První televizní program ARD natočil dvoudílný film pro hlavní večerní program v německo-české koprodukci dokumentaristů Henninga Burka a Pavla Schnabela "Sudetští Němci a Hitler". První díl nazvaný "Heim ins Reich -- Domů do Říše" a druhý "Verlorene Heimat,-- Ztracená domovina" jsou založeny na archivních materiálech a výpovědích očitých svědků. Zejména pro Němce musí být působivé záběry fanaticky nadšených davů při projevu předsedy Sudetoněmecké strany SdP Konráda Henleina a nadšeného vítání Adolfa Hitlera po jeho vstupu na odtržené československé pohraničí. Pořad se snaží být objektivní a poukázat, jak vznikla touha většiny sudetských Němců po připojení k Německu. Podle dokumentaristů přišli po první světové válce o své privilegované postavení z doby rakouské monarchie, což u nich vyvolalo odpor proti tzv. "čechizování" prvorepublikovými úřady. Na druhé straně ukazuje, jak tragické následky mělo připojení nejen pro Čechy, ale i německé antifašisty a židy a nakonec pro celý československý demokratický stát. Jeho zbytek tzv. "Resttschechei" byl v březnu 1939 okupován německou armádou a nastolen "Protektorát Čechy a Morava". Německý divák je tak seznámen s nastalými represemi nejprve zejména proti studentům, kdy devět jejich vůdců bylo zastřeleno, na 1200 zatčeno a zavlečeno do koncentračních táborů. Zvláštní pozornost film pak věnuje odporu Čechů proti německé okupaci a rozpoutanému teroru po nástupu Reinharda Heydricha. Popisuje situaci po květnovém atentátu v roce 1942 na jeho osobu a konstatuje, že "pomsta Němců byla strašná". Několik set tisíc lidí bylo povražděno, mezi nimi obyvatelé obce Lidice, která byla zcela vyhlazena. Avšak i situace sudetských Němců se ve válce dramaticky změnila, když jejich požadavek "domů do říše" se změnil na "ven na frontu" a s koncem války se stala bezvýchodná. Situace se obrátila a u Čechů se vlna nenávisti zaměřila především na Němce. Ti byli nuceni nosit poznávací znamení a údajně podle dokumentu jich tisíce mělo být zavražděno, zejména při "divokém odsunu". Dokument veřejnoprávní ARD se zde zabývá i událostmi v Ústí nad Labem, kdy mělo zahynout při lynčování na sto Němců. Závěrem konstatuje, že důsledkem mnichovského diktátu ztratilo téměř tři miliony Němců domov.

Bavorský rozhlas věnuje ve svém podcastu této události pod názvem "70 let mnichovské dohody nesmělých velmocí s Hitlerem" velký rozsah. Čtenáři ovládající německý jazyk mají tak možnost seznámit se s názory Ernsta Eisenbichlera na politiku appeasementu západních mocností, které se "sklonily před požadavkem Hitlera na připojení Sudet k Německu". Hitler překvapen jejich malým odporem byl tak povzbuzen ve své expanzní politice. Krátce poté byl vymazán československý stát, a tím poslední občanská demokracie ve střední Evropě. Současně to znamenalo konec staleté koexistence Čechů a Němců, kteří od 19. století se nazývali sudetští. Koncem války vstoupily v platnost Benešovy dekrety a v jejich důsledku jich byla většina odsunuta ze země svých předků. Velká část se usídlila v Bavorsku a od této doby se považují za jeho "čtvrtý kmen".

Internetové stránky Bavorského rozhlasu důsledně seznamují se situací za německé okupace, která stála život "tisíců Čechů a na 77 tisíc Židů žijících v Čechách a na Moravě". Současně tvrdí, že krátce po sebevraždě Hitlera v květnu 1945 z českých rukou "padlo za oběť desetitisíce Němců". Pouze deset procent sudetských Němců zůstalo po válce v Československu. Dva a půl milionu bylo deportováno, z nichž mnozí v roce 1938 požadovali "Domů do Říše". To nyní jim bylo, sarkasticky řečeno, z české strany umožněno, konstatuje internet Bavorského rozhlasu.