Nebyla tato lidská práva jedním z hlavních důvodů naší sametové revoluce? Kritizovali jsme, že máme odsuzovat Chartu 77, aniž bychom znali její obsah. Ten nám označili jako závadný a museli jsme jim věřit a chartu odsoudit. A uplynulo pár let a máme to tady zpátky. Opět existují Libri prohibiti - svoboda sem, svoboda tam. Opět nám říkají, co smíme číst, koho smíme vidět v televizi. (Viz paní Jílkovou, která si dovolila pozvat pana Vandase). 

Teď odsuzujeme amerického spisovatele, který "údajně popírá holocaust". Ale mnohem horší je, že kritizuje stát Izrael za jeho genocidu Palestinců. To se nesmí. V hezkém světle se ukázala naše Karlova universita. Zřejmě už zapomněla, že Karel IV. jí dal před šesti sty léty do vínku svobodu slova. Svoboda slova se na naší Alma Mater nenosí. Nedovolili mu svobodně vystoupit  a ve svobodné diskusi po přednášce mu jeho názory vyvrátit, nebo "uvést na pravou míru". Opět rozhodli za nás.

V nedělním pořadu na Primě lidé odpovídali na otázku, zda mělo být Dukovi umožněno vystoupit. Výsledek byl zajímavý 50 : 50 - je vidět, že národ je ve své většině tolerantnější k vyjadřování myšlenek než náš establishment. Ten si s komunisty nezadá. Co se mu nelíbí, to se zakáže. A je to. Ale je opravdu možné myšlenky zakázat, zadupat do země? Myslím, že staří komunisté už přišli na to, že to nejde. Ale jak dlouho bude trvat dnešním mocipánům, než na to přijdou také? 

Stejné je to se svobodou slova na mezinárodních konferencích. Po projevu íránského presidenta Ahmadinežáha, který si dovolil označit izraelský stát jako rasistický, opustili jednání zástupci západních států v čele s českou delegací. Ono je opravdu jednodušší opustit jednání, než vést diskusi a snažit se přesvědčit oponenta o své pravdě. Ale stěžovat si potom, že výsledná rezoluce není podle našeho gusta je jen slabá útěcha. A nemění na tom nic ani to, že izraelský stát opravdu není rasistický. Je to jen obyčejný imperialistický stát, snažící se naplnit odkaz svých proroků, kteří mu před několika tisíci lety odkázali velký židovský stát od Nilu až po Eufrat.

Nedávno bylo u nás zakázáno vydat Hitlerův Mein Kampf. Mám doma knihu Dr. Františka Bauera z roku 1937 - "Hitlerův Můj Boj očima historiků" , který v úvodu říká : Čechoslovák musí prostě znát, jak Německo hledí na vztahy ke svým sousedům. V programu Hitlerově je včleněn i náš osud, jak by si jej představovalo národně socialistické Německo. Je vidět, že co platilo pro naše otce, pro nás už neplatí. My Mein Kampf už znát nesmíme. Proč asi?

Kde nemůže vystoupit stát, vystupují polovojenské tlupy násilníků, jako se stalo na  vernisáži výstavy Petera Fusse Achtung! v pražské galerii. Vtrhli do místnosti a strhali ze zdí exponáty a poničili je. Tito pravicoví nadšenci uráželi organizátory a účastníky jako  "levičácké kurvy". Je to pravice, která určuje, co se smí a co se nesmí.

Všechno tohle (a mnoho dalšího) je důkazem, že naše "demokracie" kulhá na obě nohy. A opět - stejně jako za komunistů - se u nás rozhoduje "o nás bez nás". Zase jsou nám předkládány povolené pravdy a zase nesmíme říkat, co si myslíme.