Výraz "králíkárna" lidé Václavu Havlovi jen tak neodpustí

8. 6. 2009 / Jan Sova

Na můj příspěvek "Sny o panelových králíkárnách" přišlo několik desítek odpovědí. Prakticky všichní "svědci" se shodovali v tom, co jsem si myslel (snad jsem to někde zaslechl), ale nemohl nijak dosvědčit: s označením "králíkárny" přišel bývalý prezident Václav Havel, když těsně po revoluci navštívil Jižní Město. Byl o jeho výsměchu obludným králíkárnám prý poměrně dlouhý televizní šot v hlavních zprávách ČT1.

Množství odpovědí mě překvapilo. V některých dopisech jsem se mohl dočíst nejen svědectví o tom, že s králíkárnami přišel Václav Havel, ale pisatelé se rozepsali o svém osobním příběhu. Dočetl jsem se, jak je své králíkarně přišli a jak jsou dnes za ni rádi, že jí rozhodně nepovažují za obludnou a že si z celého srdce přejí, aby si jejich vnoučata či děti králíkárnu mohly dovolit.

Ze všech těch odpovědí jsem mohl jasně vyčíst jediné: "králíkárnu" lidé Václavu Havlovi neodpustí a chápou ji jako klíč k porozumění této osobnosti, ale do jisté míry i tehdejší době.

Zajímavé bylo také svědectví ze základních škol. Bylo pro mě překvapující, že se "králíku" neříkalo pouze na naší základní škole. Prý také tehdy po základních školách o králíkárnách kolovalo značné množství nesmyslů. Jeden čtenář se svěřil, že jeho dcera přišla s pláčem, že prý se budou králíkárny bourat. Jinde zase učitelé hrozili, že se ta monstra (dnes klidně v ceně tři milióny a více) brzy rozpadnou a nebude kde bydlet.

Všem za jejich odpovědi velmi děkuji.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 8.6. 2009