Ve skutečnosti se však střetáváme s praxí právě opačnou. Platí, že mnozí lidé a to bohužel nejen politici (mám pocit, že většina lidí) obvykle neradi a velmi pomalu mění své základní názory a to často v rozporu se zjevnými skutečnostmi ( dílčí názory se ale přitom měnit mohou - např. většina občanů je proti poplatkům ve zdravotnictví, ale lidé obvykle připustí zavedení poplatků za stravu v nemocnicích atd.) . Navzdory zřejmým faktům a argumentům naši politici, mám na mysli zejména ty, kteří jsou momentálně u moci, trvají na svém a místo diskuse, která je podle našeho prvního presidenta základem demokracie, vedou monology a míněním občanů zjevně pohrdají (Viz "diskuse" o umístění radarové základny v Brdech). Na druhé straně jsou občané téměř 20 let po pádu minulého režimu stále strašeni údajnou hrozbou nástupu komunistů k moci.

Po únoru 1948 se dobrá polovina našich občanů domnívala, že se ubíráme správným směrem. Za krátko přišly vykonstruované politické procesy, které vyvrcholily hanebným a zcela absurdním antisemitským procesem, ve kterém byl obviněn z velezrady a potom odsouzen na šibenici (kromě jiných čelných politiků) dokonce i generální tajemník KSČ. Přesto patrně většina z těch, co uvěřila ve správnost naší cesty, neměnila názory a věřila ad absurdum pořád dál. Až v roce 1953 po měnové reformě někteří začali prý o tom, že naše cesta je správná, pochybovat. V roce 1956 po XX. sjezdu KSSS, kde N.S. Chruščov po prvé promluvil velice otevřeně o Stalinových zločinech a šokoval některé delegáty sjezdu tak, že v průběhu jeho projevu omdlévali, počet pochybujících dále vzrostl. Přesto mnozí dál nezměnili svůj názor až do konce let šedesátých, kdy teprve došlo evidentně ke zlomu v názorech nejen naší veřejnosti. A teprve tehdy prohlédli i někteří politici a změnili názor. Přesto se i tenkrát našlo pár "chlapů po třicítce", kteří ani po dvaceti letech konfrontace s těžko obhajitelnými skutečnostmi, své názory nezměnili a těm ostatním, co už změnili názor, to za tzv. normalizace pěkně osladili. (Tady nemám na mysli kariéristy, ti své názory, pokud nějaké vůbec mají, zásadně nemění. U nich vždy platí: Kam vítr, tam plášť.)

Po Listopadu 1989 byla veřejnost přesvědčována, že trh rozhoduje o všem. Nejsou žádné špinavé peníze, je jedno kdo, co vlastní, ale stát je ten nejhorší možný vlastník. Existuje pro nás proto jen jedna jediná správná cesta (vlastně žádná třetí cesta pro nás neexistuje) a to cesta neoliberálního kapitalismu, který je vrcholem světových dějin. Přitom je třeba postupovat rychle - nejlepší je šoková terapie, proto nejprve musíme klesnout ke dnu a pak se od toho dne odrazit. Slyšel jsem tehdy, že napřed musíme zkrachovat, abychom posléze mohli prosperovat. K prosperitě nás bezpečně dovedou privatizace (téměř všeho), restituce (to je prý úplně nejlepší, jen mi není jasné, proč v jiných postkomunistických zemích na restituce nepřistoupili) a deregulace (rovněž skoro všeho). Rozhodující je ovšem rychlost a nikoliv -- jak se někteří naivové domnívali, správnost. Nejdůležitější ze všeho je svoboda jednotlivce (každý ať se stará především sám o sebe) a tou svobodou se rozumí především svoboda finančních toků. Jak nedávno poučoval náš ministerský předseda zkoprnělé konservativní britské poslance: " Základní evropskou hodnotou je svoboda, ne solidarita. Je to soukromá iniciativa a volný trh, ne regulace a bruselské strategie." (A. Mitrofanov, Právo 1.10. 2008). Volná výměna zboží je posvátná kráva, kterou všichni zbožňují nebo zlaté tele, kterému se všichni klanějí.

Náš ministerský předseda zajisté patří k lidem, kteří svůj názor jen tak nezmění, neotřese jím ani volební prohra, ani názory většiny občanů. Nenechá se zajisté zmýlit nebo zastrašit ani současnou hospodářskou krizí. Nemyslím si ale, že by to byla nějaká obdivuhodná přednost. Já se domnívám, že trvat na něčem a neměnit své názory, navzdory všem faktům a skutečnostem, je pošetilost. Časy se však pomalu mění, nedávné volby potvrzují, že nastal čas změny názorů. Neboť, jak praví Publius Terentius Afer (2. století př. n.l.) : Události, věk i zkušenost vždy přinášejí něco nového.