Vládní modro – černo – zelený návrh totiž zůstal na půli cesty, snahu o nápravu proti diskriminaci ponechal jen na jednotlivci. A tohoto jednotlivce také návrh ponechává v jeho boji osamoceného.

Vláda odmítla podstatnou roli státu a jeho správních úřadů na poli boje proti diskriminaci.

Zákon nerespektuje příslušné směrnice, pokud jde o tzv. „minimální požadavky“. Přes veškeré zelené proklamace neodpovídá předložený návrh evropským standardům. Zákon je ušit dle hesla o „vlku a koze“ v tom smyslu, že „evropský antidiskriminační vlk se nažral a česká liberálně-konzervativní koza zůstala celá“.

Prezidentem vrácená norma nevyhovuje ani požadavkům, které převzala Česká republika ratifikací Úmluvy Mezinárodní organizaci práce č. 111 o diskriminaci v zaměstnání a povolání. Mezinárodní organizace práce vyzvala vládu k nápravě. K dnešnímu dni stále žádná odezva...

Je čas přestat znevažovat boj proti diskriminaci, je třeba říci, že jde o lidskou důstojnost a kvalitu života žen, mužů. Potřebujeme kvalitní zákon, který nebude jen splněným úkolem vzhledem k Evropské unii. Potřebujeme normu, která bude chránit skutečně, ne jenom na papíře.

Paní kolegyně Jacques, přestaňte děsit veřejnost obrovskými částkami, které budeme muset platit na pokutách EU, přestaňte prosím vydírat opoziční poslance silnými slovy o rukojmích... „Jádro pudla“ je někde jinde. A pokud hledáte viníky, začněte u sebe.

Údajný svěží vánek Zelených vyvanul, zůstává nepříjemný odér, pachuť pokrytectví a osamocený rocker Kocáb nic nezmůže, i kdyby měl ty nejlepší úmysly...

Autorka je poslankyní Parlamentu, kandidátkou do evropských voleb a stínovou ministryní pro ženu a rodinu ČSSD