22. 10. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 10. 2008

Sága italské levice a krejčí z Ulmu

Vývoj socialistických sekt a skutečného dělnického hnutí je v obráceném vztahu. Pokud jsou sekty historicky oprávněné, dělnická třída ještě není zralá, aby se vyvinula jako nezávislé historické hnutí.

Karel Marx

Italská levice dosáhla letos významného mezníku, kdy se poprvé nedostala do parlamentu a tak upadla do politické bezvýznamnosti. Lucio Magri v této souvislosti napsal zajímavou práci, tak trochu zpověď a vyznání (v New Left Review 51, květen-červen 2008). Margi má dosti pohnutou minulost. Po válce vstoupil do komunistické strany Itálie. Tam zpochybnil a kritizoval význam sovětské cesty a založil žurnál Il Manifesto. Byl zato vyloučen ze strany v roce 1970. V roce 1980 byl do strany opět přijat. Ve výše uvedené práci Margi připomněl případ krejčího z Ulmu, který v 16. století nabyl přesvědčení, že má zařízení, jehož pomocí bude moci létat. Přesvědčil biskupa a ten mu dovolil vyzkoušet zařízení letem z věže kostela. Let skončil tragicky.

Italský komunista, Pietro Ingrao, přirovnal tehdejší myšlenku krejčího létat, (podobně jako Bertold Brecht), současnému osudu myšlenky komunismu. Nicméně lidé dnes – o několik století později – přesto létají.

Italští komunisté již vypili kalich hořkosti do dna. Nemají co ztratit, přišli již o všechno. Něco podobného se povedlo dříve Francouzům. Další politické strany levice („první generace“ poznámka T.V.) to ještě čeká. Tato skutečnost však může napomoci lepšímu chápání reality, proto jejich zkušenosti a poselství, nyní již bez předsudků, mohou být zajímavé.

Strašidlo, které obcházelo Evropu, říkají, se zdá být konečně pohřbeno, se ctí pro někoho, s nenávistí pro jiné a s lhostejností pro většinu, protože jim již nemá co říci. Augusto del Noce, jeden z nejlepších mozků z řad protivníků levice řekl, že komunisté současně prohráli i vyhráli. Katastrofálně prohráli ve svém prométheovském úsilí změnit chod dějin, slibujíce lidem svobodu a bratrství, dokonce bez přítomnosti Boha a při vědomí, že jsou smrtelní. Vyhráli jako nutný činitel v urychlení globalizace kapitalistické modernity a jejich hodnot: materialismu, hédonismu, individualismu a etického relativismu. Katolický konzervativec del Noce tvrdí, že předvídal výjimečnou heterogenezi těchto konců, i když má málo důvodů k radosti.

Nový kapitalismus údajně vykazuje novinku, že i když se dostane do krize nebo zaznamená neúspěch, systém přesto dokáže obnovit základ své síly nebo vzájemné závislosti a zničit, nebo podvodem oklamat, své antagonisty. Systém vyzývá a současně pohřbívá své hrobaře. (Viz také podobné názory S. Žižka, T.V.)

Mezi nový arzenál kapitalismu, kromě jiných věcí, patří financializace. Financializace vytváří nezasloužený příjem s fanatickým sledováním okamžitého zisku jako svým dvojčetem, tím však zbavuje trh kritérií, kterými tento měří vlastní účinnost, nebo usuzuje o tom co vyrábět.

Sňatek z rozumu mezi asijskou a americkou ekonomikou umožnil překvapivý vzestup prvního, zatímco garantoval imperiální zisky druhému a dovolil mu spotřebovávat nad jeho poměry.

Až jednou, ve vzdálené budoucnosti, kapitalismus vyčerpá svoji užitečnost a bude nutno jej nahradit, nebude to mít nic společného s tím, co levice (dosud) dělala, nebo mínila. Taková je skutečnost, kterou  každý politik musí uznat, pokud se nechce zabývat kuňkáním žab při  měsíci.

Ony oslabené levicové síly, které odvážně čelí kolapsu po roce 1989,   po letech práce v chaotické společnosti zůstávají marginální a rozštěpené. Ve volbách dostávají v Evropě 5-10 procent a jsou vystaveny dilematu: buď minoritní radikalismus anebo volební pakty, a tato omezení je dále oslabují. Strany přitom pracují v ekonomickém prostředí, jež se vyvíjí rozdílnými směry.

Říjnová revoluce je přitom obecně pokládána za velkou iluzi – užitečnou v jistých momentech a v očích několika; ale celkově neštěstí identifikované se stalinismem a odsouzené jejím konečným výsledkem. Odsuzování pokračuje dále a zahrnuje celou zkušenost se socialismem, a odtud se rozšiřuje i na radikální složky buržoazních revolucí a osvobozeneckých zápasů koloniálních národů.

Klasik marxismu by řekl, že jsme opět v období, kdy „starý svět je schopen plodit barbarství, ale nový svět, který by ho překonal, se dosud nezrodil“.

Tato slepá ulička vzniká ze schopnosti kapitalismu hluboce a trvale se měnit, jak o tom svědčí neoliberalismus a unilateralismus, jež původní poslání světového kapitalistického systému dovedl do extrému. Jeho rysy jsou:

  • nadvláda ekonomiky nad každým aspektem individuálního a kolektivního života,
  • nadvláda globalizovaného trhu uvnitř ekonomiky,
  • nadvláda a koncentrace financí nad produkcí uvnitř trhu,
  • nadvláda služeb nad průmyslem,
  • produkce materiálního zboží pro spotřebu, jež byla spíše uměle vyvolána, než spojena se skutečnou potřebou.

Existuje unifikace světa pod praporem specifické hierarchie s rozhodující mocí na vrcholu. Tento systém zdánlivě funguje decentralizovaně, ale kritická rozhodnutí jsou přijímaná centralizovaně těmi, kteří mají rozhodující monopoly v tomto pořadí:

  • technologie,
  • komunikace,
  • finance,
  • vojenská moc.

Překonat takový systém vyžaduje:

  • koherentní systémovou alternativu
  • moc jí prosadit a schopnost jí provádět
  • sociální blok, který by jí udržoval, a kroky a aliance odpovídající tomuto cíli.

Levice, zbavená (následkem skutečného vývoje) mýtu, že je třeba jakobínskou menšinou dobýt státní moc, má ještě méně důvodů k naději, že posloupnost rozptýlených revolucí nebo malé reformy se spontánně slijí do velké transformace.

Současná situace vyžaduje, aby levice, která se topí v chaosu, „reflektovala“ vůbec otázku komunismu. Potřeba reflexe, ne rehabilitace nebo restaurace, znamená, že jedna fáze skončila a že nová éra vyžaduje radikální inovaci těchto teoretických a praktických tradic, jež nutno promyslet z hlediska jejich původu, vývoje a výsledků. Magri říká „komunismus“, protože nemá na mysli texty, ze kterých lze prostě vyjmout trvalé pravdy.

Mám na mysli, říká Margi, celou historickou zkušenost, jež ustavila téma antikapitalistické revoluce vedené dělnickou stranou, organizované ve stranách, v Itálii a leckde jinde a k tomuto úsilí po desetiletí přitahovala miliony lidí. Toto hnutí vedlo a vyhrálo světovou válku, vládlo velkým státům, ovlivňovalo společnost a osud světa; a jež na konec – a ne náhodou – degenerovalo a bylo těžce poraženo. Ať v dobrém či zlém, podepsalo se na celém století.

První úkol pro novou éru pak je načrtnout pravdivou bilanci – bez přikrašlování faktů, bez omlouvání vlastních chyb, bez oddělování prožité zkušenosti od jejího kontextu. Cílem musí být určení toho, čím levice přispěla k trvalému historickému pokroku; měli bychom také uznat ohromnou cenu, kterou tyto poznatky stály.

Pokud se takovým úvahám budeme vyhýbat a dvacáté století budeme vidět jen hromadu popela, pokud zapomeneme na velké revoluce, rozhořčené třídní bitvy, velké kulturní konflikty, které je protkávaly, a socialismus a komunismus, který jim dával energii, a všechno omezíme na střet totalitarismu a demokracie, pak si nejen pohráváme s dějinami, ale především zbavujeme politiku její vášně a argumentů potřebných ke konfrontaci, jak se starými dramatickými problémy, které vyplavaly na povrch, tak s problémy novými, které vyžadují hluboké změny a racionální debatu.

Prof. Ing. Tibor Vaško, CSc. je systémový analytik a technologický prognostik

                 
Obsah vydání       22. 10. 2008
22. 10. 2008 Redaktoři Pelhřimovského deníku neinformují své čtenáře o kontroverzních skutečnostech týkajících se místního kandidáta do senátu Jan  Čulík
22. 10. 2008 Kundera požaduje od Respektu omluvu, jinak se bude soudit
22. 10. 2008 Bursík gentleman a historik František  Řezáč
22. 10. 2008 Obyvatelé ostrovů Chagos prohráli soudní spor: Nesmějí se vrátit do vlasti
22. 10. 2008 ODS se polekala boxerských rukavic, agresivní kampaň zrušila Štěpán  Kotrba
22. 10. 2008 Krize v průmyslu je tady Jaroslav  Ungerman
22. 10. 2008 Po krajských volbách, aneb co s oranžovými a komu zmodral výraz Vladislav  Černík
22. 10. 2008 Lidstvo a bůh růstu, neboli O čem ekonomové nemluví Uwe  Ladwig
22. 10. 2008 Ještěří mozek? Jiří  Drašnar
22. 10. 2008 Julínek v televizi
22. 10. 2008 Nepoučitelný rocker, který prohrál Štěpán  Kotrba
22. 10. 2008 "Zoufalá úroveň" kandidáta do Senátu Lubomír  Peške
21. 10. 2008 Mytologizace "Udání Milana Kundery" Jakub  Češka
21. 10. 2008 O zkreslování informací Jiří  Jírovec
21. 10. 2008 Učitelé a metodika výuky František  Hrdlička
21. 10. 2008 Snášenlivá bezostyšnost voleb? Miloš  Dokulil
22. 10. 2008 Sága italské levice a krejčí z Ulmu Tibor  Vaško
22. 10. 2008 To jsme my -- Češi Beno  Trávníček
22. 10. 2008 Účinná a příjemná státní správa Petr  Wagner
22. 10. 2008 Citát dne aneb nejpravdivější postřeh odstupujícího senátora za celou jeho kariéru
22. 10. 2008 Lhostejnost
22. 10. 2008 Nežijme v malých poměrech Patrick  Ungermann
22. 10. 2008 Nechtěl jsem nikoho urazit Jan  Smolák
22. 10. 2008 Pardon, ještě k volbám podle Jana Smoláka
22. 10. 2008 Lékaři si pozvali Julínka na sjezd - týden po druhém kole voleb do Senátu Štěpán  Kotrba
21. 10. 2008 Vzkaz ODS: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozve Štěpán  Kotrba
21. 10. 2008 Hůl do vody ponořená
21. 10. 2008 Pane prezidente -- nezapomínejte na slib (mezi Žlutým psem a Dědou Mládkem) Miloslav  Štěrba
21. 10. 2008 Michael Kocáb: "Paroubek si hraje s ohněm"
21. 10. 2008 Co si myslí média na Slovensku o ODS
21. 10. 2008 Novořeč a ignoranství Michal  Vimmer
21. 10. 2008 Günter Grass: "Neumím se vyrovnat s minulostí"
20. 10. 2008 České ženy jsou schopné a soběstačné, čeští muži jsou líní, nespolehliví a neschopní
17. 10. 2008 Hospodaření OSBL za září 2008