Foto Josef Mikovec.

Politika musí být poetická protože poezie je politická, aneb Resistir é necessário

29. 6. 2009 / Josef Mikovec

V Brazílii se nedemonstruje zřídka. Samozřejmě vždycky záleží na tom proč a kdo. Nejtvrdší demonstrace pamatuji při návštěvě úhlavního Vrchního Gringa GWB. Minulý týden rovněž proběhly demonstrace. Jedna z nich pak přímo u srdce, poeticky řečeno, to jest na náměstí Tří Mocí v hlavním městě Brasília. To náměstí je rozsáhlé, neboť v Brasílii se místem šetřit nemusí a nemá. Na náměstí je Presidentský úřad, Nejvyšší soud a přes cestu Kongres, dále nejvyšší vlajkový stožár na světě, s největší a vlajkou na světě, jak se na budoucí centrum Nové civilizace sluší, viz proroctví svatého Dona Bosco. Ta vlajka nikdy nesmí být stažena, aniž by současně nebyla na jejím místě nová, symbolický význam nepochopí pouze kulturně zanedbaní, předpokládám. Na náměstí jsou památníky, sochy, symboly a věčný oheň. Není to však Památník padlých, ten je jinde. Brazílie se totiž zúčastnila 2.světové války a v daleké Evropě.její vojáci bojovali a umírali. Na náměstí je pochopitelně rovněž jedna ze soch zakladatele města, presidenta Kubitscheka. No jasně, rodina je tam někde od Vás. A "bisavô" presidenta Kubitscheka se jmenoval João Nepomuscky Kubitschek (zajisté tedy Kubíček). JK je tedy v Brazílii, společně s Menino Jesus de Praga tj. Pražským Jezulátkem a Janem Nepomuckým, nejznámějším Čechem. Nepomuk spíše u španělsky mluvících.

Demonstrace probíhají různě, nejčastěji je sraz u Katedrály nebo u Národního. Pak se jde podél ministerstev k vinníkům, nebo ke Kongresu. V tomto případě k budově Nejvyššího soudu, jehož president Gilmar Mendes je obviňován z nepěkné věci. Podrobnosti by asi nikoho nezajímaly, ostatně na tom nezáleží, tento kratičký článek je o něčem jiném. Sraz a konání byly tedy na Praça dos Três Poderes před modernistickou budovou Supremo Tribunal Federal, u sochy Spravedlnosti. Náměstí poseto tisícemi hořících svící, symbolický význam nepochopí pouze kulturně zanedbaní, opětovně předpokládám.

Samozřejmě transparenty, píštalky, houkačky, trubky, masky, vlajky. Vlajky hlavně strany P-SOL, neboli strany Socialismus a Svoboda, která vznikla odtržením od vládnoucí strany pracujících PT, jejíž vlajka zde byla také. Patří mezi vášně Brazilců - hned po fotbalu, sexu, tanci a kávě - po sedmdesátce hned po fotbalu, zakládat a rozkládat politické strany. Kdo to nesleduje, vnímá jen těch asi 12 hlavních.... Ale ne zcela tak vznikla nyní šturmující výrazná strana P SOL - Partito do Socialismo o Libertade. Socialismus a svoboda, v tom je zároveň stručně obsažen program, dalo by se dodat, že není socialismu bez svobody, aniž je svobody bez socialismu. Vlastně jsou to pojmy takřka zaměnitelné. Důsledná svoboda = socialismus a tak dále... SOL je portugalsky i jinak slunce. A máme tu znak partaje i symbol a všechno, co z toho plyne. Strana vznikla v důsledku jistých těžkostí ve vládnoucí straně PT Partido dos Trabalhadores, jejímž členem je prezident Luis Inácio Lula da Silva, řečený Lula. Ten dokazuje, že v Brazílii se čistič bot sotva stane milionářem, ale za to se může stát prezidentem. A bude-li poslouchat, tak třeba i tím milionářem. Lulova vláda i strana byly obviněny z korupce, což je v Brazílii bohužel docela časté, ale Lula v tom namočen nebyl.Takže tím milionářem skrzevá státní obročí a prodej lukrativních politických odpustků nebude. Strana PT je stranou ne zcela obvyklého typu.Spíše network, seskupení nebo hnutí, se spoustou organizací, frakcí, tendencí atd. ataknepodobně. Brazílie je nazývána zemí kompromisů, takže v jedné straně mohou být uskupení, spousta organizací, frakcí, tendencí, které by v jiných zemích možná nemohly ani utvořit koalici, nebo být spolu bez nebezpečí v parlamentu Deleuze ji nazývá PT stranou bez bossů, ve stejnojmenné knize, pro kterou se vzdělanec rád sehne. Ale asi už není, jak bývalo. Protože poté, co se stala stranou vládní, neposlušná a kritizující senátorka Helena Heloisa (a jiní), musela odejít. Navzdory brazilskému umění kompromisu. I založila uvedenou PSOL a kandidovala na prezidentku. Jak to všechno bylo doopravdy, to přenechám znalejším, nebo prozradím, až se dovím...

Na demonstraci studentský politický humor, nezbední bakaláři a zástup krásných dívek převážně havraního vlasu a laních zraků, ve kterých utonouti tak sladko. Jak praví svatoprostý humor pradědů pokrytý mechem a plísní, "Jsou tři druhy Brazilek ..krásné, překrásné ...a tchyně". Za symbolickou zábranou, kterou by porazilo rozpustilé štěně, stálo branně rozkročeno několik policistů. Po chvilce zvolili neslužební postoj a pak se přišourali do hloučku a až do konce demonstrace se mezi sebou bavili. Okolojedoucí auta se přidávala troubením. Bubnování a capoeira. Srpek měsíce jak na turecké vlajce.

Zbytek Kristián. Tropická noc, palmy, cikády. Z a v ř e t e   o č i,   o d c h á z í m.

Brazílie a Luiz Inácio da Silva, zvaný Lula
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 29.6. 2009