Mladí čeští alternativci jsou zmatení

1. 6. 2009 / Jan Smolák

Je hezké zjistit, že Luděk Staněk zná tu neuvěřitelnou novinu o momentálním vyprázdnění pravo-levého dělení politického spektra. Uvažuje v intencích 21. stol., takže určitě také zná metodiku jak pravo-levé rozdělení překonat a čím jej nahradit. Mohl by čtenářům BL poradit jak, že se to tedy má v tom 21.století! Jak řešit generickou disfunkci v respektu svobody druhých, dříve než dosáhne patologického stádia? To zřejmě bude zanedlouho celkem aktuální téma.

Pan Staněk pravo-levou celu opustil, ale bohužel je evidentní, že většina vrhačů vajec z pražské alternativní líhně zatím nedospěla ani ke schopnosti definice, co je pravá a co levá. Jinak si nedovedu vysvětlit jak je možné, že v jedné řadě stojí mladý konzervativec (tj. od mlada kalvinisticky šlechtěný jedinec s lehce nekřesťanským upgradem ve formě egoistického individualismu sloužícím ve službě současnému konceptu globální moci, to vše za odměnu budoucí příslušnosti k high class v znovu rodící se stavovsko-fašistické společnosti) a vedle něj představitel alternativní DIY kultury ( tj. člověk ctící lidskou přirozenost ve svobodě, následkem čehož může zažívat autentický růst své osobnosti a neustále explorovat nové horizonty vlastního poznání, neboli přesný opak - o svobodu ducha okleštěného - mladého konzervativce). Kupodivu, tyhle dvě diametrálně odlišné skupiny společně snášely modrá vejce v rauši destruktivní extáze -- omnium malum. Zřejmě důvod k zamyšlení.

Česká alternativní scéna působí naprosto rozloženě, což je obecně známo. DIY kultura, která je opakovaně zneužívána jako děvka politických zájmů je toho celkem jasný příklad. V ČR se mezi mladými hraje jedna zajímavá hra plná osobní antipatie -- tichá pošta se vzkazem "Paroubek je svi.., pošli to dál". Ten, kdo na vlastní kůži zažil Mlýnec 2005, si může nárokovat plné právo toto tvrdit - o tom není sporu.

U většiny mnohdy hodně mladých kritiků se však jedná o iracionální animozitu, nepodloženou osobní zkušeností nebo byť jen základní orientací v české politice. Prostě nesnášet Jiřího Paroubka je zrovna IN. To však nic nemění na faktu, že současnou "free" scénu z části ovládá myšlenkový proud reprezentovaný idnes a panem Pencem, což není nic jiného než šíření syntetického produktu antikomunistické hysterie, kterou nám do obecného povědomí vkládají tvůrci virtuální reality z ODS v souladu s globální agendou pro střední a východní Evropu.

Alterglobalizační osvětou nezasažení mladí "alternativci" tohle zřejmě prohlédnout nedokáží a s chutí vrhají vejce, která se jim co nevidět vrátí. V mé paměti je DIY kultura zasazena do konstruktivně anarchického prostředí. Za posledních pár let se asi mnohé změnilo. Jinak by se dalo očekávat, že místo nesmyslného házení vajíček přijde zcela jiná (veřejně prezentovaná) snaha.

Například hlasité vydupání si odpovídajícího prostoru (tj. nějaká vhodná a státem tolerovaná budova, nikoliv squat čelící pravidelné policejní šikaně), který by poté posloužil jako centrum a základna alternativní kultury v ČR. Tam se pokusit vytvořit teoretický základ svobodné, samosprávné společnosti uzpůsobený dnešním podmínkám v českém prostředí a následně ho inteligentním způsobem uvádět v praxi.

Při troše štěstí se objeví lidé (zřejmě až v příští generaci) s kvalitním nápadem jak nastartovat dialektický proces, který bude brzy naprosto zmražen momentální technologií moci. To znamená vytvořit antitezi k systému, který funguje nezávisle na kontrole "obyčejného" občana/člověka.

Pakliže se v budoucnu ukáže, že nelze společenský systém jakkoliv spravedlivě kontrolovat ze strany občanské společnosti (tj. situace možná jen v naprosto nesvobodném a chaotickém prostředí), začít utvářet tezi v podobě univerzálních lidských hodnot jako protiváhu pahodnotám fašizujících nerovností a nesvobody. To vše ovšem vyžaduje zapojení lidské kreativity namísto nenáročné primitivní negace, která je jak se zdá pro část "alternativců" zcela charakteristická.

Všem autenticky svobodomyslným travellerům, všem provozovatelům squatterského eskapismu a alterglobalistům se za kritiku omlouvám -- na ně však směřována není.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 1.6. 2009