ODKAZ FRANCIE

28. srpen 1789: Deklarace lidských práv

28. 8. 2009 / Karel Košťál

4. srpen musel přijít, tak jako 14 červenec. Francouzský král a jeho dvůr, šlechta a duchovenstvo, si vedli tak rozmařile, že přivedli největší zem Evropy na okraj bankrotu. Národní shromáždění muselo odstranit v noci ze 4. na 5. srpen 1789 plevel, který rdousil národ, všechny feudální výsady, všechna privilegia, cechovní bahno a plesnivinu, vrchnostenské soudy, desátky, poplatky, daně ze soli, z dolů, z mostu, prodejnost úřadů. „Neužitečná“ feudální šlechta ztratila rázem a navždy politickou moc.

Stavové se museli v noci 4. srpna vzdát jen toho, co desítky selských povstání již během léta 1789 úplně rozmetaly. V létě 1789 hoří feudální zámky, statky a královské berní úřady, a zároveň kolují po francouzském království stovky různých na koleně vyrobených deklarací lidských a občanských práv, včetně Deklarace ženských práv první známé francouzské „feministky“ (toto slovo samozřejmě v roce 1789 neexistovalo), Olympe de Gouges. Koncem srpna 1789, Národní ústavodárné shromáždění, po týdenním bouřlivém zasedání ve Versailles, slavnostně prohlašuje: „Lidé se rodí svobodni a mají všichni stejná práva. Společenské odlišnosti se zakládají pouze na společném prospěchu“.

Deklarace je tedy přímým pokračováním 4. srpna 1789. Text již v prvních dvou větách nepřipouští implicite žádnou privilegovanou vrstvu, žádnou výsadu, žádnou segregaci a otevírá tak cestu k osvobození otroků ve francouzských koloniích. Neodvolává se na žádný politický systém ( dnes bychom řekli na žádnou ideologii ), nedovolává se krále, ani Boha, nebe a peklo ignoruje, nehlásí se k žádnému náboženství. Dovolává se pouze „Nejvyšší bytosti“ ( l'Etre suprême), a obrací se k „lidskému rodu“ ( genre humain).

Revoluční války vypukly v roce 1792, aby v průběhu dvou desetiletí převrátily Evropu. Měly svůj původ v rozhodnutích v létě 1789. Zrušení feudálních výsad, dávek, služeb, robot znamenalo smrtelné nebezpečí pro privilegované vrstvy všude v Evropě, které se nyní pokusily jít proti proudu Francouzské revoluce. Královský pár se pokusil v létě 1791 o útěk, král měl v úmyslu vrátit se do Francie v čele cizích vojsk a obnovit absolutní monarchii. Královská dvojice skončila na popravišti v roce 1793.

14. července 1989 se slavilo ve Francii dvousté výročí pádu Bastily. Zdálo se, že Lidská práva slaví triumf. Tehdy čas trhal oponou v Evropě, hroutila se železná opona. Francis Fukuyama hlásil „Konec dějin“, za tržní ekonomiku a liberální demokracii jít prý nelze. Nikdo netušil, že dvacáté výročí Fukuyamova „Konce dějin“ projde bez povšimnutí, a že u příležitosti nekulatého výročí zrušení feudálních privilegií, pařížský večerník Le Monde přinese titulky: „1789-2009“, „Naše společnost je stejně sklerózní jako na konci Starého režimu“ ( před pádem Bastily ), „Nová noc 4. srpna je nezbytná“.

Dnes zajisté nikdo neříká „po nás potopa“, jako Ludvík XVI a Marie-Antoinetta. Pravice jen tvrdí, že „liberalismus definitivně zvítězil“, a socialistická strana vysvětluje, že „obzor liberálního kapitalismu je nepřekročitelný“.

Vytisknout