Proč to ti komunisté všechno nespálili?

9. 8. 2009 / Jan Čulík

Po dobu posledních deseti dnů jsme měli možnost v Písku sledovat klenoty vrcholů české kultury bezpochyby za posledních sto let, možná od osvícenství, v české filmové vlně ze šedesátých let. Některé ty snímky vznikaly už od začátku toho desetiletí a prošly běžnou filmovou distribucí, lidé je znali, mluvilo se o nich v médiích, vtiskly se do kulturní paměti národa a Evropy.

Jiné z těch filmů, zejména ty experimentálnější, byly dokončovány už po invazi, v letech 1968 - 1969, a do kin se nikdy nedostaly: z trezorů byly uvolněny až po pádu komunismu r. 1989.

V této souvislosti se naskýtá nezodpovězená otázka: Proč komunistický režim tyto filmy uchoval pro další generace? Ve své době je uvrhl do zapomnění "navždy". Proč je nezlikvidoval? Považoval je přece - a často právem - za snímky, jejichž přímým cílem bylo podvracet sovětizující režim v Československu, tedy za díla režimu otevřeně nepřátelská.

Srovnejme při této příležitosti osud klasického šestihodinového díla Fritze Langa Metropolis. Když se tento film dostal do rukou Hollywoodu, sestříhali ho tam tak, aby byl komerčně přijatelný (tedy na cca dvě hodiny) a ideologicky nezávadný. Čtyři hodiny filmu, které se jim nehodily, prostě šly na smetiště. Nikdo ten materiál dnes už nemá.

Mělo by se zkoumat, proč se husákovský režim po roce 1968 nezachoval stejně, jak se zachovali hollywodští producenti v případě Langova filmu Metropolis. Co vedlo komunisty k tomu, že zakázané filmy pečlivě archivovali až do doby, kdy mohly být zase zpřístupněny?

Vytisknout