Tato platba je stanovena paušální částkou, pro rok 2009 činí 50 Kč za hlavu a měsíc. Podmínkou je, aby lékař měl registrovaný počet pacientů, který pojišťovnám vykazuje a podle toho dostává od pojišťoven zaplaceno. Má-li registrováno v obvodě např. 1000 pacientů, dostává 50. 000 Kč měsíčně bez ohledu na to, kolik osob z té tisícovky je právě nemocných.

Kromě kapitační platby jsou lékařské výkony hodnoceny bodově, počet bodů je u jednotlivých výkonů různý:např. preventivní prohlídka je hodnocena 319 body. Hodnota jednoho bodu pro rok 2009 je stanovena na 1, 05 Kč, takže za preventivní prohlídku je 335 Kč. Výkony lékař pojišťovnám vykazuje a podle toho je odměňován.

Je zřejmé, že popsané příjmy nejsou zanedbatelné, nejspíše dosahují 3-5 násobek průměrné mzdy a v souvislosti s tím je záležitost regulačního poplatku 30 Kč za návštěvu lékaře těžko stravitelná:za 1 ordinační den ošetří např. 20 pacientů, tj. 600 Kč na poplatcích. Za 5 dní jsou to 3000Kč, takže za měsíc to činí 12000 Kč. Je zřejmé, že regulační poplatek 30 Kč, který lékaři zůstává, je tedy naprosto nemorální záležitost.

Otázka placení v lékárnách je něčím podobným. Lékárna je vlastně obchodem s léky a funguje stejně, jako obchod zbožím smíšeným:dostává léky za velkoobchodní cenu, k té si přidává svou marži, stejně, jako třeba za salám. Pacient platí doplatek, stanovený sazebníkem ministerstva zdravotnictví a lékárna odvádí 9% DPH. Co přitom platí pojišťovna, kam se odvádí pacientovy doplatky, je poněkud nejasné. Poplatek 30 Kč za položku je vlastně odměna lékárně za to, že lék vyndala ze zásuvky a s pacientem to značně složitě zúčtovala.

Jestliže např. v Říčanech u Prahy stačila do nedávna jedna lékárna na náměstí, která přitom držela noční služby, proč jich je dnes v Říčanech pět, při čemž tři z nich jsou ve vzájemných vzdálenostech asi 100 metrů a noční službu nedrží žádná, není dost dobře pochopitelné. Dá se to pochopit jedině tak, že lékárníci jsou velcí lidumilové a lékárny zřizují z lásky k bližnímu-nebo je to mimořádně výnosná živnost.

Dostáváme se ke třetí skupině poplatků-za pobyt v nemocnici. Těch 60 Kč za den je možné považovat za částku přiměřenou a potřebnou. Nemocnice musí pacienta kromě léčby ještě živit, musí pro něj prát ložní i osobní prádlo, musí uklízet. To všechno totiž pacient potřebuje jak doma, tak v nemocnici. Snad by bylo potřeba jen vyřešit, jak to dělat u dlouhodobě nemocných.

Zbývá poplatek za pohotovost. Ta musí být zdarma. Ovšem v případě zneužití by měla být vyúčtována v plné výši.

Zdá se, že celá záležitost s poplatky ve zdravotnictví byla v rozporu s ústavou uměle zkonstruována, otrávila atmosféru v naší společnosti, a celá zdravotní reforma, jako nepromyšlená, asociální, takto formulovaná, je krokem zpět někam na počátek minulého století.