Otec se bránit nemůže

4. 6. 2009 / Boris Valníček

Otec prodělal celou sibiřskou anabazi, kdy ruská legie usilovala o návrat do Evropy. To byl hlavní smysl celé akce při ovládnutí sibiřské magistrály, když odhlédneme od epizody s dobýváním Kazaně, kdy legionáři brzy prohlédli, že jde o jejich zneužití pro cizí zájmy. Při bojích o ovládnutí magistrály byli legionáři všude vítáni, protože ve všech obcích a městech podle ní byli obyvatelé sužováni polovojenskými bandami různých atamanů a samozvaných revolucionářů. Legionáři přinášeli klid a pořádek-a když odcházeli, provázel je smutek.

Rozhodně nelze tvrdit, že na Sibiři rabovali - ačkoliv legionáři byli v podstatě dobrovolníci, měli tvrdou disciplinu a nějaké rabování bylo vyloučeno.

Legie byla nucena řešit v průběhu sibiřské anabáze řadu otázek, spojených se zajištěním životních podmínek. Jednou z nich byl nedostatek polních kuchyní pro přípravu jídla. Tak byl otec pověřen organizací jejich výroby v Nižním Tagilu, centru metalurgického průmyslu Jekatěrinburské oblasti. Bylo třeba zajistit výrobu plechů, měděných kotlů s pocínováním-to vše bylo během několika měsíců zvládnuto a legie kuchyněmi vybavena.

Při postupu od Irkutska podle Bajkalského jezera bolševická vojska zničila tunel číslo 39, s předpokladem znemožnění dalšího postupu legií. V rekordní době byl tunel pod otcovým velením vyklizen a obnoven provoz, aby se vojska mohla urychleně dopravit na východ a nebyl ochromen život východní Sibiře.

O oblibě legionářů svědčí i to, že si mnozí odtud přivezli manželky, včetně mého otce. Ostatně o legiích v Rusku existuje množství dokladů a literatury a není potřeba si vymýšlet báchorky o plynových komorách.

Stejně problematická jsou i vyjádření p. Krystlíka o odboji za 2. světové války v Protektorátě a o Pražském povstání. Nevím, jaké má zkušenosti ze života za nacistické okupace, aby pochopil smysl odboje a vystoupení Pražanů 5. května 1945. Když jsem byl svědkem vraždění lidí na střelnici v Kobylisích za heydrichiády, a když jsem musel čekat, jestli se mi otec vrátí z kriminálu, měl jsem více než dostatečnou motivaci k účasti v odboji i v pražském povstání. Takže k nějakým pochybnostem o smyslu protinacistického odboje a pražského povstání důvod nevidím. Takové pochybnosti se řadí do stejné oblasti, jako popírání holokaustu.

Vytisknout