Jestli jsem správně pochopil, jedná se o lidi, kterým velice složitá a dobře organizovaná společnost zjednodušuje život na tisíc způsobů, takže nemusí vynaložit přílišné duševní úsilí, aby se uživili, zajistili si bezpečnost a porozuměli tomu, co se kolem nich děje. Vzdor tomu jsou sami se sebou spokojeni. Jsou přesvědčeni, že oni jsou ti moderní, chytří a šikovní, kteří sami vše chytře zvládli. No a v tom se liší od opic. Taková opice ve volné přírodě musí vynaložit všechny síly, aby si zajistila potravu, sociální postavení a pokračování rodu. Přes to se to mnohým nepodaří. (Co si při tom opice myslí, se nepodařilo zjistit.)

Cílem tohoto názvu ovšem nebylo porovnávat nebo urážet lidi či opice. Šlo o vyjádření skutečnosti, že tito lidé nechali, patrně vinou výchovy, část svých schopností zakrnět. Asi by se to dalo vyjádřit korektněji, ale chtěl jsem použít výraz nepřehlédnutelný.

Druhá věc, ve které se tito intelektuálové mýlili, byla, že obvykle hledali oblečené opice na druhém konci společenského žebříčku, mezi lidmi nevzdělanými. Pokud jsem si všiml, najdeme lidi pozoruhodně jednoduché a stejně pozoruhodně spokojené se svým stavem - samozřejmě také přesvědčené o své nadřazenosti - nepříjemně často také mezi těmi, kterým se dostalo toho, čemu se dnes říká vzdělání.

Směrem na venkov koncentrace těchto lidí klesá. Venkovan si totiž musí zajistit spoustu věcí, které městský člověk prostě dostane a často si ani nevšimne, že něco dostal, takže ani nevidí lidi, kteří to zajistili. Tak si venkovan průběžně cvičí důmysl a zůstává blíž realitě. Pro názornost:

Městský člověk samozřejmě ví, že aby se chleba objevil v regálu supermarketu, musí ho někdo upéci, jiný namlet mouku, další sklidit obilí, zasít, připravit pole a tak dál. Jenže oblečený op to považuje za prázdnou nauku, kterou ho hloupý učitel obtěžoval ve škole (všimněte si, jak často tito lidé odsuzují školu), kdežto venkovan vprostřed toho žije.

No a co z toho:

Výše psané za prvé vysvětluje, proč všechny ty převraty, revoluce a jiná příliš jednoduchá řešení - proč to všechno začínalo ve velkoměstech, kdežto venkovani by většinou nedali za ty skvělé představy ani pětník. Dobře to dokumentuje André Maurois v knížce Mlčení plukovníka Brambla , když cituje z kroniky malého francouzského města z konce osmnáctého a začátku devatenáctého století. Vybírá zprávy o tom, s jakým nadšením občané vítali všechny ty režimy a vlády, které Paříž v krvi rodila. Vždycky nadšeně přivítali nový režim, ať byl, jaký byl a pak se dál věnovali svému obchodu a řemeslům. Protože autor není malá česká karikatura intelektuála, nemluví o francouzské malosti, zaprděnosti či posttotalitním (vlastně postfeudálním) myšlení. Nazývá ty občany "moudrými", přestože moc pochopení pro ně zjevně nemá.

Aktuálnější je uvědomit si, že oblečený op i dnes většinou naletí na sliby světlých zítřků, stejně jako pařížští revolucionáři. Ovšem světlé zítřky dneska slibuje kdekdo zleva i zprava. Oblečený op dnes naletí spíš na ty pravicové, protože ty jsou nejsvětlejší pro chytré. A on je přece ze všech nejchytřejší. Ostatní lidé, bez kterých by se jeho světlé zítřky podobaly v nejlepším případě životu Robinsona Crusoe, pro něj nejsou realitou. (Popravdě musíme dodat, že ani světlé zítřky levicové nejsou zas tak moc pro lidi.)

Článek by nám tedy měl, kromě porozumění některým jevům na politické scéně mimo jiné pomoci pochopit, proč některým typům propagandy snáz naletí pražský vzdělanec než babička z venkova či proč se výsledky voleb v Praze tak výrazně liší od výsledků všude jinde.

No a také nám to pomůže pochopit, proč jsou různé ty občanské a ekologické iniciativy většinou tak dokonale mimo realitu.