanost jenom pro svoje dítě, a ne pro ty sousedovic zanedbance.)

Možná se časem najdou i takoví lidé, kteří politice vrátí čest - kdož ví, zatím jsou možná v cizině na studiích?

Ta situace, kterou nám dr. Kalvoda a p. Melčák nadhodili, se náramně podobá poměrům, ve kterých bylo před mnoha lety a před mnoha vládami potřeba dát kolovat a podpisovat Několik vět -- podívejte se, co teď chodí kolem!

Z téhle situace nás nevyprostí nějaká stranická táhla, nějaké volební preference té nebo oné kalupinky na bilboardech či kašpárka v televizi.

Kdo si nadrobí takový společenský marasmus, jako my si drobíme od roku 1945 dodnes, ten nemůže vážně čekat, že se ve státě něco vyřeší a vylepší jedněmi nebo deseti politickými volbami.

Lidé inteligentní se musejí soustavně a pozorně ozývat na podporu ústavnosti, a mají říkat ostatním ty pravdy, které už spoluobčany nebijou do očí jen proto, že občané oči zavřeli nebo přišli o spojení mezi okem a mozkem.

Například o tom, jak moc vyhovuje zkornatělé školství, které nevede k myšlení, totalitním snahám politiků. Je potřeba mluvit veřejně a zřetelně taky proto, že když tak nezačnou mluvit lidé rozumní a informovaní, chopí se příležitosti další sorta politiků -- ti, co krize řeší jednou ranou, třídní závistí, likvidací menšin, a z takového bláta už nás ani naše vnuky žádný vlak Sira Wintona neodveze.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 11.9. 2009