V tom reklamním banneru má porsche funkci "přechodového objektu", lákadla. Ten reklamní banner láká do hry. Do hry o to, kdo dokáže v určeném časovém období nakumulovat největší objem peněz. Zde jsou pravidla soutěže:

Zajímavé, v soutěži s virtuálními penězi se zhmotní porsche. Jakkoliv to může být soutěž zajímavá, porsche do ní někdo nevložil jen tak. V téhle soutěži nejde o zábavu. Dokonce to není ani běžná marketingová akce, která modelu soutěže velmi často využívá. To není vlastně ani soutěž. To je dramaticky pojaté výběrové řízení, v němž se nezkoumají nějaké bláboly v curriculum vitae. Tohle je výběrové řízení maximálně přizpůsobené reálné situaci. V něm se ve virtuálním světě nejen testuje, kdo umí rozmnožovat peníze, ale přímo se plodí modely ekonomických tahů na globální šachovnici, které se pak aplikují ve skutečnosti. Ať už jejich virtuálními tvůrci obdarovanými luxusním autem, nebo týmem za "jednostranným zrcadlem" monitoru sledujícího průběh soutěže.

Přitom se jedná o výběrové řízení na velmi kvalifikovanou pozici ("inženýr ekonomie" je konvenčně zcela samozřejmě takto pojímaným symbolem). Jenže tady přitom vůbec nejde o nějaké diplomy z univerzit. Vtip je v tom, o čem vlastně ale reklama s porsche mluví. Ona přece neříká "pojďte vymýšlet ekonomické strategie", ona říká "pojďte hrát". Důležité není sdělení o porsche, penězích, nebo moci, což zde přítomno je, ale druhotně, ale o hře. Hra, to je ploditel nápadů, aktivní a exponovaná kreativita, situace vytvářející pozitivní tlak na nápaditost. To je tedy ta vlastnost, která je důležitá pro dynamickou část ekonomie. Ne(jen) tuny abstraktizovaných matematicko-geometrických modelů, které ve skutečnosti žijí jen na harddisku nebo na papíře, ale hlavně ta hra -- telnost.

To je jistě dobré pro jednotlivého investora, ale určitě ne pro celek, poněkud pomíjenou materii hospodářství. Jaká je její pozice ve "hře", jejíž hlavním úkolem je být nápaditý a vyhrát? Nápaditost je skvělá, ale v okamžiku kdy přeroste v primární princip ekonomie, stává se z ní poněkud tyranský spratek, který své okolí začne zpracovávat po svém. Redukce ekonomie na hru vytváří neskutečný svět, v němž se volí úplně jiné postupy než v realitě a v nich se rozpouštějí jinak nepřekročitelná pravidla reálného světa v lehce modelovatelnou dimenzi s odosobněným prostředím. Prostě v tom neexistují živí lidé, ale pouhé kvantitativní symboly, s nimiž lze zacházet bez morálních pochybností, protože číslo nemá etický rozměr..

Z hlediska této "redukce" je na reklamním banneru o "hře" významově důležitý také muž, který ztělesňuje cílovou skupinu. Typ konformního, sebestředně a poněkud arogantně vyhlížejícího muže v raném produktivním věku, který s pronikavým leč poloprázdným výrazem v očích provokuje - vyzývá své "rivaly". Elitářský odér tvořený symboly konvenční výjimečnosti je zosobněn v poněkud retardované podobě. Nechci se samozřejmě dotknout často formálně vzdělaných lidí, ale tato jednorozměrnost signifikantní pro elitní ekonomické odborníky je znepokojující.

Určitě je nyní na místě vrátit se k tomu, jak to souvisí s ekonomickou krizí? Jak? Jak může dojít k tomu, že nějaká banka záměrně kumuluje rizikové hypotéky masivně a dlouhodobě, tedy vědomě? Co je to za zvláštní iracionalitu v chování lidí, kteří nakládají s ciframi a snaží se přepočítávat tak, aby z každého čísla vypadlo nějaké větší číslo? Je to prostě hra, zdánlivě "matematická", ale její podstatou nejsou čísla, ale touha po zhmotňování a koncentraci sociálně vysoce platné mocenské substance, jen v poněkud abstraktizované podobě. Je to hra o to, kdo bude nejšikovnější a dokáže v mnoha po sobě jdoucích podobných soutěžích kumulovat nikoliv virtuální, ale skutečné finance. Její reálnost je ale z hlediska hry pouze motivem k větší snaze o "nápaditost". Podobné soutěže by tedy měly být sledovány bystrým okem médií, protože na nich bude příležitost poznat budoucí hráče globálního trhu. A svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč.