Nenechme se manipulovat

13. 7. 2009 / Lubomír Molnár

Nejpodezíravější dojem z manipulace mám z konstatování na straně 210: „Zatímco politické elity téměř unisono intenzivně pracují na vytvoření evropského státu, veřejnost ve většině zemí má k tomuto projektu chladný či nedůvěřivý postoj a integrační aktivismus svých vlád nesdílí. Přesvědčivě se to projevilo během bitvy o „evropskou ústavu“. Kdekoliv dostali voliči možnost o ní hlasovat, odmítli ji.“

Autor neví, zapomněl nebo vědomě lže, t.j. manipuluje.

Ano, ve Francii (29.5. 2005) a v Nizozemí (1.6.2005) občané v referendu ústavní smlouvu odmítli. Referenda se však konala ve čtyřech zemích ! Voliči dostali možnost o ní hlasovat ještě ve Španělsku a v Lucembursku !

Pro oživení paměti uvádím, že první referendum o evropské ústavní smlouvě se konalo ve Španělsku a to již 20.2. 2005. K hlasování se dostavilo 42% voličů z nichž více jak tři čtvrtiny -77% - se vyslovilo pro a 17% hlasů bylo proti. Schvalovací proces ve Španělsku dále prošel parlamentem (28.4. 2005) a byl ukončen ratifikací v senátu (18.5. 2005).

V Lucembursku to bylo naopak. Pro smlouvu se vyslovil nejprve parlament (28.6. 2005) a následně 10.7. 2005 se konalo referendum za vysoké účasti občanů (86,8%) a pro schválení smlouvy se vyslovilo 56,52% voličů, proti pak bylo 43,48%.

Přesvědčivost argumentu o chladnosti a nedůvěře občanů k integračnímu aktivismu vlád je tatam. Stačí znát a uvádět fakta.

Toho, že tento argument, dokonce téměř ve shodné formulaci, používají komentátoři českých médií jsem si všiml dříve, ale proč to dělá Petr Hájek v seriozním textu ve vázané knize ?

Petr Hájek se v textu (str. 92) odkazuje na „ostudné přepočítávání hlasů, respektive soudní rozhodnutí o prezidentovi Spojených států po volbách v roce 2004 (!)“. Ale ten podvod, který zajistili soudci jmenovaní G. Bushem seniorem, přeci do Bílého domu přivedl G.Bushe juniora a to o čtyři roky dříve, po volbách v roce 2000 !

Když autor uvádí příklad iráckého dobrodružství jako tématu infozábavy dopouští se komična nechtěného (str. 40): „Připomeňme proto (důvodně se lze obávat, že to dnes už většina lidí neví, a to ani ti, které to jako klíčové téma ještě nedávno v souhlasu či odmítnutí iritovalo a vzrušovalo – tak jepičí je životnost i velkých témat infozábavy!), že tato válka začala invazí Spojených států ( a Blairových Socialistických ostrovů ) do Iráku v roce 2005.“

A tak konstatujme, že vysoký úředník prezidentské kanceláře, autor knižních textů, už dnes neví, že invaze se konala o dva roky dříve, v březnu 2003 ! Nad detailem, že se na invazi podíleli i vojáci tehdy Aznarova Španělska se snad ani nestojí za to pozastavit.

Zjevnou manipulací jsou autorovy formulace vztahující se k rozpadu Československa. Nejprve (str. 135) uvádí: „Když se vzápětí oddělilo ze společného státu Slovensko a vznikla Česká republika (1993), ...“ a po druhé (str. 199) hovoří prostě o „odtržení Slovenska“. Nevím jaký je dnes výklad této události ve školách, prý se tomu vyučující kromě konstatování faktu raději vyhýbají. Smyslem formulačního kalení vody bude nejspíše to, aby se mladší ročníky už nedověděly, že rozpad federativního Československa sjednali v brněnské vile Tugendhat tehdejší předsedové republikových vlád za Českou republiku Václav Klaus a za Slovensko Vladimír Mečiar. Československý prezident Václav Havel včas z Hradu pláchl, aby byl následně do funkce prezidenta České republiky ještě po dvakráte zvolen.

Že to byly slovenské elity, kdo tlačil na pilu slovenské samostatnosti, si pamatujeme... Tedy alespoň ti, kterým bylo v té době dvacet a více. Ale také víme, že zánik Československa nebyl důsledkem jednostranného aktu Slováků, kterým by se Slovensko oddělilo ze společného státu nebo se z něj odtrhlo.

Pan Petr Hájek, ročník narození 1951, homo politicus, to ví nepochybně také.

HÁJEK, Petr. Smrt ve středu. 1. vyd. Praha : Dokořán, 2009 254 s (PNK ; s sv. 2) ISBN 978-80-7363-269-4.

Vytisknout