Media nejen v tomto konkrétním případě vytvořila kouzlo nechtěného = skrytou reklamu Dukově knize, kterou si nyní poběží koupit i ten, kdo původně vůbec nevěděl, kdo Duke je a že vydal nějakou knihu, jenž byla dokonce vydána v češtině.

KKK není mrtvá věc, bohužel, a jako jiné "bílé" ideologie znovu nabere na síle s každou podobnou událostí. Stačilo přeci jednoduše sdělit občanům, že z republiky byl vyhoštěn člen amerikcého KKK na základě neslučitelnosti jeho postojů s právním řádem ČR a tečka. Zpráva mohla být zařazena na "konec domácího bloku" zpráv bez obrazu a pak by se pravděpodobně stalo to, co je Vaším přáním, za týden by o tom neštěkl ani pes.

Druhý aspekt oné "atmosféry" české mediální scény je, že vnímám zcela překvapivý a fatální posun k nenávistné propagandě. Pokud srovnám informování o Haiderově smrti s tím, co se dělo kolem Davida Duka, pak překvapivě shledávám, že českým médiím již chybí jen krůček k militantnímu sionismu, který je mezinárodně uznáván jakožto terorismus.

Např. časté a dlužno dodat hodně smyšlené = nepravdivé informování o Gaze (ovšem pouze z pohledu izraelské armády IDF) vytváří dojem, který popsali velmi precizně páni profesoři JJ Mearsheimer a S.M. Walt ve své kritické knize The Israel Lobby and U.S. foreign policy (Faber/Strauss/Giroux, 2007), kde vytvářením mediálního obrazu o Izraeli jakožto Davidovi (malém, slabém, a utlačovaném státečku), který stojí proti arabskému a muslimskému Goliášovi (který údajně prahne po jeho vygumování z mapy světa) je jednou ze strategií, která má ospravedlnit bezprecedentní vraždění civilního obyvatelstva dosud neexistujícího státu Palestiny.

Česká média v podstatě kopírují tento postup tím, že vytvářejí v recipientovi dojem, že teror páchaný Izraelem je oprávněný a že je ODVETOU za teroristické činy páchané na něm a jeho civilním obyvatelstvu islámským radikály.

Nezkoumám v tomto svém příspěvku, kdo je více vinen konfliktem na Blízkém Východě, ani se toho nechci nijak dobrat.

Četl jsem velmi mnoho, a bývám právě za své postoje k ověřeným informacím propagandisty onoho jedině správného informačního proudu často označován za antisemitu. Co já zkoumám, je MÍRA sebeobrany Izraele, a pokud někdo chce zkoumat onu míru se mnou, pak mu jistě doporučím pár neutrálních čísel z výše zmíněné knihy, která tu nechci opakovat, protože by to nemělo žádný smysl, jsem jenom hlas volajícího uprostřed pouště.

Ale vrátím se k onomu kouzlu nechtěného: Tupost českých médií je tak velká, že často dosahují zcela opačného účinku, než by mělo být (zda úmyslně, to přenechám laskavým čtenářům a jednozdířkovým "specialistům na média"). Co je faktem, tak to je především to, že vidím-li já s velkým časovým odstupem českou publicistiku a zpravodajství jako neobjektivní a nevyvážené, jak to, že to nevidíte zpoza hranic i vy?

Mám totiž za hranicemi celkem dost přátel, kteří si občas něco přečtou nebo vyslechnou o ČR ve svém jazyce a i oni tvrdí, že dochází k výraznému posunu někam, kde by to rozhodně nemělo být.

Druhým aspektem českého infotainmentu je i jakási plytkost až sprostota, která na mne o tomto víkendu dýchla i z obrazovky. Hrůzostrašný je pořad OVM, s ještě odpornějším V.M., který je "jednookým králem mezi slepými hlupáky". Stejně tak zpravodajství z oblasti ekonomiky je natolik "profesionální", že při srovnání se zpravodajstvím např. agenrury Bloomberg vyvolá úsměv na tváři i snad Tuneldědovi (že je ono vytvářeno právě za účelem pobavení onoho?)

Konečně česko-anglické "zpravodajství" rádia Česko, kombinovaného s vysíláním BBC - nenávistné příspěvky Leo Pavláta v kombinaci s "výběrem zpráv" Evy Ziliziové - to je další koktejl do mozaiky všech koktejlů, které se v ČR míchají za účelem vehnat "nerozhodnuté" plebejce do rukou nácků.

Recipientovi, neznalému světových jazyků, ergo bez možnosti výběru je tu servírován jeden smrtící chod za druhým a pokud je to potrava určená prostší duši, pak skončíme občanskými nepokoji a vyvražďováním všeho, co není bílo-modré, oranžové nebo případně zelenočerné.

Pozn. JČ: Zpravodajství českých médií bylo od r. 1989 vždycky zaujaté. Těsně navazuje na zpravodajství za komunismu. Jde pořád o tytéž mobilizační kampaně. Novinářům chybí totiž základní princip férovosti, totiž, postavit se "do bot" druhé strany a dát i druhé straně právo na názor. "Redaktoři" českých médií dostali mikrofon a kameru, případně rotačku, a tak si myslí, že mají proto právo do lidí pumpovat své nedovařené osobní názory. Jinde novinář praktikuje tzv. "profesionální úsudek", tedy po zvážení argumentů ze všech stran prezentuje analýzu a syntézu skutečnosti, v niž nemá osobní názor analytika místo. To ovšem čeští novináři nedokáží, ti jsou jak faráři na kazatelně. :) Jak virtuální atmosféru to ve společnosti vytváří, netřeba dodávat.