Všechno se vším souvisí - vajíčkové hody doprovody

2. 6. 2009 / Luděk Prokop

Tvrzení o panu Topolánkovi, že neustále lže, nemůže být zcela pravdivým tvrzením. A sice již proto, že tento muž je schopen postavit vedle sebe tvrzení vzájemně se vyvracející, tvrzení zcela opačná. V neustálém omílání různorodých, navzájem si odporujících tvrzení a klišé, se pak ztrácí podstata skutečné pravdy.

Topolánkem tisíckrát opakovaný blábol o poškození ČR, nebo blábol o velké ostudě ČR, protože padla jeho vláda, má zřejmě vyvolat dojem, že strůjcem blíže nespecifikovaného poškození ČR a její ostudy, není on, Topolánek.

Že strůjcem ostudy není počínání jeho vlády, provázené zpočátku kotrmelcovou podporou od chudáků Melčáka, Pohanky a později i Snítilého a Wolfa. Že strůjcem ostudy není aféra se sledováním dcery neposlušné poslankyně, zastrašování, eskapády Topolánkova místopředsedy vlády Čunka a s tím související, pro právní stát nepřijatelné justiční přehmaty a účelové změny ve státním zastupitelství.

Že strůjcem ostudy nejsou provalené snahy jeho Dalíka o cenzuru. Nikoli. Evidentní snahou tisíckrát opakovaného blábolu je vyvolat dojem, že za poškozením ČR a její ostudou stojí výhradně Paroubek a ČSSD, aneb jej s jeho skvělou vládou odvolali, v době, kdy velice úspěšně řídil půl miliardy lidí v EU. Skutečnost, že k tomu byla nezbytná výpomoc z řad jeho koalice, ta mu, stejně jako mnohé jiné, zde zmíněné i nezmíněné, totálně uniká.

V čem konkrétně spočívá poškození ČR, v čem konkrétně bude řídit půl miliardy lidí v EU hůře vláda Fišerova, to nám Topolánek prozrazovat nemíní. Je to stejně tajemné, jako v čem konkrétně spočívá tak často omílaná úspěšnost Topolánkova předsednictví.

Konec konců, férové sdělovací prostředky, ani pana Moravce, to nikterak nezajímá. Topolánek si je nejspíš dobře vědom toho, že vedle tisíckrát opakovaných blábolů o poškození a ostudě ČR, vedle tisíckrát opakovaných blábolů o úspěšnosti jeho předsedování, se snadno vytratí konkrétno této úspěšnosti, stejně jako propadáky.

Například evidentní zneužití v daném okamžiku zdánlivého úspěchu, jeho navýsost diplomaticky vedené plynové mise, k vrcholně trapnému oddálení problému "Čunek" až na sto dvacáté osmé místo důležitosti. Že mise kolem dodávek plynu byla zoraná, protože připustil dopsání ukrajinského dodatku a tím i krátkodobé oddálení dodávek, na to se jaksi automaticky zapomene rovněž.

A jeho srdnatá slova o cestě do pekel nastavené prezidentem USA, slova následně trapně zapřená jeho vysoce pravdomluvným ministrem, to vše taky musí zaniknout v záplavě slovních průjmů o úspěších a ostudě pramenící z odvolání nedostižného Topolánka s jeho vládou. Zvláště pak, když sdělovací prostředky, ze slušnosti jim vlastní, taktně nic takového příliš připomínat nebudou. A aby to bylo vyvážené, je třeba o to vehementněji připomínat, opakovat a přibarvovat slabší chvíle a okamžiky levice.

Vyvrcholením ukázky Topolánkova mistrovství v řízení půl miliardy lidí v EU, jsou jasně a zřetelně vyslovené věty o tom, že lisabonská smlouva je mrtvá. Ne, že by to byl jeho vynález. Před ním to již řekl jeho prezident Klaus. Topolánek to asi jen někde zaslechl, zalíbilo se mu to a tak to již jen v notoricky známém zmatení mysli zopakoval. Jak jinak, než že při té nejméně vhodné příležitosti, jen aby se v daný okamžik blýskl svým hrdinstvím. Následně nezbylo než opětovně přejít k vykrucování a odvádění řeči, které se mu nesčíslněkrát osvědčilo a osvědčuje.

Vezmeme-li do úvahy součet událostí, počínaje prozřením Melčáka, Pohanky, Snítilého, Wolfa, pokračujíc sledováním dcery neposlušné poslankyně, gesty vztyčených ukazováků, a končíc metodami poradce Dalíka, nemusíme se příliš divit či pohoršovat nad vznikem a stupňováním vajíčkových útoků, zastavených až po té, kdy začal hrozit opačný volební efekt.

Zlatým hřebem Topolánkovi bezostyšnosti a drzosti jsou jeho úvahy vedené v tom smyslu, že si ty vajíčka ČSSD zorganizovala sama. Samozřejmě, že s vajíčkovými útoky nemá absolutně nic společného ani Topolánek, ani Dalík, ani ODS, ba ani mladí odesáci či jejich odnože.

Tomu můžeme skálopevně věřit, stejně jako tomu, že slova o cestě do pekel, či slova o mrtvé lisabonské smlouvě, nikdy Topolánkem vyslovena nebyla. Tomu můžeme věřit, stejně jako tomu, že výše uvedená zmínka o Melčákovi, Pohankovi a Snítilém, zmínka o aféře se sledováním dcery neposlušné poslankyně, zmínka o nepřijatelných justičních přehmatech, přesunech a změnách souvisejících s Čunkem, že nic z toho nemá absolutně nic společného ani s Topolánkem, ani s Dalíkem, ba ani s ODS.

Jsem zvědav, skutečně jsem velice zvědav, jak to s námi u nás v ČR doopravdy je. Dvojí volby tohoto roku nám hodně napoví. Napoví o tom, zda našemu národnímu naturelu se doopravdy zamlouvají vajíčkové praktiky, praktiky zapírání, lhaní, nátlaků přes utajené prohřešky, nátlaku přes dcery, zda se mu zamlouvá zneužívání státního zastupitelství, vztyčené ukazováčky a rádoby hrdinské drzosti. Napoví, zda se našemu národnímu naturelu zamlouvají alespoň natolik, jako se zamlouvají mnohým ze sdělovacích prostředků, jejichž podíl na umenšování obyčejné lidské slušnosti a rostoucím hrubnutí společnosti má rostoucí trend.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 2.6. 2009