Lidovcům po zkušenostech nejen z období restaurace kapitalizmu, nevěřím ani slovo. Patřili totiž v poválečném Československu k pevnému jádru Národní fronty a byli velmi aktivními podporovateli vedoucí strany.

Velmi smutnou roli hraje ODS. V ekonomice vsadila na trh bez přívlastků (a jak se ukázalo, neviditelná ruka trhu přivedla svět do hluboké krize, jejíž důsledky a následky jsou nepředstavitelné), v ideologii se odhodlala být nesmiřitelným nepřítelem socializmu (nevím, kde vzala přesvědčení o existenci komunizmu!) a ještě zapřísáhlejším odpůrcem Ruska. Naopak dokořán otevřela svoji náruč nikoliv evropské integraci, ale dvoustrannému miliskování s USA. Poněkud jí uniklo, že tato velmoc je historicky velmi vzdálená problémům Evropy, pokud z nich nemůže něco vytěžit pro sebe. Ve světové politice je ochotná komunikovat jen s partnery, kteří jsou dostatečně zdatnými protivníky. Slabé bez skrupulí převálcuje.

Z toho vyplývá, že pokud má zájem o užší kontakty s naší zemí, je tomu (podobně jako po konci 1. i 2. světové války) proto, že je pro ni výhodné narušit možnou integraci evropského prostoru (do kterého přirozeně patří i Rusko). Je dost smutné, že mnoho lidí v Česku, efektivně zmanipulovaných účelovou interpretací naší poválečné historie, je ochotné slyšet na hesla o nebezpečí návratu k hospodářství, řízenému státem (zajímavé je, že v současné krizi se mnoho vlád obrací k posílení vlivu státu v rozhodujících ekonomických strukturách, včetně bankovního sektoru), k návratu komunistů k moci i k nebezpečí Ruska pro naši budoucnost. Všechno to jsou hloupé bláboly, ale jak radostno je s nimi pracovat!

Představa, že naše předsednictví Radě Evropy je zdiskreditováno vinou těch, kdo bývalou vládu svrhli, je dalším nebezpečným blábolem. Tu podivnou vládu, postavenou na hlasech zrádců svých voličů (mnohem elegantněji se jim říká "přeběhlíci") porazila její vlastní arogance, totalitářské metody jejích představitelů, neschopnost alespoň minimální reflexe mínění občanů a v neposlední řadě neochota vyvodit alespoň elementární závěry z debaklu v nedávných krajských volbách. Pokud jde o účinkování v roli vůdců Evropy, nedělejme si iluze o úspěchu "plynových aktivit", či reakcí na Izraelskou agresi. My jsme sehráli stejnou roli, jako exprezident Havel v čase bombardování Srbska: hloupou, smutnou, nedobrou.

Nedělám si velké iluze o politice socialistů. Hrají to "mazaně" na populistickou notu prolidové a sociální politiky a velmi nešikovně se "nebaví s komunisty", přesto, že ti jsou jejich jedinými přirozenými politickými partnery. Pokud vůbec má někdy v budoucnu dojít k ustanovení silné vlády, není možné komunisty vylučovat. Rozhodnout se pro uznání této strany jako právoplatného účastníka politické soutěže je nezbytné. Navzdory naivním a hloupým tvrzením o nebezpečí, které pro demokratický vývoj ve společnosti znamenají.

Popřevratová politika je založena na tvrzení, že za všechno mohou komunisté. Oni jsou tím zlem, které srazilo naši zem v rozletu k budování skvělé kapitalistické společnosti.

Nelze je samozřejmě zbavit odpovědnosti za poválečný vývoj v Československu. Nelze ovšem ani nevidět, že na skutečné spuštění železné opony měli asi stejný vliv, jako naše současné "demokratické" partaje na vývoj íránské či afgánské krize. Myslím, že se ze svých omylů a chyb dostatečně poučili. Jistě, nevzdávají se svého přesvědčení o potřebě vybudovat společnost sociálně spravedlivou, ve které pracující člověk bude vážený a zabezpečený proto, co je schopen vytvořit. K tomu potřebuje rovnou příležitost a zejména práci, která dává smysl a vytváří hodnoty.

Jak moc takovou představu naplňuje společnost, založená na plýtvavém konzumu, nerozvážném zneužívání omezených zdrojů a přehlíživém zesměšňování lidí, které živí skutečná smysluplná práce, je samozřejmě zásadní otázkou. Právě tento názor by měl komunisty přibližovat nejen socialistům, ale i představitelům takových stran, které se holedbají zastáváním udržitelného rozvoje i slušného života obyčejných lidí. Pokud je prezentován jako nebezpečí pro náš další vývoj, je to tvrzení velmi hloupé a svědčí jen o tom, že současná politika je pouze smutnou hrou na demokracii.