Čím méně obyčejných myšlenek však obyčejného člověka napadá, tím více prahne po jejich prezentaci. Zdaleka se nebojí, že by mu mohly být myšlenky ukradeny. Naopak chce, aby si celé lidstvo přečetlo, co dělal dnes od rána: Jak vstal, čistil si zuby (tři minuty), pak si vařil čaj (ovocný), nechtělo se mu do práce (ale nakonec tam šel) a venku bylo stejně... Chce vyvěsit na Síti všech dvě stě fotek, které včera nacvakal na párty. Je rád, když "sdílí" s přáteli a všichni vidí, jak se zase "vykalil".

Obyčejného člověka přitom obyčejným nedělá ani inteligence, ani zaměstnání. Existuje spousta počítačových odborníků, kteří na Facebooku sdílí se stejným nadšením, jako kdejaký teenager, přičemž tvrdí to samé: Nemám co skrývat!

Jenže si neuvědomují, že i nezajímavé údaje mohou být velmi cenné. Záleží na tom, pro koho. Například seznam deseti přátel, které byste si vzali na pustý ostrov: Působí na první dojem zcela neškodně, takže lidé okamžitě vyplní formulář a odešlou jej; pokud se ale za pár let k takovému seznam dostane kupříkladu vyděrač, využije třeba právě oněch deseti přátel ke své činnosti.

Získat tyto "neškodné údaje" nebude těžké. Nezúčastněný administrátor se totiž nebude zdlouhavě rozhodovat, zda prodá nezajímavá data a postaví si dům či nikoli - postaví si dům. Čím více administrátorů bude mít přístup k údajům, tím lépe pro všechny, kteří je chtějí získat.

Vůbec tedy nejde o to, že by lidé neměli "sdílet" s přáteli. Jen je potřeba si uvědomit, že jakékoli informace mohou někdy někomu posloužit, a to i v náš neprospěch. Google shromažďuje tolik nezajímavých údajů o tolika neznámých lidech, že musí mít důvod. A proč by to nakonec neměl dělat? Je především na nás, zda se budeme chovat jako obyčejní lidé a údaje poskytovat.